Dánsko: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Km². Článek má vysokou úroveň, ale sem tam se něco na opravu najde. |
|||
Řádek 55:
Na východě je omýváno [[Baltské moře|Baltským mořem]] a na západě mořem [[Severní moře|Severním]]. Jedinou suchou hranici má na jihu s [[Německo|Německem]] (68 kilometrů), další blízké země jsou na jihu [[Polsko]], na severu a severovýchodě [[Švédsko]] a na severu [[Norsko]].
Od roku 1849 je Dánsko [[Konstituční monarchie|konstituční monarchií]] a [[Parlamentarismus|parlamentní demokracií]]. Vláda i parlament sídlí v hlavním městě [[Kodaň|Kodani]]. Podle sčítání z roku 2018 má Dánsko 5,8 milionu obyvatel (autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy mají obě okolo 50 tisíc obyvatel). Většina Dánů, asi 60
Dánsko je od roku 1973 členem [[Evropská unie|Evropské unie]], je také součástí [[Schengenský prostor|Schengenského prostoru]], zachovává si však vlastní měnu. Je jedním ze zakládajících členů [[Severoatlantická aliance|NATO]]. Je rovněž členem [[Severská rada|Severské rady]], významného sdružení regionální spolupráce.
Řádek 113:
[[Soubor:Erik af Pommern.jpg|náhled|Korunovace [[Erik VII. Pomořanský|Erika VII.]], krále sjednocených severských zemí, 17. června 1397]]
[[Soubor:Wojna Kalmarska 1611 ubt.jpeg|náhled|Kalmarská válka z roku 1611, v níž Dánsko ztratilo poslední naděje na získání Švédska. To převzalo roli regionálního hegemona.]]
[[Soubor:Denmark-Norway in 1780.svg|náhled|[[Dánsko-Norsko|Království Dánska a Norska]] v roce 1780. Dánsko v
[[Soubor:Grundlovgivende rigsforsamling - Constantin Hansen.jpg|náhled|Ústavodárné shromáždění z roku 1848, které zahájilo novou éru dánské historie]]
Řádek 124:
Během vrcholného a pozdního středověku Dánsko ovládlo dnešní jižní [[Švédsko]], [[Estonsko]] a severní [[Německo]]. V roce 1397 vstoupilo Dánsko do [[personální unie]] s Norskem a Švédskem, pod královnou [[Markéta I. Dánská|Markétou I.]] Všechny tři země sjednocené v tzv. [[Kalmarská unie|Kalmarské unii]] byly formálně rovnocenné, nicméně Markéta Dánsko považovala za jádro své říše, a také tam sídlila. To budilo odstředivé tendence ve Švédsku, které vyvrcholily 17. června 1523, když švédský odbojník a budoucí král [[Gustav I. Vasa]] dobyl [[Stockholm]]. Od roku 1536 se tak mluví o novém státu, [[Dánsko-Norsko|Dánsko-Norsku]].
Dáni se několikrát pokusili Švédsko znovu dobýt. Král [[Kristián IV. Dánský]] kvůli tomu zahájil tzv. Kalmarskou válku (
Ve [[Třicetiletá válka|třicetileté válce]] se Kristián snažil stát se vůdcem [[Luteránství|luteránských]] států v Německu (luterství se stalo státním náboženstvím v Dánsku již roku 1536). Utrpěl však drtivou porážku v bitvě u Lutteru. Výsledkem bylo, že katolická armáda [[Albrecht z Valdštejna|Albrechta z Valdštejna]] donutila Dánsko, aby z války odešlo. Dánsku se podařilo vyhnout územním ústupkům, ale celá válka dokázala, že vojenská moc a regionální vliv Švédska stoupá, zatímco Dánska klesá. V roce 1643 také švédská armáda napadla Jutský poloostrov a Dánsko ztratilo [[Halland]], [[Gotland]], poslední části Estonska a několik provincií v Norsku.
V roce 1657 se dánský král [[Frederik III. Dánský]] pokusil na Švédy zaútočit, ale byl drtivě poražen. Dánsko ztratilo další území. Roku 1658 byl podepsán mír v Roskilde, díky němuž si Dánsko uhájilo alespoň samostatnost. Tu udrželo i navzdory následným pokusům švédského krále [[Karel X. Gustav|Karla X. Gustava]] Kodaň přeci jen dobýt. Dokonce se Dánům podařilo získat zpět některá ztracená území (ostrov [[Bornholm (ostrov)|Bornholm]]). Pokusili se též znovu získat kontrolu nad ztracenou [[Skåne|Skánií]] ve [[Skånská válka|Skånské válce]] (
Ve 30. letech 19. století vzniklo dánské [[Nacionalismus|národní hnutí]], orientované značně [[Liberalismus|liberálně]]. Jeho klíčovou osobností byl teolog, politik a básník [[Nikolaj Frederik Severin Grundtvig]]. Toto hnutí vstoupilo do [[Revoluce v roce 1848|revoluce roku 1848]] připravené a s jasnými cíli. 5. června 1849 tak dosáhlo poklidného přechodu ke konstituční monarchií a parlamentarismu.
Řádek 212:
Největší levicovou stranou je [[Sociální demokraté (Dánsko)|sociální demokracie]]. Ta se prvně dostala k moci v roce 1924, kdy se premiérem stal [[Thorvald Stauning]]. Ve funkci vydržel dva roky, ale v roce 1929 usedl v premiérském křesle znovu a setrval v něm dalších třináct let. To znamenalo velký přelom v dánské politice, neboť dlouhá vláda sociálních demokratů nasměrovala Dánsko k budování [[Sociální stát|sociálního státu]], podobně jako v jiných skandinávských zemích. Sociální demokraté si udržovali převahu i dlouho po druhé světové válce, jejími významnými premiéry byli [[Hans Hedtoft]], [[Hans Christian Hansen]], [[Jens Otto Krag]], [[Anker Jørgensen]] a po pádu železné opony zejména [[Poul Nyrup Rasmussen]]. Sociální demokratka [[Helle Thorningová-Schmidtová]] se stala roku 2011 první ženou v čele dánské vlády.
Hegemonii dvou největších stran se podaří narušit jen výjimečně. V 80. letech 20. století se to povedlo [[Poul Schlüter|Poulu Schlüterovi]] a jeho [[Konzervativní lidová strana|Konzervativní lidové straně]], která stojí napravo od Venstre. Vládu Schlüter vedl přes deset let, na jeho úspěchy se však straně nepodařilo navázat a dnes je marginalizována. Na počátku 20. století měli vliv ještě sociální liberálové ([[Radikální liberální strana]]), ti také vedli první vládu po první světové válce ([[Carl Theodor Zahle]]). Po nástupu sociálních demokratů však oslabili a na výsluní se jim podařilo vrátit jen v letech
V posledních letech se prosazují i nové strany, posílila například nacionalistická [[Dánská lidová strana]], která bojuje proti migraci a od roku 2015 je ve Folketingu druhou nejsilnější stranou. Na krajní levici se nachází [[Jednotná kandidátka – Rudo-zelení]]. Zelenou politiku prosazuje strana [[Alternativa (Dánsko)|Alternativa]] (''Alternativet''). Roku 2007 vznikla [[Liberální aliance]], která se snaží být alternativou Venstre a prosazovat radikálně liberální a [[Libertarianismus|libertariánskou]] politiku.
Řádek 328:
}}</ref> O jejích politikách [[Trh práce|trhu práce]] se rozhoduje prostřednictvím tripartitní spolupráce mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a vládou.<ref>Jespersen, Svend T.; Munch, Jakob R.; Skipper, Lars (2008). "Costs and benefits of Danish active labour market programmes" (PDF). ''Labour Economics''. '''15''' (5): 859–884. </ref> [[Dánsko]] má jedny z nejvyšších výdajů na ALMP a v roce 2005 utratilo asi 1,7% svého [[HDP]] na politiky trhu práce.<ref>Hendeliowitz, Jan (February 2008). "Danish Employment Policy" (PDF). ''Employment Region Copenhagen & Zealand The Danish National Labour Market Authority''.</ref> Jednalo se o nejvyšší částku mezi zeměmi [[OECD]]. [[Dánsko]] bylo také v roce 2010 v oblasti výdajů na ALMP zařazeno mezi jedničky v severských zemích.<ref>Greve, Bent (2012). "Denmark a Nordic Welfare State – Are the Active Labour Market Policy Withering Away?" (PDF). ''The Open Social Science Journal''. '''5''': 15–23. </ref>
Dánská fiskální politika je obecně považována za zdravou. Státní dluh se ke konci roku 2017 blížil nule a činil 27,3 miliardy DKK, to je 1,3 % HDP.
| titul = Den nordiske finansielle sektor
| periodikum = dx.doi.org
Řádek 392:
}}</ref> V makroekonomickém měřítku studie dopadu ALMP v Dánsku mezi rokem 1995 a 2005 ukázaly, že takové politiky měly pozitivní dopad nejen na zaměstnanost, ale také na příjmy.<ref>"Building Bridge to Education". ''Danish Agency for Labour Market and Recruitment''. Retrieved 2 August 2019.</ref> Efektivní míra kompenzace nezaměstnaných pracovníků však v posledních desetiletích klesá. Na rozdíl od většiny západních zemí v Dánsku neexistuje zákonná [[minimální mzda]].
Relativně velká část populace je aktivní na trhu práce, v neposlední řadě kvůli velmi vysoké míře participace žen. Celková míra participace lidí ve věku 15 až 64 let v roce 2017 činila 78,8 %. To byl 6. nejvyšší počet ze zemí OECD, který překonal pouze [[Island]], [[Švýcarsko]], [[Švédsko
| titul = LFS by sex and age - indicators
| periodikum = stats.oecd.org
Řádek 474:
}}</ref>
Inflace v Dánsku byla v posledních desetiletích obecně nízká a stabilní, zatímco v roce 1980 činila roční inflace více než 12%, v období 2000–2017 byla průměrná míra inflace 1,8%. V roce 2019 byla 1,7%.
| příjmení =
| jméno =
Řádek 635:
Dánsko je národním státem, 94 % obyvatel jsou [[Dáni|Dánové]], [[Západogermánské jazyky|západogermánský národ]] mluvící [[Dánština|dánštinou]], jež patří do severogermánské skupiny [[indoevropské jazyky|indoevropské jazykové rodiny]]. Jedná se o potomky [[germáni|germánského kmene]] [[Dáni|Dánů]], který přišel na poloostrov v [[5. století|5.]]–[[6. století|6. století]] z jižního [[Švédsko|Švédska]]. Vytlačili a částečně si podmanili původní obyvatele ([[Anglové|Angly]], [[Jutové|Juty]], [[Sasové|Sasy]]). V [[8. století|8.]]–[[11. století|11. století]] podnikali výpravy jako [[Vikingové]]. Etnicky a kulturně ovlivnili obyvatele [[Západní Evropa|Západní Evropy]] ([[Spojené království|Británie]], [[Normandie]], [[Island]]u i [[Grónsko|Grónska]]). Nejstarší památky jsou psané [[Runy|runami]], v současnosti se používá [[latinka]].
Kromě Dánů žije u hranic s Německem malá německá menšina, čítá asi 20 tisíc osob. V zemi žije i komunita původních obyvatel z Grónska. Během [[Dopady evropské migrační krize v Dánsku|evropské migrační krize]] se Dánsko změnilo na více [[Multikulturalismus|multikulturní]] společnost, i když od roku 2016 začala platit pravidla proti přijímání ekonomických migrantů. Počet imigrantů dosahuje 9,5 % obyvatelstva (cca 526 000 osob). 33 % imigrantů přichází z Asie (zejm. [[Irák]], [[Pákistán]], [[Írán]], [[Libanon]]) a 9 % z Afriky (zejm. [[Somálsko]] a [[Maroko]]). Zbytek jsou lidé z Evropy, mezi nimiž největší skupinu tvoří přistěhovalci z [[Turecko|Turecka]]. Za nimi následují přistěhovalci z [[Bosna a Hercegovina|Bosny]] a [[Kosovo|Kosova]], méně pak z [[Polsko|Polska]] a [[Baltské státy|pobaltských]] zemí. Malá část příchozích je z
=== Náboženství ===
Do [[reformace]] bylo Dánsko [[římskokatolická církev|římskokatolickou]] zemí. Od reformace je státní církví [[Dánská národní církev|dánská (evangelická) církev]]. Její vliv ve společnosti ovšem klesá, podobně i pomalu klesá počet jejích příslušníků. V roce [[2013]] to bylo 4 430 643 obyvatel, což představovalo 79,1 % obyvatelstva (v roce [[1990]] to bylo 89,3 %). Snižuje se i návštěvnost bohoslužeb a členství v církvi je více formální. Naopak narůstá počet obyvatel bez vyznání. S příchodem [[Dopady evropské migrační krize v Dánsku|imigrantů]] stoupá počet [[muslim]]ů ([[Turci]], [[Arabové]]). [[Islám]] je dnes druhým nejrozšířenějším náboženstvím v Dánsku a počet jeho přívrženců stále stoupá. Žije zde přibližně 270 000 muslimů, což je 5 % obyvatel.<ref>{{cite news|title=Muslims in Europe: Country guide|url=http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4385768.stm|publisher=BBC News|date=23 December 2005}}</ref> Kromě nich žije v zemi i skupina [[Buddhismus|buddhistů]] (20 000, tj. 0,4 %). Pomalu stoupá i počet příslušníků [[Římskokatolická církev|římskokatolické církve]]. Je jich 39 000, což představuje asi 0,7 % obyvatel. V zemi žijí i skupinky [[Hinduismus|hinduistů]], [[Mormonismus|mormonů]], [[Baptismus|baptistů]] či [[Pravoslaví|pravoslavných]]. V roce 2003 byla uznána za oficiální církev i [[Novopohanství|novopohanská]] [[Forn Sior]].
== Kultura ==
| |||