Verze z 21. 3. 2017, 14:13 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 716 287 editací m odstranění odkazu na neexistující kategorii na Commons; kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 19. 11. 2019, 15:10 editovat zrušit editaci Dobroš (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 25 803 editací Bez shrnutí editace Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[File:36 oltářní mensa.JPG\|thumb\|Oltářní mensa v královské kapli, Plasy]] [[Soubor:Lunds domkyrka, altare 2.jpg\|thumb\| Oltářní mensa v katedrále v Lundu (2004)]] [[Soubor: Altar.stmaryredcliffe.arp.jpg\|thumb\| upright=1.0\| Oltář {{Malé\|(St. Mary, Bristol)}} ]] Řádek 10 ⟶ 11: Tak se i na křesťanský oltář přenesly i některé starověké obětní zvyklosti v domě, kde otec rodiny obětoval zemřelým předkům. Domácím „oltářem“ ([[latina\|lat.]] ''ara'') bylo ohniště, které nesmělo nikdy vyhasnout, a jemuž v katolickém kostele odpovídá věčné světlo. V nejstarších dobách bývali pod ohništěm pochováni předkové a v prvotní církvi se křesťanské bohoslužby někdy konaly nad hroby mučedníků, což připomíná pozdější obyčej, že v mense bývají ostatky svatých. Tyto obyčeje převzaly i chrámy antických obcí a do jisté míry i křesťanské oltáře.<ref>Fustel de Coulanges, ''Antická obec'', Kniha 1.</ref> == Vybavení == Ve středověku se oltářní mensa, obvykle přiléhající k čelní stěně kostela, zvýrazňovala retáblem, ozdobnou obvykle dřevěnou nástavbou za mensou nebo na ní, na mense stál kříž, svícny, případně i květiny.▼ * V raném středověku oltářní mensa měla pouze prohlubeň pro relikvii. ▲* Ve vrcholném středověku se ~~oltářní mensa, obvykle~~oltáře přiléhající k čelní stěně kostela, ~~zvýrazňovala~~doplňovaly dřevěným nástavcem, zvaným latinsky retrotabulum, zkráceně t ~~retáblem~~[[retábl]], ozdobnou obvykle dřevěnou nástavbou za mensou nebo na ní, na mense stál kříž, svícny, případně i květiny. * Barokní oltářní menza mívá na horní desce čtvercovou prohlubeň pro svěcenou oltářní desku s biskupskou pečetí- Kněz si přivezl oltářní desku a mohl sloužit bohoslužbu i v chrámu předtím znesvěceném (například po vpádu vojsk). == Oltářní mensa v různých církvích == V ~~katolické~~římskokatolické, v [[anglikánská církev\|anglikánské]] i v [[pravoslaví\|pravoslavných]] církvích převládají pevné kamenné oltáře, které se zvláštním obřadem [[konsekrace\|konsekrují]] čili světí. Užívaly se však i oltáře dřevěné, na něž se kladla menší kamenná deska s ostatkem světce (tzv. ''altare portatile'' - přenosný oltář). Skládací cestovní oltář, tzv. ''Altare viaticum'' vůbec oltářní mensu nemá a nepotřebuje. V katolických kostelích se od [[Druhý vatikánský koncil\|Druhého vatikánského koncilu]] doporučuje [[Obětní stůl\|volně stojící mensa]] (tzv. ''čelem k lidu''), která lépe odpovídá původnímu významu stolu, a [[eucharistie]] se může slavit v případě nouze i na běžném stole bez ~~sv.~~svatých ostatků. V [[protestantismus\|protestantských]] církvích se častěji užívají více či méně ozdobené stoly, pokryté ubrusem. Na stole bývá vystavena [[Bible]]. == Odkazy == Řádek 22 ⟶ 28: * Fustel de Coulanges, ''Antická obec''. Praha: Sofis 1999 * ''Ottův slovník naučný'', heslo Oltář. Sv. 18, str. 751 * Sokol, J.Jan, ''Člověk a náboženství''. Praha: Portál 2003 === Související články === Řádek 41 ⟶ 47: [[Kategorie:Náboženské předměty]] [[Kategorie:Oltář]] [[Kategorie:Architektonické prvky]] [[Kategorie:Mobiliář kostela]]

Oltářní menza: Porovnání verzí