Thomas More: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava infoboxu |
citát Ouředník (nesouhlas s předchozími autory) |
||
Řádek 24:
[[Svatý]] '''Tomáš More''' [mɔr], [[angličtina|anglicky]] '''Thomas More''', v [[latina|latinizované]] podobě '''Thomas Morus''' ([[7. únor]]a [[1478]], [[Londýn]] – [[6. červenec|6. července]] [[1535]], [[Londýn]]), byl anglický [[právník]], [[politik]] a [[spisovatel]]. V letech [[1529]]–[[1532]] zastával úřad [[lord kancléř|lorda kancléře]] [[král]]e [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřicha VIII.]], jehož byl blízkým spolupracovníkem a přítelem. Je považován za nejlepšího anglického právníka a jednoho z největších [[evropa|evropských]] vzdělanců své doby. Po Jindřichově roztržce s [[římskokatolická církev|katolickou církví]] se roku [[1532]] s králem rozešel a rezignoval na svůj úřad. Když později odmítl složit přísahu podle [[Zákon o následnictví|zákona o následnictví]], byl nejprve uvězněn a posléze popraven. Katolická církev jej ctí jako [[svatý|svatého]] a [[mučedník]]a.
Podle autorů Vojtěcha Zamarovského, Bohumila Svobody
| příjmení = Perný
| jméno = Lukáš
Řádek 34:
| datum přístupu = 2019-02-25
}}</ref>
Naopak Patrik Ouředník s tímto názorem nesouhlasí:
„Považovat, jak je dnes poměrně běžné, Morův spis za předmarxistickou vizi společnosti, je nepochybně zavádějící. Původní titul, ''Vpravdě zlatá a veleprospěšná knížka...'', nás odkazuje, byť parodicky, daleko spíše na soudobé knížky lidového čtení než na politické vulgáty 19. století. Ironie, přítomná už v titulu, je rozseta po celém textu – není nahodilé, že ''Utopie'' vznikla jako bezprostřední reakce na Erasmovu ''Chválu bláznovství''. Nereálnost Hythlodaiovy výpovědi je systematicky stavěna do popředí, od prášilovského jména hlavního svědka až po místní názvosloví: hlavní město Nikdetínu se jmenuje Amaurotum, Neviditelné či Temné (B. Ryba: Tmáň), protéká jím Anydrus, řeka bez vody, ostrovu vládne Ademus aneb Bezlidu, sousední zemi obývají Achorejci čili Bezzemci atd. Čímž ovšem etymologické hrátky zdaleka nekončí a ironie zhusta přechází do grotesky. Poslanci zvaní ''fylarchové'' jsou možná prostí ‚velitelé‘, ale možná také ‚ti, kteří mají rádi moc‘ – postoj v utopijské společnosti nemyslitelný. ''Syfograntové'' odkazují stejně dobře na ‚hlídače chlívů‘, resp. ‚prasečinců‘ jako na ‚pijáky hlubokých číší‘ či senilní starce. Za ''traniborem'', jenž předsadá syfograntům, nalezneme ‚nenažrance‘. Utopijské hlavní město neslo zdá se původně název ''Mentirum'', tedy Lhářov (spíše než B. Ryba: Smyšlenkov); utopijský ‚mentiranský senát‘ rovná se tedy sdružení lhářů. <ref>OUŘEDNÍK, Patrik. ''Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem'', str. 56. Praha: Torst, 2010. ISBN 978-80-7215-395-4.</ref>
== Život ==
| |||