Sandro Botticelli: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m linky |
m Robot: standardizace parametrů infoboxu; kosmetické úpravy |
||
Řádek 24:
| vliv na =
| ocenění =
| podpis =
| citát =
| web =
}}
'''Alessandro di Mariano Filipepi''', známý [[pseudonym|jako]] '''Sandro Botticelli''' ([[1. březen|1. března]] [[1444]]<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Sandro Botticelli {{!}} ARTMUSEUM.CZ
Řádek 50 ⟶ 49:
Jeho umělecká dráha začala na přelomu let [[1459]] a [[1460]] ve zlatnické dílně, patrně u bratra Antonia. Pravděpodobně v roce [[1462]] byl rodinou svěřen do péče [[Filippo Lippi|Filippa Lippiho]], uznávaného malíře a zběhlého mnicha, který žil v [[Prato|Pratu]]. Pod Lippiho vedením začal Botticelli malovat své první obrazy. Roku [[1467]] odešel Lippi do [[Spoleto|Spoleta]] a tím Botticelliho učňovská léta v jeho dílně skončila.<ref>Deimlingová 2004, s. 15</ref>
[[Soubor:Botticelli, madonna in gloria di serafini.jpg|
Důležitým mezníkem v Botticelliho životě byl rok [[1475]], kdy získal mecenáše v podobě nejmocnějšího florentského rodu, kterým byli [[Medicejové]]. Z tohoto roku pochází ''Portrét muže držícího medailon'', v němž je spatřován Cosimo ml. Medici. Naproti tomu se nedochovala [[standarta]], kterou namaloval pro rytířský turnaj na počest Giuliana Medici. Ve 2. polovině 70. let se Botticelli začal prosazovat i mimo [[Florencie|Florencii]]. Proslulost si získával jako malíř náboženských výjevů i jako [[portrét]]ista. Roku [[1477]] si u něj [[řím]]ská pobočka florentské banky Antonio Salutati objednala [[tondo]] s [[Madona|Madonou]]. Nebyli to ale jen Medicejští, kdo Botticelliho zaměstnávali. Roku [[1480]] ho rodina Vespucci pověřila vytvořením [[freska|fresky]] [[svatý Augustin|sv. Augustina]] v kostele Všech Svatých. Dílo, které je nejstarší Botticeliho dochovanou freskou, tvoří protějšek [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandaiově]] fresce [[svatý Jeroným|svatého Jeronýma]].
Řádek 56 ⟶ 55:
V červenci [[1481]] ho společně s dalšími významnými florentskými malíři [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandaiem]], [[Perugino|Peruginem]] a [[Cosimo Rosselli|Rossellim]] povolal papež [[Sixtus IV.]] do [[Řím]]a, aby se podílel na výzdobě jím postavené [[Sixtinská kaple|Sixtinské kaple]]. Nástěnné malby zde jsou tvořeny dvěma tematickými celky, symbolizující [[Starý zákon|Starý]] a [[Nový zákon]]. Pro výjevy ze života [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] namaloval fresku ''Pokušení Krista'', do výjevů ze života [[Mojžíš]]ova pak ''Vzpouru proti Mojžíšovým zákonům'' a ''Scény z Mojžíšova života''.<ref>Deimlingová 2004, s. 33–36</ref>
Pohřbu svého otce, který zemřel v únoru [[1482]], se Botticelli nezúčastnil, z [[Řím]]a se vrátil až na jaře téhož roku. [[Soubor:Botticelli-Portrait of a Youth.jpg|
V červenci [[1491]] se stal [[převor]]em [[Řád bratří kazatelů|dominikánského]] [[klášter]]a San Marco fanatický kazatel [[Girolamo Savonarola]]. Od té doby se načas ve Florencii vše změnilo. Na jaře [[1492]] zemřel [[Lorenzo I. Medicejský|Lorenzo Medicejský]], který Savonarolu zprvu podporoval. Dva roky nato byli [[Medicejové]] z Florencie vyhnáni. Savonarola vyhlásil Florencii za vyvolené Boží město, odkud se bude šířit Boží království. Kritizoval marnivost, přepych a myšlenky [[humanismus|humanismu]], hlásal [[Askeze|asketismus]]. Savonarolův vliv se nevyhnul ani Botticellimu. Obrazy s [[Starověk|antickou]] tematikou se z jeho díla vytrácejí na úkor náboženských. Sloh ztrácí charakteristickou hravost, líbivost a uvolněnost a stává se více exaltovaný.[[Soubor:Primavera 04.jpg|
Roku [[1493]] zemřel Botticelliho nejstarší bratr Giovanni. Rok nato se jeho další bratr, Simone, vrátil z [[Neapol]]e. [[Soubor:Venus botticelli detail.jpg|
Botticelli se nikdy neoženil, vůči institutu manželství byl velmi rezervovaný. Jako většina významných malířů měl i on svou uměleckou dílnu. V roce [[1502]] byl tajně obviněn z [[homosexualita|homosexuálních]] styků s některými z jeho žáků, stíhání ale bylo jako neopodstatněné zastaveno.
Ke konci života byl Botticelli nemocný. Podle [[Giorgio Vasari|Vasariho]] si při chůzi musel pomáhat dvěma holemi. Zemřel [[17. květen|17. května]] [[1510]] a byl pohřben na hřbitově při kostele d´Ognissanti (Všech svatých). Jeho dílo brzy upadlo v zapomnění. Znovuobjeveno bylo až na konci [[19. století]].
[[Soubor:El nacimiento de Venus, por Sandro Botticelli.jpg|
[[Soubor:Botticelli-primavera.jpg|
== Dílo ==
Řádek 74 ⟶ 73:
=== Výběr z díla ===
* ''Madona s dítětem ve svatozáři z cherubínů'', tempera na dřevě, 120 x 65 cm, [[Galleria degli Uffizi]], [[1469]]–[[1470]]. Jedna z prvních Botticelliových Madon může sloužit jako ukázka jeho rané tvorby, v níž ještě nedosáhl dokonalosti. Modelace Madoniny tváře využívá hry světla a stínu. Prostor je zdůrazněn zlatým pozadím se [[svatozář]]í složenou z postav [[cherub]]ínů. Botticelli zde použil ikonografický motiv, který v křesťanském umění není příliš běžný.
* ''[[Klanění tří králů (Botticelli, 1475)|Klanění Tří králů]] (Del Lamovo Klanění)'', tempera na dřevě, 111 x 134 cm, [[Galleria degli Uffizi]], kolem [[1475]]. [[Soubor:Sandro Botticelli - Adoration of the Magi - WGA2702.jpg|
* ''Svatý Augustin'', freska, 185 x 123 cm, kostel Ognissanti Florencie, kolem [[1480]]. Ačkoliv Botticelliho doménou byly malby [[tempera|temperou]] na dřevě, nevyhýbal se ani nástěnným obrazům. Svatý Augustin je nejstarší dochovanou Botticelliho freskou. Jak ukazuje [[erb]] umístěný nad ní, zadavateli byla rodina Vespucci. Obraz tvoří protějšek ke [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandajově]] obrazu ''Svatý Jeroným''. S pravou rukou na srdci se sv. Augustin chápe pera, aby zapsal své vidění. Hodiny za ním ukazují dobu západu slunce a určují tak okamžik, kdy situace nastala.
* ''Jaro'' (Primavera), tempera na topolovém dřevě, 230 x 314 cm, [[Galleria degli Uffizi]], kolem [[1482]]. Interpretace obrazu je stále předmětem odborných studií a ani datace obrazu není jednoznačná. Někteří autoři jeho vznik kladou až do let [[1485]]–[[1487]].<ref>{{Citace monografie
Řádek 88 ⟶ 87:
| isbn = 80-7209-639-7
}}</ref> Obraz Botticelli pravděpodobně namaloval pro Lorenza di Pierfranceska, bratrance Lorenza Nádherného. Dílo má nejméně dvě významové roviny. V prvním plánu se jedná o oslavu příchodu jara ve [[Venuše|Venušině]] zahradě. Obraz je také [[metafora|metaforou]] pojetí lásky, jak ho vykládal [[novoplatonismus|novoplatónský]] [[filosofie|filosof]] u dvora Medicejských [[Marsilio Ficino]]. Láska pro něj byla [[dualita|dualitou]] pozemské, tělesné touhy a touhy [[křesťanství|křesťanské]], směřující k Bohu.<ref>Deimlingová 2004, s. 45</ref> Obraz byl inspirován třemi základními zdroji: [[Publius Ovidius Naso|Ovidiovým]] kalendářem římských náboženských svátků ''Fasti'', básní ''De rerum natura'' (O povaze věcí) od [[Titus Lucretius Carus|Lucretia]] a verši medicejského dvorního básníka [[Angelo Poliziano|Angela Poliziana]] – Botticelliho přítele. Nejstarší písemná zmínka o obrazu pochází z roku [[1499]], kdy visel ve florentském paláci Lorenza di Pierfranceska Medicejského. Původně se jmenoval ''Venuše jako symbol jara zdobena květinami Grácií'', jak ho nazval [[Giorgio Vasari|Vasari]]. Figury zprava: okřídlené mýtické stvoření v horním rohu je Vítr [[Zefyros]], který se pokouší unést [[nymfa|nymfu]] [[Chlóris]] v průhledných šatech, aby si ji vzal. Její bázlivé a odmítavé gesto naznačuje, že ona sama sňatek nechce. Zefyros posléze litoval svého násilného činu a proměnil Chlóris v bohyni jarních květů [[Flóra|Flóru]]. Krásná, mladistvá Flóra, rozhazující kolem sebe růže, je třetí postava zprava. Vedle ní, uprostřed obrazu, je bohyně lásky [[Venuše]], nad ní se vznáší její syn [[Amor]]. Venuši dělají společnost tři tančící [[nymfa|nymfy]] – [[Grácie|Tři Grácie]]. Mladík úplně vlevo je posel bohů [[Merkur (mytologie)|Merkur]] (řec. [[Hermés]]). Používá hůl, aby rozehnal mraky a ochránil věčný mír ve Venušině zahradě.
* Cyklus obrazů ''Příběh Nastagia degli Onesti'', tempera na dřevě, 82 x 138 cm, [[Museo del Prado]], [[1483]].[[Soubor:Botticelli Prado 104.jpg|
* ''Madona s granátovým jablkem'', tempera na dřevě, průměr 143,5 cm, [[Galleria degli Uffizi]], kolem [[1485]]. Dítě drží v ruce [[granátové jablko]], Madona je obklopena šesticí [[anděl]]ů. Jablko symbolizuje [[Kristus|Kristovo]] utrpení, množství semen jeho intenzitu. Obraz má formu [[tondo|tonda]]. Malíř zvolil symetrickou kompozici po třech andělích na každé straně. Oproti starším Botticelliho obrazům působí postavy strnule a neživotně.
* [[Zrození Venuše (Botticelli)]], tempera na plátně, 172,5 x 278,5 cm, [[Galleria degli Uffizi]], kolem [[1485]]. Obraz byl namalovaný pravděpodobně pro některého z Medicejských, zřejmě do venkovského sídla, kam se umisťovaly obrazy na plátně. Literárními inspiracemi pro obraz byly [[Homér]]ův chvalozpěv na [[Venuše|Venuši]] (v řecké [[mytologie|mytologii]] [[Afrodita|Afroditu]]) a zřejmě také – podobně jako v případě Primavery – báseň [[Angelo Poliziano|Angela Poliziana]]. Námětem obrazu je příjezd Venuše na ostrov [[Kythéra|Kythéru]], jak ho popsal Homér. Vlevo se bůh větrů [[Zefyros]], objevující se rovněž na Primaveře, společně s bohyní [[Bríza|brízy]] Aurou, snaží dofouknout Venuši na břeh. Ta se plaví na [[lastura|lastuře]], symbolu ženství. Cudná Venušina póza je odvozena z [[Starověk|antického]] [[ikonografie|ikonografického]] typu Venuše Pudica (cudná Venuše). Vpravo Venuši vítá jedna z [[Hóry|Hór]], bohyň ročních dob. Podává jí plášť, zdobený jarními květinami. S oblohy se snášejí růže, jejichž vznik souvisí s Venušiným zrozením.
|