Vincenzo Bellini: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Norma a Casta diva. Další úpravy. |
→Život: Členění kapitoly. |
||
Řádek 3:
== Život ==
=== Mládí ===
Vincenzo Bellini se narodil ve městě Catania na [[Sicílie|Sicílii]]. Vyrůstal v hudební rodině a byl tzv. zázračné dítě. Traduje se, že v 18 měsících věku zpíval jednu z árií [[Valentino Fioravanti|Valentina Fioravantiho]]. Prvotní hudební vzdělání mu poskytl jeho dědeček. Hudební [[Teorie|teorii]] se začal učit ve dvou letech, hře na [[klavír]] ve třech, takže již v pěti letech hrál i náročné klavírní skladby. Jeho první [[Hudební skladba|kompozice]] pochází z doby, kdy mu bylo šest let.{{Fakt/dne|20171115135819|}}
V roce 1819 opustil Bellini své rodné město a začal studovat na konservatoři v [[Neapol]]i s finanční podporou města Catanie. Do roku 1822 byl žákem [[Niccolò Antonio Zingarelli|Niccola Antonia Zingarelliho]] a studoval díla mistrů [[Neapolská operní škola|neapolské operní školy]], ale také skladby [[Joseph Haydn|Josepha Haydna]] a [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wofganga Amadea Mozarta]]. Zde prožil i velký milostný román s Maddalenou Fumaroli, kdy oba milenci bojovali s nepřízní Maddalenina otce, magistrátního úředníka, který pouhého [[Cembalo|cembalistu]] nepovažoval za vhodného ženicha.
=== Počátky skladatelské dráhy ===
[[Soubor:Catania BW 2012-10-06 11-55-16.jpg|náhled|vlevo|Hrobka Vincenza Belliniho v [[Catania|Catanii]]. Foto G. Dall´Orto.]]
Řádek 14 ⟶ 16:
[[Teatro Carlo Felice]] v [[Janov (Itálie)|Janově]]. Bellini však nenapsal novou operu, ale pro tuto příležitost přepracoval svou starší práci ''Bianca e Gernando'' a uvedl ji pod lehce pozměněným názvem ''[[Bianca e Fernando]]'' ([[1828]]). V lóži tohoto divadla potkal Giudittu Turinu, se kterou pak udržoval dlouhodobý vztah za vstřícné tolerance jejího manžela.
=== Vrcholné období ===
Další opera ''[[La straniera]]'' ([[1828]]) byla u obecenstva ještě úspěšnější než ''Il Pirato'', ale vyvolala polemiku v tisku pro svůj nezvyklý styl i [[Harmonie|harmonii]]. Neustálé modulace do vzdálených tónin vyvolávaly nelibost u konzervativněji zaměřených kritiků a ani sociální podtext [[Libreto|libret]] nebyl jednoznačně přijímán. Opera ''[[Zaira]]'', kterou komponoval pro otevření divadla [[Teatro Ducale]] (Vévodského divadla) v [[Parma|Parmě]], nebyla příliš úspěšná. Zato publikum v [[Benátky|Benátkách]] bylo nadšeno dílem ''[[I Capuleti e i Montecchi]]'' (Kapuleti a Montekové), napsaným podle [[drama]]tu [[William Shakespeare|Williama Shakespeara]] ''[[Romeo a Julie|Romea a Julie]]''.
Roky [[1831]] až [[1835]] byly pro Belliniho plné mimořádných úspěchů. V této době zkomponoval svá vrcholná díla. Nejprve to byla opera ''[[La sonnambula]]'' (''[[Náměsíčná]]''). Po ní přišlo jedno ze stěžejních děl světového [[repertoár]]u, ''[[Norma (opera)|Norma]]'', tragický příběh [[Druidové|druidské]] [[Kněžka|kněžky]] s velkolepou [[Árie|árií]] [[Casta diva (árie)|Casta diva]]. Obě tyto opery zahájily vítěznou pouť po všech významných evropských scénách. Opera ''[[Beatrice di Tenda]]'' v roce [[1833]] v Benátkách propadla a skladatel, navíc zklamaný rozchodem s Giudittou Turino, odešel do [[Londýn]]a. Po úspěchu oper ''La sonnambula'' a ''Norma'' v divadle [[Drury Lane]] sklízel další vavříny v [[Paříž]]i. Byl jmenován [[Rytíř čestné legie|Rytířem čestné legie]]. Pro divadlo [[Théâtre-Italien]] zkomponoval operu ''[[I Puritani]]'' (Puritáni), která se pak stala jednou z jeho nejoblíbenějších. Bellini nemohl tušit, že to bude jeho poslední opera.
=== Úmrtí a jeho příčina ===
Vincenzo Bellini zemřel velmi předčasně [[23. září]] [[1835]] v [[Puteaux]] u [[Paříž]]e ve věku 33 let. Příčinou smrti byl, podle lékařské zprávy, akutní zánět [[Tlusté střevo|tlustého střeva]] zkomplikovaný [[absces]]em na játrech. V pařížské [[Invalidovna (Paříž)|Invalidovně]] se s ním rozloučil 250členný sbor. Byl pohřben nejprve v Paříži na hřbitově [[Père Lachaise]], později byly jeho ostatky převezeny na Sicílii a uloženy v katedrále jeho rodného města [[Catania]]. Jeho [[Partitura|partitury]] a [[Memorabilium|memorabilia]] jsou uchovány v tamějším ''Museo Belliniano''.
| |||