Kyjevské knížectví: Porovnání verzí

{{Infobox - zaniklý stát

| název = Kyjevské knížectví

| originální název = {{Cizojazyčně|orv|''Киевское князство''}}

| rok vzniku = 1132

| rok zániku = 1471

| před 1 = Kyjevská Rus

| před 1 vlajka = Yarthewise.png

| po 1 = Kyjevské vojvodství

| po 1 vlajka = COA of Kiev Voivodship XVII.png

| po 2 = Litevské velkoknížectví

| po 2 vlajka = Lob Погоня Сигизмунда Кейстутовича1.svg

| znak = Lob_Moneta_Kiev_1388.svg

| mapa = Rus de Kiev en 1237.png

| mapa poznámka = Mapa knížectví v roce 1237 - Kyjevské knížectví světle modře

| hlavní město = [[Kyjev]]

| jazyky =

| národnostní složení =

| náboženství = [[pravoslaví]]

| státní zřízení = [[monarchie]]

| vznik = [[1132]]

| zánik = [[1471]]

Obyvateli Kyjevského knížectví byly kmeny [[Slované|Slovanů]], kteří se na úrodných půdách živili zemědělstvím, chovem dobytka, lovem, lovem ryb a včelařením. Už na počátku osídlování této oblasti se zde rozšířily mnohá řemesla jako [[hrnčířství]], [[obuvnictví]] a těžba dřeva a železné rudy, která pozitivně ovlivnila rozvoj [[kovářství]]. Do oblasti se začaly dovážet mnohé druhy kovů -[[měď]], [[olovo]], [[stříbro]] a [[zlato]]. V okolí [[Kyjev|Kyjeva]]a vznikla vlivná obchodnicko-řemeslnická vrstva obyvatelstva.

Územím Kyjevského knížectví vedla důležitá obchodní cesta od [[Baltské moře|Baltského moře]] do [[Byzantská říše|Byzance]] (tzv. [[cesta od Varjagů k Řekům]]). Řekou [[Pripjať]] byla spojena s úmořím [[Visla|Visly]] a [[Nemunas|Nemunasu]]u, [[Desna|Desnou]] s horním tokem [[Oka (přítok Volhy)|Oky]] a řekou [[Sejm (řeka)|Sejm]] s oblastí [[Don|Donu]]u a [[Azovské moře|Azovským mořem]].

Do roku [[1139]] byl trůn kyjevského knížectví v rukou dynastie Monomachovců. Mstislava Velikého na trůnu vystřídal jeho bratr Jaropolk II. (1132 - 1139) a Vjačeslav (1139). Po roce 1139 na kyjevském trůnu vládl černigovský kníže Vsevolod II. Olegovič z dynastie Olegovičů. Ale ani vláda nové dynastie nebyla dlouhá. Po smrti Vsevoloda II. Olegoviče místní šlechta, nespokojená s jmenováním Vsevolodova bratra Igora (1146), v roce [[1146]] dosadila na trůn Izjaslava Mstislaviče (1146 - 1149 a 1151 - 1154) - představitele starší větve Monomachovců.

Dne [[13. srpna]] [[1146]] po porážce vojsk Igora a Svjatoslava Olegoviče si Izjaslav II. vydobyl trůn Kyjevského knížectví. Igor padl do zajetí, kde byl roku [[1147]] zabit.

V roce [[1149]] vstoupila do bojů o Kyjevské knížectví suzdalská větev Monomachovců zastoupená [[Jurij Dolgorukij|Jurijem Dlouhorukým]]. Po smrti Izjaslava II. a jeho spoluvládce Vjačeslava Vladimiroviče v roce [[1154]] se Juraj Dlhoruký stal až do své smrti v roce [[1157]] panovníkem kyjevského knížectví. Rozpory, které měla mezi sebou dynastie Monomachovců, pomohly Olegovičovcům revanšovat se. V květnu roku 1157 se na trůn dostal Izjaslav III. Davidovič (1157 - 1159). Jeho neúspěšný pokus získat území Haličského knížectví ho stál trůn, na který usedl smolenský kníže Rostislav Mstislavič (1159 - 1167) a posléze jeho příbuzný Mstislav II. Izjaslavič (1167 - 1169).

V polovině 12. století politický význam Kyjevského knížectví upadl. Postupně se začalo rozpadat na menší části, z nichž v letech 1150 - 1170 vznikly Belogradské, Vyšnohradské, Trepolské, Kanevské, Torčeské, Kotelničeské a Dorogobužské knížectví. Na severovýchodě a na jihozápadě vznikla dvě nová centra politického vlivu, která měla zájem o zisk statusu velkoknížectví - [[Rostovsko-suzdalské knížectví|Rostovsko-suzdalské]] a [[Vladimirsko-volyňské knížectví]]. Kyjev již nebyl hlavním centrem ruských zemí. Knížata z těchto knížectví se již nesnažila podmanit si trůn kyjevského knížectví. Postupně si však Kyjev podřizovaly svým požadavkům.

V letech [[1169]] - [[1174]] Kyjevskému knížectví vládl Andrej I. Bogoljubský. V roce [[1169]] sesadil z trůnu Mstislava Izjaslaviče a předal vládu svému bratrovi [[Gleb Vladimirovič|Glebovi]] (1169 - 1171). Po Glebově smrti se v květnu 1171 na trůn dostal Vladimír Mstislavič, ale ten nečekaně obsadil jeho bratr Andrej Michalko. Andrej I. jej však donutil, aby přenechal trůn Romanovi I. Rastislavičovi (1171 - 1173 a 1175 - 1177). Ani on se však na trůnu dlouho neudržel. V roce 1172 ho Andrej I. Bogoljubský z trůnu sesadil a obsadil jej svým bratrem Vsevolodem III. Jurjevičem (Velké Hnízdo), který byl o rok později (1173) donucen utéci do [[Belgorod]]u. Na trůn Kyjevského knížectví nastoupil Rurik II. Rostislavič (1173, 1180 - 1182, 1194 - 1202, 1203 - 1206 a 1207 - 1210).

Po smrti Andreje I. Bogoljubského v roce 1174 bylo Kyjevské knížectví pod kontrolou smolenského knížete Romana Rastislaviče (1171 - 1173 a 1175 - 1177). V roce 1176 byl v bitvě proti [[Polovci|Polovcům]] poražen a byl nucen rezignovat na trůn. Toto využila knížata z rodu Olegovičovců. Obyvatelé Kyjeva si za kníže svého knížectví zvolili Svjatoslava Vsevolodoviče Černigovského (1176 - 1181 a 1182 - 1194). Ani jemu se však nepodařilo oslabit vliv dynastie Rastislavičovců vládnoucích ve Smolenském knížectví. Po podpisu smlouvy s nimi byl Svjatoslav schopen porazit Polovce a oslabit jejich tlak na ruské území.

Po jeho smrti se v roce [[1194]] vrátil Rurik Rastislavič (1194 - 1202), ale již začátkem 13. století se Kyjev dostal pod vliv [[Haličsko-volyňské knížectví|haličsko-volyňského]] knížete Romana Mstislaviče (1203 - 1205), který v roce 1202 sesadil Rurika z trůnu. Na volné místo jmenoval svého bratrance Ingvara I. Rastislaviče (1202 a 1214). V roce 1203 Rurik spolu s Polovci a černigovskými Olegovičovci obsadil Kyjev a s pomocí diplomatické podpory vladimirského knížete Vsevoloda III. (Velké Hnízdo) si na několik měsíců udržel kyjevský trůn. V roce [[1204]] však během společného vojenského tažení knížat proti Polovcům byl Romanem II. Velikým zatčen a uvržen do kláštera. Na trůn Kyjevského knížectví se znovu dostal Ingvar I. Vsevolod III. se však dožadoval osvobození Rurika zpod rukou Romana Velikého a učinil ho kyjevským knížetem.

Po smrti Romana II. Velkého v říjnu 1205 se Rurik dostal z kláštera a obsadil Kyjev. Ve stejném roce (1205) ho napadl Vsevolod IV. Svjatoslavič (1206 - 1207 a 1210 - 1212). Jejich dlouholetý spor skončil kompromisem - Rurik uznal Vsevoloda knížetem a jako kompenzaci za tento krok získal Černigov.

Po Vsevolodově smrti se na kyjevském trůnu znovu usadili Rastislavičovci: Mstislav III. Romanovič Starý (1212/1214 - 1219 a 1220 - 1223) a jeho bratranec Vladimir III. Rurikovič (1223 - 1235). V roce 1235 byl Vladimir III. v bitvě proti Polovcům poražen a padl do jejich zajetí. Knížetem Kyjevského knížectví se stal černigovský kníže Michal II. Vsevolodič (1238 - 1239 a 1241 - 1246) a pak Jaroslav III. Vsevolodič (1236 - 1238 a 1246) - syn Vsevoloda III. Jurjeviče (Velké Hnízdo). Vladimiru III. se však ze zajetí podařilo dostat a vrátit se na kyjevský trůn. Zůstal na něm až do své smrti v roce 1239.

V letech 1239 - 1240 Kyjevskému knížectví vládli Michal II. Vsevolodovič Černigovský (1238 - 1239 a 1241 - 1246) a Rostislav III. Mstislavič Smolenský (1239). Před [[Vpád mongolů do Ruska|vpádem Tatarů]] se ocitl pod vlivem haličsko-volyňského knížete Daniila I. Romanoviče, který na trůn dosadil vévodu Dmitrije. Na podzim roku 1240 tatarský chán zaútočil na území jižního Ruska a začátkem prosince obsadil Kyjev a Michala II. Vsevolodiče v roce 1246 zavraždil.