Moskevské velkoknížectví: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
vlajka značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
m Robot: standardizace parametrů infoboxu; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - zaniklý stát
| název = Moskevské velkoknížectví<br />Veliké knížectví moskevské
| originální název = Великое Княжество Московское
Řádek 22:
| šířka 1. sloupce =
| vlajka =
|
| znak = Seal of Ivan 4 1539 a.svg
| článek o znaku = Státní znak Ruska#Historický vývoj znaku
|
| rámeček znak =
| mapa = Muscovy 1390 1525.png
|
| mapa poznámka = Územní rozmach mezi lety [[1390]] a [[1530]]
| hlavní město = [[Moskva]]
Řádek 44:
| státní zřízení = [[absolutní monarchie|absolutní]] [[monarchie]],<br />carská [[autokracie]] ([[samoděržaví]])
| mateřská země =
| měna =
| vznik =
| zánik =
}}
'''Moskevské knížectví''', později '''Moskevské velkoknížectví''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|''Великое Княжество Московское''}} – „Velikoje Kňažestvo Moskovskoje“), byl historický státní útvar, existující mezi roky [[1276]] a [[1547]] na severovýchodní Rusi. Vznikl vydělením údělu, jehož centrem byla [[Moskva]], z [[Vladimirsko-suzdalské knížectví|Vladimirsko-suzdalského knížectví]]. Jeho území bylo postupně rozšiřováno, současně rostla prestiž zdejších vládců, kteří se od konce [[14. století]] titulovali jako veliká knížata moskevská. Veliký kníže [[Ivan III.]] dokončil „''sobiranije russkich zemel vokrug Moskvy''“, integraci samostatných ruských knížectví pod moskevskou nadvládou, a položil tak základy budoucímu carskému [[Rusko|Rusku]]. [[Ivan IV.|Ivan IV. Hrozný]] přijal jako první ruský panovník roku [[1547]] carskou korunu, čímž bylo velkoknížectví formálně nahrazeno [[car]]stvím.
== Počátky ==
Moskevské knížectví se objevilo jako nový samostatný útvar v 70. letech 13. století na základě závěti velikého knížete vladimirského [[Alexandr Něvský|Alexandra Něvského]], který je ve své závěti udělil nejmladšímu synovi [[Daniil Alexandrovič|Daniilovi]]. Strategicky důležitá [[Moskva]] byla součástí velikého knížectví vladimirského a nebyla dosud nikdy [[Údělné knížectví|údělem]]. V době Alexandrovy smrti byly Daniilovi sotva dva roky, a tak jeho otec požádal svého bratra [[Jaroslav Jaroslavič Tverský|Jaroslava]], nástupce na vladimirském stolci, aby Moskvu spravoval do té doby, než kníže dospěje. Po Jaroslavově smrti ([[1271]]), kdy o velkoknížecí stolec bojovali Alexandrovi starší synové [[Dmitrij Alexandrovič]] a [[Andrej Alexandrovič]], se Daniil v Moskvě zcela osamostatnil.
Moskva nebyla zpočátku příliš významným ani rozlehlým údělem. Knížectví se však brzy začalo čile ekonomicky i politicky rozvíjet a rozšiřovat své území. Během několika málo let počátkem 14. století se prvnímu moskevskému knížeti a jeho synu [[Jurij III. Daniilovič|Jurijovi]] podařilo ztrojnásobit územní rozsah knížectví připojením [[Kolomna|Kolomny]], [[Možajsk]]u a [[Pereslavl-Zalesskij|Pereslavle Zalesské]]. Šlo o oblasti, které měly nejen značný hospodářský, ale také strategický význam. V roce 1317 udělil [[chán]] [[Zlatá horda|Zlaté hordy]] Jurijovi ''[[jarlyk]]'' na [[Vladimirsko-suzdalské knížectví|veliké knížectví vladimirské]]. Stal se tak prvním moskevským knížetem, který tuto hodnost získal.
<ref>Borisov, N.S., ''Politika moskovskich kňazej koněc XIII - pervaja polovina XIV veka'',Trudy istoričeskogo fakultěta MGU 4, serija II Istoričeskije issledovanija 1), Moskva 1999; Gorskij, A.A., ''Moskva i Orda'', Moskva 2000; Fennell. J.L.I., ''The Emergence of Moscow 1304-1395'', Los Angeles 1968; Nitsche, P., ''Die Mongolenzeit und der Aufstieg Moskaus (1240-1538)''.,in: Handbuch der Geschichte Russlands 1, ed. Hellmann, M., Stuttgart 1981</ref> Nepodařilo se mu však udržet si ji až do smrti.
== Soupeření s Tverem o veliké knížectví vladimirské ==
Vedle Moskvy se na severovýchodní Rusi zformovala a stabilizovala další knížectví, z nichž nejvýznamnější byl [[Tver]]. Obě země měly výhodnou polohu na průsečíku obchodních cest, vedoucích po vodních tocích, i z hlediska strategického. Před nájezdy kočovníků ze [[step]]í je chránily hluboké lesy i velká vzdálenost, což přivádělo na jejich území početné kolonisty z jižních oblastí.
Počátkem 14. století se moskevská a tverská knížata, která byla blízkými příbuznými, stala vážnými konkurenty v boji o získání jarlyku na titul [[vladimirsko-suzdalské knížectví|velikého knížete vladimirského]], jenž v sobě zahrnoval jistý nárok na vládu nad celou Rusí. To vyhovovalo chánům [[Zlatá horda|Zlaté hordy]], kteří se podněcováním konfliktů mezi Rurikovci snažili zabránit rozšiřování jejich domén a upevňování moci. Zápas mezi knížaty tverským [[Michail Jaroslavič Tverský|Michailem Jaroslavičem]] (1271–1318, od 1304 veliký kníže vladimirský) a moskevským [[Jurij III. Daniilovič|Jurijem Daniilovičem]] (1303–1325, veliký kníže vladimirský 1317–1322) skončil násilnou smrtí obou. Michail byl popraven na chánově dvoře, Jurij později zavražděn jeho synem [[Dmitrij Michailovič Tverský|Dmitrijem]] (1318–1325, veliký kníže vladimirský 1322–1325).
Mezitím Tataři podnikali loupeživé nájezdy na Rus, kde vraždili a ničili nově budované hodnoty. Jurij Daniilovič se snažil dosáhnout odvolání tatarských výběrčích z ruských zemí a soustředit vybírání tatarské daně, tzv. ''vychodu'' do svých rukou. To se podařilo za vlády jeho mladšího bratra [[Ivan I. Kalita|Ivana I. Kality]] (1325–1341, veliký kníže vladimirský od 1328), který byl schopným, ale také velmi pragmatickým vládcem a používal ne právě vybíravé prostředky. Dokázal obratně shromáždit značné finanční prostředky, a to především díky tomu, že daně, které odváděla ruská knížectví do Zlaté hordy, procházely jeho rukama. Šlo o značně vysoké částky, jejichž výběrem zatížil Ivan především ekonomicky zdatný [[Veliký Novgorod|Novgorod]], nikoliv vlastní moskevské poddané. Použil je na další rozšiřování území moskevského knížectví, okázalou výstavbu v sídelní Moskvě, ale také k podplácení představitelů Zlaté hordy, aby je přiměl jednat ve svém zájmu. Jeho vztah k chánovi byl navýsost loajální. Na přelomu let [[1327]] až [[1328]] stál v čele tatarské trestné výpravy, která měla za úkol zlikvidovat protitatarské povstání v Tveru a kromě toho zdevastovala široké okolí. Povstání a pozdější poprava tverského knížete [[Alexandr Michailovič Tverský|Alexandra Michailoviče]] v Hordě roku [[1339]] ukončily mocenské ambice tverských vládců. V následujících letech Tver nevedl politiku nepřátelskou vůči Moskvě a stal se do jisté míry závislým na moskevských vládcích.
V důsledku Ivanovy politiky zůstalo území moskevského knížectví ušetřeno excesů tatarského plenění a mohlo se zdárně ekonomicky rozvíjet a bohatnout.
Prestiž Moskvy jako velkoknížecí rezidence se výrazně zvýšila, když sem roku [[1328]] natrvalo přesídlil z Vladimiru metropolita [[Feognost (metropolita)|Feognost]], představený celé ruské církve
== ''„Sobiranije russkich zemel“'' pod vládou velikého knížectví moskevského ==
[[Soubor:Kulikovo05.jpg|
Ve druhé polovině 14. století se Moskva proměnila v centrum budoucího jednotného ruského státu, kolem něhož se začala postupně sjednocovat knížectví ruského severovýchodu. Zároveň se stala hegemonem boje proti tatarské nadvládě. O to se zasloužil nejen kníže [[Dmitrij Donský]], ale především hlavní regent v době jeho nezletilosti, [[metropolita]] celé Rusi [[Alexij]], který se identifikoval s mocenskými nároky moskevských vládců, učinil je záležitostí ruské pravoslavné církve a usiloval o povznesení Moskvy do role představitele ruských "národních" i církevních zájmů. Jeho ideály se naplnily v [[Bitva na Kulikovském poli|bitvě na Kulikovském poli]], které se on sám již nedožil.
== Dokončení integrace ruských zemí za Ivana III. a Vasilije III. a další úkoly zahraniční politiky ==
Vláda velikého moskevského knížete [[Ivan III.|Ivana III.]] (1465–1505) byla velmi důležitou etapou dějin moskevského státu. Uzavírala předchozí epochu, jíž dominoval integrační proces ruských zemí a boj proti tatarské nadvládě, což otevíralo před moskevským státem nové možnosti dalšího vývoje. Ivan III. završil politické směřování svých předchůdců – vymanil ruské země definitivně z tatarského područí a sjednotil je pod svrchovaností Moskvy.
[[Soubor:Ivan III of Russia 3.jpg|
Předpoklady ke zdárnému dovršení sjednocování ruských zemí kolem jediného centra vytvořila porážka vnitřní opozice údělných knížat za vlády Ivanova otce [[Vasilij II.|Vasilije II.]] (1425–1465). Ivan III. tak mohl pokračovat ve sjednocovacím úsilí svých předchůdců bezprostředně po nastoupení na trůn. V roce 1463 byla definitivně k moskevskému knížectví připojena [[Jaroslavl]] a v roce 1474 zbývající části [[rostov]]ského knížectví. V tomto případě se vládci posledních menších samostatných celků sami poddali většímu a mocnějšímu politickému subjektu, třebaže tak neučinili zcela dobrovolně, ale pod tlakem okolností.
Mezi nejdůležitější úspěchy Ivana III. patří, že se mu podařilo připojit k moskevskému státu významné obchodní středisko [[Veliký Novgorod|Novgorod]] Veliký s obrovským bohatým zázemím a [[tverské knížectví|veliké knížectví tverské]], jež bylo dlouholetým politickým soupeřem Moskvy. To se neobešlo bez použití vojenské síly. Novgorodští bojaři i veliký kníže tverský hledali pomoc u největšího politického protivníka Moskvy, polského krále a litevského velkoknížete [[Kazimír IV. Jagellonský|Kazimíra IV. Jagellonského]], jíž se jim však navzdory uzavřeným dohodám nedostalo. Novgorod ztratil svou politickou samostatnost postupně v letech 1471 a 1478, Tver 1483 a 1485. Jedinými samostatnými ruskými zeměmi poté zůstaly [[Pskov]] a veliké [[rjazaňské knížectví]], ale jejich nezávislost byla už pouze formální záležitostí. S konečnou platností ji zlikvidoval již Ivanův nástupce [[Vasilij III.]]
[[Soubor:Russian coa 1472.gif|
V letech [[1472]] a [[1480]] se Ivanovi III. podařilo zbavit ruské země definitivně poplatnosti na Velké hordě, nástupnickém státu Zlaté hordy. Dále však musely odvádět poplatky [[Krymský chanát|krymskému chanátu]].<ref>Picková (2000). S. 120n.</ref>, který byl od roku 1466 spojencem Moskvy.
Řádek 85:
Poté co se Moskvě podařilo významně eliminovat tatarské nebezpečí a pominula také hrozba útoku ze strany livonského řádu, staly se největším zahraničně politickým problémem moskevského
státu vztahy s Litvou a s Polskem. V letech [[1486]]–[[1487]] zesílily dosavadní litevsko-moskevské pohraniční srážky a přerostly ve válečný konflikt. Po smrti Kazimíra IV. roku [[1492]] došlo k litevsko-moskevskému vyjednávání, jehož výsledkem bylo roku [[1494]] uznání moskevských územních zisků. Roku [[1500]] vypukla další válka, litevsko-livonský vpád do Ruska však dalším moskevským územním ziskům nezabránil.<ref>Picková (2000), s. 123n.</ref> Příměří bylo uzavřeno roku 1503. Další litevsko-ruské konflikty následovaly v letech 1507–1508 a 1512–1522. Roku 1514 dobyli Rusové Smolensk, strategicky významné knížectví, o něž měli eminentní zájem obě strany.<ref>PICKOVÁ, Dana, Habsburkové a Rurikovci na prahu novověku. Příspěvek k dějinám rusko-habsburských vztahů na přelomu 15. a 16.století, (Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica, Monographia CLIV), Nakladatelství Karolinum, Praha 2002</ref>
== Seznam panovníků ==
[[Soubor:Autor nieznany (malarz z kręgu Lukasa Cranacha Starszego), Bitwa pod Orszą.jpg|
* [[Daniil Alexandrovič]] ([[1276]]–[[1303]]) – moskevský kníže
* [[Jurij III. Daniilovič]] ([[1303]]–[[1325]] – moskevský kníže a veliký kníže vladimirský ([[1317]]–[[1322]])
* [[Ivan I. Kalita]] ([[1325]]–[[1341]]) – kníže moskevský a veliký kníže vladimirský ([[1328]]–[[1341]])
* [[Semjon Hrdý]] ([[1341]]–[[1353]]) – kníže moskevský a veliký kníže vladimirský
* [[Ivan II. Ivanovič]] ([[1353]]–[[1359]]) – kníže moskevský a veliký kníže vladimirský
* [[Dmitrij Donský|Dimitrij Ivanovič]] Donský ([[1359]]–[[1389]]) – kníže moskevský a veliký kníže vladimirský ([[1362]]–[[1389]])
* [[Vasilij I.|Vasilij I. Dmitrijevič]] ([[1389]]–[[1425]]) – první veliký kníže moskevský<ref>Gorskij, A.A., ''Moskva i Orda'', Moskva 2000, s.203,204</ref>
* [[Vasilij II.|Vasilij II. Vasiljevič]] Temný ([[1425]]–[[1462]])
* [[Ivan III.|Ivan III. Vasiljevič]] Veliký ([[1462]]–[[1505]])
* [[Vasilij III.|Vasilij III. Ivanovič]] ([[1505]]–[[1533]])
* [[Jelena Glinská]] ([[1533]]–[[1538]]), kněžna regentka
* [[Ivan IV.|Ivan IV. Vasiljevič]] Hrozný ([[1533]], resp. [[1547]]–[[1584]]), od [[1547]] užíval titulu [[car]]
== Moskevské knížectví jako francouzský šlechtický titul ==
Řádek 122 ⟶ 119:
* {{commonscat|Muscovy}}
{{Portály|Rusko}}
[[Kategorie:Dějiny Moskvy]]
[[Kategorie:Zaniklé státy Ruska]]
| |||