Bedřich Smetana: Porovnání verzí

Pocházel z poměrně zámožné, do určité míry [[Němci|poněmčené]] [[Sládek|sládkovské]] rodiny. Od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na [[klavír]] a&nbsp;[[Kompozice|kompozici]]. Po studiu u [[Josef Proksch|Josefa Proksche]] působil od roku 1847 v &nbsp;Praze jako koncertní [[klavírista]] a hudební [[Učitel|pedagog]]. V&nbsp;letech 1856–1861 pobýval jako [[dirigent]] a &nbsp;učitel hudby ve švédském [[Göteborg]]u. Po návratu do Prahy se mnohostranně zapojil do českého společenského a &nbsp;kulturního života, a &nbsp;to i &nbsp;jako hudební [[Kritika|kritik]], jako první kapelník [[Prozatímní divadlo|Prozatímního divadla]] v letech 1866–1874, avšak zejména jako [[Opera|operní]] skladatel. V&nbsp;padesáti letech věku zcela ohluchl, ale i &nbsp;po ztrátě sluchu dokázal složit řadu vrcholných děl. <!-- Jeho choroba se postupně zhoršovala, až přešla v šílenství; zemřel v&nbsp;pražském ústavu pro choromyslné v Kateřinské ulici v Praze. -->

Po svém rozhodném příklonu k [[Češi|češství]] usiloval Smetana celým svým dílem v&nbsp;duchu pozdního [[České národní obrození|českého národního obrození]] o&nbsp;vytvoření svébytného českého hudebního stylu na základě domácích i &nbsp;soudobých světových podnětů. Hlavním hudebním vzorem mu byl hudební skladatel a&nbsp;klavírista [[Ferenc Liszt|Franz Liszt]]. Svými osmi dokončenými [[opera]]mi různých žánrů položil základ českého [[repertoár]]u; největší popularity, a&nbsp;to i v&nbsp;[[Německo|Německu]] a&nbsp;jinde ve světě, dosáhla komická opera z&nbsp;venkovského prostředí ''[[Prodaná nevěsta]]'', která je považována za prototyp české národní opery. Z&nbsp;dalších skladeb jsou nejznámější cyklus [[symfonická báseň|symfonických básní]] ''[[Má vlast]]'' a [[Smyčcový kvartet e moll „Z mého života“|smyčcový kvartet č.&nbsp;1 e&nbsp;moll „Z&nbsp;mého života“]], jež jsou zásadními příspěvky do vývoje těchto žánrů. Vedle toho napsal Smetana také četné klavírní skladby a&nbsp;[[Vokální hudba|vokální díla]] pro [[Pěvecký sbor|pěvecké sbory]].

V&nbsp;Praze bydlel Smetana u&nbsp;své příbuzné a první tři měsíce žil nuzně.<ref>Holzknecht, s. 63–64.</ref> Otec jej peněžně nepodporoval, nacházel se v&nbsp;té době sám ve vážných finančních potížích a&nbsp;roku 1844 byl nucen prodat statek v&nbsp;[[Růžkovy Lhotice|Růžkových Lhoticích]] a&nbsp;přijmout opět nájem pivovaru v&nbsp;[[Obříství]].<ref>Holzknecht, s. 70.</ref> Mladík se však zapojil do umělecké společnosti Concordia, kde se seznámil mimo jiné s&nbsp;ředitelem [[Pražská konzervatoř|pražské konzervatoře]] [[Jan Bedřich Kittl|Janem Bedřichem Kittlem]], na jehož přímluvu se od 18.&nbsp;ledna 1844 stal domácím učitelem pěti dětí [[hrabě]]te [[Leopold Felix Thun-Hohenstein|Leopolda Thuna]] (1797–1877), hudebně vesměs málo nadaných.<ref name="Teige"/><ref>Holzknecht, s. 66.</ref> V&nbsp;této funkci navázal mnoho užitečných kontaktů mezi aristokracií i&nbsp;hudebníky a&nbsp;rodina Thunových zůstala po celý život jeho podporovatelkou.<ref name="Habánová82"/> S&nbsp;hraběcí rodinou bydlel v&nbsp;jejich pražské [[Rezidence|rezidenci]] a doprovázel je i&nbsp;na venkovská sídla (zámek [[Bon Repos]] u&nbsp;[[Benátky nad Jizerou|Benátek nad Jizerou]], zámek [[Poběžovice (zámek)|Poběžovice]], tehdy Ronsperg).<ref>Holzknecht, s. 66, 72.</ref> Na přímluvu Anny Kolářové, Kateřininy matky, zahájil tehdy soustavné studium hudební [[Kompozice (hudba)|kompozice]] u&nbsp;[[Josef Proksch|Josefa Proksche]].<ref name="Habánová82"/><ref>Holzknecht, s. 65–69.</ref> Proksch se opíral o&nbsp;tehdy nejmodernější učebnici [[Adolf Bernard Marx|Adolfa Bernarda Marxe]] a o&nbsp;díla [[Ludwig van Beethoven|Beethovena]], [[Hector Berlioz|Berlioze]], [[Fryderyk Chopin|Chopina]] a&nbsp;tzv. [[Lipsko|lipského]] okruhu.<ref name="Grove1"/><ref>Holzknecht, s. 67.</ref> Smetana v&nbsp;té době vyprodukoval velké množství cvičných skladeb, včetně své jediné klavírní [[sonáta|sonáty]] g&nbsp;moll.<ref>Holzknecht, s. 69.</ref><ref name="Habánová84">Habánová, s. 84.</ref> Když v&nbsp;lednu 1847 v&nbsp;Praze koncertovali [[Robert Schumann|Robert]] a [[Clara Schumannová|Clara Schumannovi]], ukázal jim Smetana sonátu k&nbsp;posouzení, jež však dopadlo nepříznivě: slavní manželé ji shledávali příliš berliozovskou.<ref name="Grove1"/> U&nbsp;Proksche získal v&nbsp;poměrně krátkém čase důkladnou teoretickou průpravu, již později postrádal u&nbsp;řady svých současníků, s&nbsp;výjimkou [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]].<ref>{{Citace monografie

Rodinné ztráty a problémy i nespokojenost s&nbsp;pouhým vyučováním, nemožností získat v&nbsp;Praze význačnější hudební postavení, snižující se příjmy z&nbsp;hudební školy i politicky tíživá situace přispěly k&nbsp;tomu, že Smetana využil příležitosti, kterou mu zprostředkoval pražský klavírní virtuos [[Alexander Dreyschock]]. Tomu bylo na turné v&nbsp;severských zemích nabídnuto ředitelství Filharmonické společnosti (Harmoniska sällskapet) v&nbsp;ve [[Švédsko|švédském]] městě [[Göteborg]]u. Dreyschock odmítl, doporučil však na místo Smetanu a ten 11.&nbsp;října 1856 odjel do Švédska.<ref>Holzknecht, s. 95–96.</ref> Nejprve uspořádal na zkoušku dva klavírní koncerty, již 12.&nbsp;listopadu pak byl přijat za dirigenta Filharmonické společnosti; současně se stal vyhledávaným učitelem hry na klavír pro místní dívky a dámy a vůbec významnou osobností göteborské společnosti.<ref>Holzknecht, s. 96–102.</ref>

Göteborg bylo otevřené a prosperující, ale z&nbsp;kulturního hlediska ve srovnání s&nbsp;Prahou velmi provinční město.<ref>Holzknecht, s. 99–102, 110.</ref><ref name="Grove3"/> Orchestr a sbor, které zde měl Smetana k&nbsp;dispozici, byly jen amatérské a&nbsp;i&nbsp;místní hudební vkus byl velmi konzervativní.<ref name="Habánová88"/><ref name="Grove3"/><ref name="H99">Holzknecht, s. 99.</ref> Pro Smetanu však bylo zdejší působení velmi přínosné: získával zkušenosti jako kapelník a sbormistr po umělecké i praktické stránce a měl&nbsp;– s&nbsp;nutnými ohledy na záliby obecenstva&nbsp;– volnou ruku v&nbsp;dramaturgii, navíc pobíral poměrně vysoký plat ve Filharmonické společnosti i honoráře za klavírní hodiny.<ref name="Grove3"/><ref name="H99"/><ref>Habánová, s. 88–90.</ref> Uváděl zde jak klasiky ([[Georg Friedrich Händel|Händla]], [[Joseph Haydn|Haydna]], [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozarta]], Beethovena), tak zejména soudobé skladatele: [[Felix Mendelssohn-Bartholdy|Mendelssohna]], [[Robert Schumann|Schumanna]], [[Ferenc Liszt|Liszta]], Chopina, Berlioze, [[Richard Wagner|Wagnera]], [[Niels Wilhelm Gade|Gadeho]], [[Giuseppe Verdi|Verdiho]], [[Anton Rubinstein|Rubinsteina]] i některé vlastní skladby.<ref name="Grove3"/><ref>Holzknecht, s. 99, 106.</ref>