Saddám Husajn: Porovnání verzí

Husajn poté musel uprchnout do syrského exilu, kde navázal přátelské styky s vůdčí osobností baasistického hnutí [[Michel Aflak|Michelem Aflakem]], a posléze se přesunul do Egypta, kde pod ochranou [[Gamál Násir|Násirova]]ova režimu studoval práva. V roce 1963 se podílel na úspěšném puči proti Kásimovi, který poprvé vynesl stranu Baas k moci. Baasisté však do konce roku 1963 přišli o moc vinou vnitřních rozbrojů, četní představitelé strany putovali do vězení, kam je uvrhl jejich dosavadní spojenec generál Árif. Za své krátké vlády se nechvalně proslavili represemi proti iráckým komunistům v Paláci zániku, na kterých se podílel i pozdější šéf irácké bezpečnosti Saddám Husajn.

V době jeho prezidentství se kolem Saddáma v Iráku vyvinul silný [[kult osobnosti]], takže se ve funkci udržel i přes dvě války (s Íránem a Kuvajtem, s podporou koaličních vojsk), které pro Iráčany znamenaly rapidní pokles životní úrovně a pro zbytek světa éru nestability v citlivé oblasti, na ropu bohatém regionu. Pro mnoho Arabů však představoval hrdinu bojujícího proti Západu a podporujícího [[PalestinecPalestinci|Palestince]]. Vztah Iráku ke [[Spojené státy americké|Spojeným státům americkým]] byl ovšem proměnlivý.

[[22. září]] [[1980]] Husajnova armáda překročila hranice s [[Írán]]em a začala [[ÍránskoIránsko-irácká válka|íránsko-iráckou válku]], která trvala bezmála devět let a obě země vedle ztrát na životech také ekonomicky vyčerpala. Husajn odůvodňoval napadení Íránu obavou ze šíření islámské revoluce, kterou prosazoval [[Rúholláh Chomejní]].<ref>{{Citace periodika

Náklady na zbrojení do irácko-íránské války Saddámův Irák prakticky zruinovaly. Navíc rada [[OPECOrganizace zemí vyvážejících ropu|OPECu]]u v té době schválila pro své členy těžební limity a spolu s tím i možnost, jak si na splacení půjček vydělat. Husajn dlužil celkem několik desítek miliard okolním zemím, Saúdské Arábii a Kuvajtu, u kterého nabyl dojmu, že mu šikmými vrty odčerpává ropu z pole [[Rumajlá]] ležícím na hranicích obou zemí. [[2. srpen|2. srpna]] 1990 na [[Kuvajt]] zaútočil, čímž zažehl [[Válka v Zálivu|první válku v Zálivu]]. Na rozdíl od té irácko-íránské se proti němu brzy zformovala pod mandátem OSN koalice 28 států v čele se Spojenými státy americkými a během několika měsíců se jim podařilo osvobodit Kuvajt a zničit téměř celou iráckou armádu. Pro Irák následovaly přísné ekonomické sankce, které se na zemi silně podepsaly.

Problémy odzbrojení Iráku přerostl v krizi v průběhu roku [[2002]], když prezident Spojených států amerických [[George W. Bush]] začal požadovat, aby Irák ukončil produkci [[Zbraň hromadného ničení|zbraní hromadného ničení]] a splnil rezoluce [[Rada bezpečnosti OSN|RB OSN]], které zbrojním inspektorům garantovaly neomezený přístup do míst, kde mohla být umístěna zařízení pro výrobu [[ZHNzbraní hromadného ničení]]. Iráku bylo po Válce v Zálivu rezolucemi RB OSN zakázáno tyto zbraně vlastnit. Rezoluce také vyžadovaly, aby Irák povolil inspekce, které měly prokázat, zda jsou rezoluce plněny. Prezident Clinton i Bush opakovaně hrozili úderem, pokud se Irák nepodvolí rezolucím a nevpustí do země inspektory nebo jim neumožní návrat, poté co inspektory opakovaně vykázal.<ref>{{Citace elektronického periodika

V průběhu [[válka v Iráku|invaze do Iráku]] vedené v roce [[2003]] [[Spojené státy americké|Spojenými státy]] byl Saddám zbaven moci a označen za [[válečný zločin|válečného zločince]]. [[13. prosinec|13. prosince]] [[2003]] byl zajat a zodpovídal se za zločiny [[genocida|genocidy]], [[vražda|vraždy]] a [[týránímučení]] civilistů před [[soud]]em. Veškerá obvinění popíral, prohlašoval soud za zmanipulovaný ze strany [[Spojené státy americké|USA]]. 7. července 2006 napsal dopis, který adresoval Američanům a ve kterém – podle svých slov – kromě jiného popisoval skutečné důvody k invazi.<ref>{{en}} [http://www.uruknet.info/?p=m24800 Handwritten letter from President Saddam Hussein to the American people. 7 July 2006.]</ref> Saddám Husajn se u soudu hájil sám. Dne [[5. listopad]]ulistopadu [[2006]] byl shledán vinným a odsouzen k [[trest smrti|trestu smrti]] [[oběšení]]m. Podle iráckého práva následovalo po udělení trestu smrti automaticky odvolání ve lhůtě třiceti dní, přičemž odvolací soud trest smrti [[26. prosinec|26. prosince]] [[2006]] potvrdil.

Rozsudek trestu smrti oběšením byl vykonán dne [[30. prosinec|30. prosince]] 2006 při východu slunce okolo 6:00 hodin místního času (3:00 [[Koordinovaný světový čas|GMT]], 4:00 [[Středoevropský čas|SEČ]]). Údaje o přesném čase popravy se však rozcházejí. Dne [[31. prosinec|31. prosince]] byl pohřben v rodném [[Tikrít]]u.

* [[ÍránskoIrácko-iráckáíránská válka]]

{{Portály|Lidé|Politika|Válka|}}

[[Kategorie:OsobnostiMasoví studené válkyvrazi]]

[[Kategorie:NositeléPohřbení Řáduv Stará planinaIráku]]