Stav beztíže: Porovnání verzí

Obecně se těleso ocitá ve stavu beztíže při každém pohybu, který vykonává se zrychlením odpovídajícím směru a velikosti gravitačního pole.

 

 

Stav beztíže lze tak zažít při libovolném výskoku nebo pádu, s tou výhradou, že v pozemských podmínkách odpor vzduchu neumožňuje dodržet zrychlení odpovídající gravitaci. Volný pád v atmosféře tak přejde z počátečního stavu beztíže do stavu normální tíže během několika sekund, když odpor vzduchu naroste natolik, že se rychlost pádu už nezvyšuje. Skok na trampolíně do výše 1 m (na povrchu Země) umožní strávit ve stavu snížené tíže (rušeným jen odporem vzduchu) dobu 0,9 sekundy. Stav beztíže trvá po celou dobu, kdy se těleso (člověk) pohybuje pouze setrvačností, tedy i během výstupu. Pohyb nemusí být nutně svislý, pak se těleso pohybuje po parabolické dráze. Ve větším měřítku lze takový pohyb vykonat s letadlem. Pokud pilot letadla dokáže letět po [[Parabolický let|parabolické dráze]], a udržovat přitom rychlost, jako by letadlo letělo setrvačností ve vzduchoprázdnu, zažívá posádka stav beztíže. Tímto způsobem lze beztížný stav vytvořit na dobu přibližně 25 sekund. Při pohybu po oběžné dráze planety jsou pak podmínky beztíže splněny trvale, s výjimkou nepatrných rušivých sil (zbytky atmosféry, tlak [[Sluneční vítr|slunečního větru]]), které způsobují tzv. mikrogravitaci. Ve výšce 400 km nad Zemí, kde se pohybuje např. [[ISS]], je gravitační pole slabší oproti povrchu Země jen o cca 11 %, přesto je rozšířena mylná představa, že beztížný stav je jakási vlastnost kosmického prostoru.