Martin B-57 Canberra: Porovnání verzí

| vyřazeno =1983 (USAF)<br>1985 ([[Pákistán]])

| charakter = Vyřazen (23 stále používányslouží u [[NASA]]<ref name="nasa jsc">[http://jsc-aircraft-ops.jsc.nasa.gov/wb57/ "B-57."] ''NASA''. Citováno: 11. října 2011.</ref>)

'''Martin B-57 Canberra''' byl ve Spojených státech vyráběný dvoumotorový [[proudový letoun|proudový]] lehký [[Bombardér|bombardovací]] a [[průzkumný letoun]], který vstoupil do služby u amerického letectva ([[Letectvo Spojených států amerických|USAF]]) v roce 1953. B-57 byl původně verzí letounu [[English Electric Canberra]] vyráběnou v [[Spojené státy americké|USA]] v [[Licence|licenci]]. Avšak společnost [[Glenn L. Martin Company]] letoun podstatně upravila a vyráběla i několik vlastních variant.

Zatímco verze B-57A byla americkým letectvem shledána jako nedostatečná pro operační službu, fotoprůzkumná verze '''RB-57A''' zažila určité operační použití. Letoun byl velmi podobný verzi B-57A, dokonce si uchoval i pumovnici, do které byla umístěna sada kamer. První z 67 letounů této verze poprvé vzlétl v říjnu 1953. Většina letounů měla černý nátěr, i když některé sloužily i v barvě kovu.<ref name="vector" /> V červenci 1954 bylo těmito letouny vybaveno 363. taktické průzkumné křídlo na letecké základně Shaw v [[Jižní Karolína|Jižní Karolíně]]. Letoun byl také nasazen u letek USAF v [[Západní Německo|Západním Německu]], [[Francie|Francii]] a [[Japonsko|Japonsku]]. Nicméně operační způsobilost nového letounu byla špatná a dodávky letounu měly velké zpoždění kvůli potížím s motory. Společnost Wright totiž pověřila výrobou motorů společnost [[Buick]] (její motory nesly označení J65-BW-5), což mělo za následek zpožďování dodávek a motory trpěly vadou, při které byl olej nasáván do vzduchového systému, díky čemuž se kokpit plnil kouřem. Problém byl vyřešen, když společnost Wright převzala zpět výrobou motorů v roce 1954 (motory nesly označení J65-W-5). Velkou nehodovost letounů RB-57A také částečně způsobovala špatná ovladatelnost při letu na jeden motor. To vedlo k tomu, že flotila letounů strávila na zemi většinu roku [[1955 v letectví|1955]]. Do roku 1958 byly letouny RB-57A v činné službě nahrazeny letouny typu [[Douglas B-66 Destroyer|Douglas RB-66B]] a [[F-101 Voodoo|McDonnell RF-101A]]. Letouny začaly být od letectva vyřazovány od jara 1957 a do podzimu 1958 byly všechny převedeny k letecké národní gardě USA. Letecká národní garda Spojených států intenzivně používala letouny RB-57A při fotografickém snímkování [[Spojené státy americké|Spojených států]] až do roku [[1971 v letectví|1971]]. Krátce poté byly vyřazeny ze služby.

V roce 1955 bylo 10 letounů RB-57A upraveno pro průzkum ve velkých výškách za denního světla. Tyto letouny, označované '''RB-57A-1''' byly jednomístné, zbavené veškeré přebytečné zátěže a vybavené motory [[Wright J65|J65-W-7]]. Tyto letouny byly používány v rámci 7499. podpůrné skupiny ve [[Wiesbaden]]u při provádění přísně tajných průzkumných misí „Heart Throb“ nad východní Evropou v 50. letech [[20. století]].<ref>[http://www.spyflight.co.uk/heart%20throb.htm "Heart Throb"] {{Wayback|url=http://www.spyflight.co.uk/heart%20throb.htm |date=20110927135648 }} ''Spyflight''. Citováno: 1. listopadu 2011.</ref>

Letectvo se však nevzdalo myšlenky na letoun B-57 provádějící průzkum ve velké výšce. Proto v roce 1962 uzavřelo se společností [[General Dynamics]] kontrakt na úpravu letounů B-57 pro tyto účely. Výsledkem byl letoun '''RB-57F''', který dostal křídla o rozpětí 37,31 m, což bylo téměř dvakrát více než u původního stroje. Letoun dostal i nové dvouproudové motory [[Pratt & Whitney JT3D|Pratt & Whitney TF33]]-P-11A (73,4 kN). Letouny mohly nést i přídavné motory [[Pratt & Whitney JT12/J60|Pratt & Whitney J60]]-P-9 (12,9 kN) pro dosažení větší výšky. Letoun mohl dosáhnout výšky 19 800 m (65 000 stop). Některé z těchto letounů byly používány na výzkum počasí, přičemž obdržely nové označení '''WB-57F'''. Letouny RB-57F prováděly tajné mise nad východní Evropou. Jeden z nich byl 14. prosince 1965 ztracen nad [[Černé moře|Černým mořem]] za nevyjasněných okolností. Nejpravděpodobněji došlo k selhání kyslíkového systému, protože letoun pomalu klesal k zemi, jako by jej nikdo neovládal.<ref name="vector" /> Dva letouny byly umístěny v roce [[1965 v letectví|1965]] v [[Pákistán]]u, aby sledovaly čínské [[Jaderná zkouška|jaderné zkoušky]].