Jurij Brězan: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m dopl . značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 51:
=== Autor úspěšný v NDR ===
Postavení [[Lužičtí Srbové|Lužického Srba]] ve [[Německá demokratická republika|východoněmecké]] literatuře mělo svá neopominutelná specifika. Základní [[Institucionalizace|institucionální]] rámec poskytovala organizace Koło serbskich spisowaćelow a publikační orgán [[Domowina|Domowiny]] [[Domowina (nakladatelství)|VEB Domowina-Verlag]] (''Ludowe nakładnistwo Domowina''). Brězan, který byl od roku 1950 členem Východoněmeckého svazu spisovatelů, byl v témže roce pozván coby zástupce Srbů na II. Kongres svazu v [[Berlín|Berlíně]], tedy v době, kdy ještě v němčině nic nepublikoval. Jako člen této organizace se podílel na kampaních a politických rozhodnutích, což vedlo např. k situaci, kdy se musel distancovat od kroužku mladých lužickosrbských spisovatelů (''Kružk'') a v následné sebekritice je označit za ne[[Marxismus-leninismus|marxistické]] autory, kteří straně škodí. Východoněmecký svaz spisovatelů byl nedílnou součástí systému a Brězan to jako pozdější [[viceprezident]] svazu (1969–1989), člen východoněmeckého PEN-klubu (1964) a východoněmecké Akademie umění (1950), který mohl podnikat i cesty na [[Západní Evropa|Západ]], respektoval, neboť se až do 80. let s „cíli strany“ ztotožňoval. Nicméně byl jediným z pěti viceprezidentů svazu, který nebyl nikdy registrován jako spolupracovník [[Stasi]]. Jako jiní lužickosrbští spisovatelé byl toho názoru, že činnost [[Domowina|Domowiny]] musí být více zaměřena na [[Lužická srbština|lužickosrbský jazyk]], [[Kultura|kulturu]] a [[tradice]] a méně na [[Politika|politické]] nebo [[Ideologie|ideologické]] [[diskuse]]. Nelze se tedy divit, že na podzim roku [[1989]] byl politickými změnami přímo [[Existencialismus|existenciálně]] zasažen.<ref name="DDR" >{{Citace monografie | příjmení = Scholze | jméno = Dietrich | titul = Jurij Brězan : Leben und Werk | url = | vydavatel = Domowina-Verlag | místo = Bautzen | rok = 2016 | vydání = 1 | počet stran = 295 | kapitola = Erfolgsautor im "Leseland DDR" | strany = 126–204 | isbn = 978-3-7420-2371-1 | jazyk = de}}</ref><ref name="Beno" ></ref>
Literárně bylo období [[Německá demokratická republika|NDR]] pro Brězana nesmírně produktivní. Na konci 50. let zrekapituloval svůj život v [[Autobiografický román|autobiograficky]] laděné románové [[Trilogie|trilogii]] Felix Hanusch, která se skládá z částí: 1) ''Der Gymnasiast'' (1959), 2) ''Semester der verlorenen Zeit'' (1959) a 3) ''Mannesjahre'' (1964). Od roku 1965 započalo vydávání jeho dosavadního díla v [[Hornolužická srbština|hornolužickosrbské]] verzi sebraných spisů ''Zhromadźene spisy w jednotliwych wudaćach'' (1965–1998). Po románové trilogii přišla v letech 1966–1982 Brězanova vrcholná tvůrčí fáze završená krabatovskou knihou pro mládež ''Čorny młyn'' (1968), filozofickým románem ''Krabat'' (1976) a patrně jeho nejzdařilejší knihou ''Bild des Vaters / Stary nan'' (1982). Zároveň si našel čas pro [[Literatura pro děti a mládež|knihy určené dětem]], z nichž si oblibu získaly především tituly ''Der Elefant und die Pilze / Kak je elefant do hribow šoł'' (1963) a ''Wulke dyrdomdejstwa małeho kocora / Die Abendteuer des Kater Mikosch'' (1966). Ve [[Německo|Spolkové republice Německo]] byl Brězan dlouho považován za „nejznámějšího neznámého současné německojazyčné literatury“ (Wolf Oschlies). Protože romány a povídky psal převážně o své [[Německá demokratická republika|socialistické vlasti]], byl v SRN znám „pouze“ jako dětský autor.<ref name="DDR" ></ref><ref name="Beno" ></ref>
Řádek 65:
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-14620-0005, Berlin, Tagung des Deutschen Schriftstellerverbandes.jpg|náhled|Na setkání Svazu německých spisovatelů v Berlíně se spisovatelem Fritzem Buchmannem (7. květen 1952)]]
=== Poválečné období a socrealismus ===
[[Literární dílo]] Jurije Brězana, jehož hlavním posláním je neustálá [[apologie]] [[Člověk moudrý|člověka]] – [[Lužičtí Srbové|Lužického Srba]] na pozadí [[Dějiny lidstva|světových dějin]], bylo formováno poválečnou zkušeností. Tehdy psal krátké prózy věnované reliktům [[Druhá světová válka|války]] a [[Kolektivizace|kolektivizaci]] vesnice. Základem však zůstává konkrétní, „[[Realismus (literatura)|realistický]]“ příběh. O tom svědčí již [[povídka]] ''Hodowa legenda'', která líčí situaci muže a těhotné ženy bez domova. Novela ''Moja žona Madelena'' o básníku-zemědělci, který hledá hospodyni a přítelkyni, jíž najde ve studentce [[filologie]] Madeleně, už je podle samotného autora
=== Etický vývoj jedince v socrealismu ===
Problematika [[Socialismus|socialismu]] a jeho [[Etika|etického]] [[Kodex|kodexu]] byla pro Brězana určující po celá 60. léta. Idea výchovného románu je patrná již v povídce ''Christa'', což je příběh dcery [[Židé|židovské]] matky a německého otce, který se roku 1938 své ženy a dcery zřekl. Christa, kterou od věku čtyř měsíců vychovává mladá služka – [[Lužičtí Srbové|Lužická Srbka]], se po smrti matky v koncentračním táboře později musí rozhodnout mezi svou novou rodinou a [[Biologie|biologickým]] otcem Hagenem. Rozhodne se proti němu, protože nese vinu na smrti matky. Vrcholnou ukázkou Brězanova výchovného románu je zvláště románová [[trilogie]] Felixe Hanusche. Na Felixově případu chtěl Brězan ukázat svůj pohled na možnosti a hranice lidského jednání. I zde samozřejmě dochází k vyzrání ve smyslu přijetí [[Socialismus|socialistické]] [[Etika|etiky]]. V prvním díle trilogie je Felix konfrontován s německým [[Měšťanstvo|měšťanským]] prostředím, které se mu „zdá lepší“. Chce tedy změnit identitu, ale [[Sociální třída|sociální]] přestup se mu nedaří. V období [[Nacismus|nacionálního socialismu]] si Felix zřetelně uvědomuje, že se nemůže stát německým měšťanem, nýbrž že musí zůstat lužickosrbským bojovníkem. Ve třetím díle již Felix vystupuje jako rozhodný obhájce socialismu u Lužických Srbů, který pochopil, že skutečná [[etika]] a humánnost je pouze na „[[Sovětský svaz|sovětské]]“ straně.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Ulbrechtová | jméno = Helena | titul = Lužickosrbská literatura : její vývoj a pozice mezi středoevropskými literaturami | url = | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 2009 | vydání = 1 | počet stran = 296 | edice = Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia, ISSN 0567-8277 ; 154 | kapitola = Etický vývoj jedince podle pravidel socialistického realismu | strany = 211–214 | isbn = 978-80-246-1408-3}}</ref>
| |||