Josef Mysliveček: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
upright |
dílo-doplnění, obrázek, zdroje značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 22:
| isbn =
| edice = Hudební profily sv. 24
}}</ref> V českém prostředí je jeho životní osud spojen s legendou, kterou vytvořil [[Jakub Arbes]] ve své próze ''Il divino Boemo''.
== Život a kariéra ==
Řádek 74:
Jako skladatel se prosadil velkým úspěchem své první opery-kantáty ''Zmatek na Parnasu (Il Parnaso confuso)'', uvedené v [[Parma|Parmě]] v letech [[1765]].<ref name=":0" /> Autorem libreta byl básník [[Pietro Metastasio]], který se stal jeho oblíbeným libretistou.
[[Soubor:Josef Mysliveček - La passione - titlepage of the libretto - Mainz 1784.png|náhled|300x300pixelů|Titulní strana libreta Myslivečkova oratoria La passione (vydáno r. 1784 v Mohuči)]]
Roku 1766 následovala závratná kariéra počínaje operou ''Semiramis znovu poznaná'', uvedenou v [[Bergamo|Bergamu.]] Na objednávku neapolského vyslance napsal operu ''[[Bellerofontés (Mysliveček)|Bellerofontés]],'' která byla s velkým úspěchem slavnostně uvedena roku 1767 ve dvorním divadle''[[Teatro San Carlo]]'' v [[Neapol]]i za přítomnosti krále [[Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský|Ferdinanda IV.]] <ref name=":2" /><ref name=":0" /> Hlavní role zpívali německý [[Tenor|tenorista]] Anton Raaff a [[Soprán|sopranistka]] [[Caterina Gabrielliová]], proslavená virtuozitou svého zpěvu a hlasovým rozsahem. Mysliveček pro ni napsal další operní party, v nichž mohla uplatnit svou [[Koloratura|koloraturní]] techniku: ''Farnakés (Il Farnace), Triumf Klélie (Il Trionfo di Clelia)''. Jejich blízká spolupráce se stala základem legendy o milostném románku. <ref name=":5">{{Citace elektronického periodika
| titul = Josef Mysliveček - Il Boemo – mistr italské opery
Řádek 83:
| jméno = Václav
| příjmení = Luks
}}</ref> Mysliveček dokázal upoutat publikum bohatstvím svých melodií, jejich osobitou zpěvností a hloubkou citu. <ref name=":1" /> Nejpozději od roku 1765 byl v Itálii nazýván ''Il Boemo''.<ref name=":4" /><ref name=":5" /> Někdy také používal italský překlad svého příjmení ''Venatorini''.<ref name=":0" />
V únoru 1768 odjel do Prahy, aby uspořádal majetkové poměry rodiny po úmrtí matky. Zaplatil své dluhy a bratrovi předal rodinnou usedlost. V divadle dirigoval představení ''Bellerofonta'' a přislíbil [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|křižovníkům]], že jim zašle k provedení svá [[Oratorium|oratoria]]. V letech 1770-1775 byla v Praze uvedena čtyři Myslivečkova oratoria: ''Rodina Tobiášova (La famiglia di Tobia), Adam a Eva, Osvobození Izraele (La Liberazione d’Israele) a Abrahám a Izák (Abramo ed Isacco),'' které je považováno za jedno z jeho nejlepších děl. <ref name=":0" /><ref name=":4" />
Řádek 93:
| datum přístupu = 2019-09-22
| jazyk = cs-CZ
}}</ref>V roce 1770 se v [[Bologna|Bologni]] poprvé setkal s mladým Mozartem. [[Wolfgang Amadeus Mozart]] a jeho otec Leopold sledovali Myslivečkovu kariéru i dílo už od Wolfgangova dětství. Ten Myslivečkovu tvorbu velmi obdivoval a z jeho skladeb, zejména operních, pak získával zkušenosti pro vlastní skladby. Vzniklo mezi nimi přátelství, které přetrvalo téměř do konce Myslivečkova života.<ref name=":0" /><ref name=":1" /> Osobně se setkali ještě 15. května 1771 v [[Milán]]ě, roku 1773 v Itálii
V květnu 1771 vykonal Mysliveček zkoušku před komisí filharmonické akademie v [[Bologna|Bologni]] a získal prestižní titul ''accademico filarmonico'', kterého si velmi vážil a vždy jej připojoval ke svému jménu spolu s označením národnosti. <ref name=":0" /> <ref name=":4" /> Často byl oslovován také prestižním titulem ''Maestro''. Sedmdesátá léta 18. století jsou obdobím Myslivečkova tvůrčího zenitu, během nichž vznikly jeho opery ''[[Montezuma (Mysliveček)|Montezuma]], [[Tamerlán (opera)|Tamerlán]], [[Romulus a Ersilie]], [[Antigona (Mysliveček)|Antigona]] nebo Ezio (Aetius)''. Zakoupil si dům v Římě, ale přes svou slávu se stále potýkal s finančními nesnázemi. <ref name=":0" />
=== Závěr života ===
Zlom v kariéře a postupný Myslivečkův
Vrátil se do Itálie, kde s úspěchem dirigoval své opery v [[Neapol|Neapoli]], [[Lucca|Lucce]] a [[Benátky|Benátkách]]. Nákladná inscenace jeho opery ''Armida'' v Miláně v prosinci 1779 však skončila neúspěchem. [[Caterina Gabrielliová]], která zpívala hlavní roli, to kladla za vinu Myslivečkovi a pro reprízu si objednala árie od jiného skladatele. <ref name=":1" /><ref name=":0" />
Mysliveček se uchýlil do [[Řím|Říma]], kde pokračoval v tvůrčí práci. V lednu 1779 zde byla uvedena jeho opera ''Medonte'' a 5. dubna roku 1780 byla v Římě uvedena jeho poslední opera ''Antigonos.''<ref name=":0" /> <ref name=":5" />Množily se však i kritické hlasy k jeho práci, bylo mu vyčítáno příliš volné zacházení s [[Pietro Metastasio|Metastasiovými]] librety. Mysliveček se zcela odmlčel a nedochovaly se prokazatelné doklady z posledního roku jeho života. Žil v ústraní a bez prostředků. Bezprostřední příčina smrti není zcela vyjasněna. Zemřel 4. února 1781. Příznivci jeho hudby, zejména jeho bývalý žák Angličan Edward Barry, mu vystrojili pohřeb v kostele ''[[San Lorenzo in Lucina]]'', kde se dochovala také jeho náhrobní deska.<ref name=":0" /><ref name=":4" />
== Příbuzenstvo ==
Řádek 108:
== Dílo ==
Mysliveček složil
Těžištěm jeho tvorby jsou hudebně-dramatická díla: [[Opera|opery]], [[Oratorium|oratoria]], [[Kantáta|kantáty]] a samostatné [[árie]]. Myslivečkovy opery jsou typu neapolské [[opera seria|opery seria]] (''dramma per musica''), v nichž dominovala vokální složka. Dodržoval klasické schéma opery seria o třech dějstvích, které inovoval osobitou melodikou i novým obsahem. Střídal recitativy s áriemi ve stylu italského [[Belcanto|belcanta]], které dávaly příležitost k uplatnění krásy lidského hlasu a [[Koloratura|koloraturní]] techniky zpěvu. Děj vycházel především z antických příběhů. Jeho pozdější díla nabývají charakter tragédie (''[[Montezuma (Mysliveček)|Montezuma]]'') a hlavním tématem je národní svoboda a lidové povstání (''[[Nittetis (Mysliveček)|Nittetis]], [[Tamerlán (opera)|Tamerlán]], Medonte''). <ref name=":0" /> Svou hudbou dokázal vyjádřit hluboké lidské emoce osob, které se dostaly do složitých situací. Myslivečkova oratoria se vyznačují hlubokým melodickým záběrem a bohatou [[Instrumentace|instrumentací]]. Patří k jeho vrcholným dílům. Jeho [[Nokturno|nokturna]] - třívěté skladby pro dva ženské hlasy a orchestr psané na italské rokokové texty se vyznačují zpěvností, prostým výrazem a hlubokým citem.<ref name=":0" />
Myslivečkova nástrojová hudba směřuje ke [[Klasicismus (hudba)|klasicismu]]. Ve svých [[Sinfonia|sinfoniích]] uplatňoval třívěté schéma a mnohdy je přidával k operám jako předehry. <ref name=":0" /> Jeho komorní díla v sonátové formě s lidově znějící melodikou velmi obdivoval Wolfgang Amadeus Mozart. <ref name=":0" />
=== Cembalo (klavír) ===
Řádek 170 ⟶ 174:
=== Opery ===
{{viz též|Seznam oper Josefa Myslivečka}}
<br />
== Josef Mysliveček v umění a tradici ==
Řádek 211 ⟶ 215:
* [http://www.youtube.com/results?search_query=josef+myslive%C4%8Dek&aq=f Díla Josefa Myslivečka na Youtube]
* [http://operaplus.cz/olimpiade-v-praze-operni-udalost-evropskych-rozmeru/ Opera plud k uvedení Myslivečkovy Olimpiade v Praze]
*[https://encyklopedie.idu.cz/index.php/Mysliveček,_Josef Divadelní encyklopedie: Josef Mysliveček]
*[https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11618356531-il-divino-boemo ČT: Il divino Boemo]
| |||