Řád německých rytířů: Porovnání verzí

Po dobytí pruského a pomořanského území se agrese řádu obrátila proti pohanské Litvě a [[pravoslaví|pravoslavným]] ruským knížectvím, jejichž obyvatelé byli považováni z katolického hlediska za [[hereze|heretiky]] či [[schizma]]tiky, později také proti katolickému [[Polské království|Polsku]], které udržovalo blízké spojenectví s [[Litevské velkoknížectví|Litvou]]. Roku [[1240]] zaútočili [[Řád mečových bratří|livonští řádoví rytíři]] v koordinaci se [[Švédsko|švédskými]] vojsky, která se vylodila v ústí [[Něva (řeka)|Něvy]], na severovýchodní Rus. Poté co se zmocnili [[Pevnost (stavba)|pevnosti]] [[Izborsk]], jim otevřelo svoje brány důležité obchodní středisko [[Pskov]], neboť vládnoucí [[bojar|bojaři]] byli ochotni uznat svrchovanost řádu (Pskov byl součástí [[Novgorodská republika|novgorodské země]]). Rytíři odsud podnikali další výpravy, na nichž se nebezpečně blížili k [[Novgorod]]u. [[Novgorodská republika|Novgorodský]] kníže [[Alexandr Něvský]], který porazil ještě roku 1240 Švédy na Něvě, vyrazil urychleně na sever, dobyl tu křižáckou pevnost [[Koporje]] a nechal ji rozbořit ([[1241]]). Poté vyhnal řádovou posádku z Pskova. Křižácké vojsko, které mělo vtrhnout na novgorodskou půdu severně [[Čudské jezero|Čudského jezera]], zastavil Alexandr na jaře roku [[1242]] v tzv. [[Bitva na Čudském jezeře|„ledové“ bitvě]], která se odehrála na zamrzlé jezerní ploše. Tato bitva ukončila s definitivní planostíplatností pokusy livonských rytířů proniknout na východ a německou východní expanzi ve středověku vůbec.