Kurt Vonnegut se narodil v [[Indianapolis]]u 11. 11.listopadu 1922 (americký [[Den válečných veteránů|Den veteránů]]) do čtvrté generace německých přistěhovalců jako syn a vnuk indianapoliských architektů firmy Vonnegut & Bohn. Během studia na Shortridgeské střední škole v Indianapolisu se Vonnegut stal editorem ''The Daily Echo'', vůbec prvního středoškolského deníku v Americe. V letech 1941 až 1942 studoval [[biochemie|biochemii]] na [[Cornellova univerzita|Cornellově univerzitě]]. Stejně jako jeho otec se stal členem spolku Delta Upsilon. Působil také jako editor studentských novin ''The Cornell Daily Sun''. Vonnegut v té době nastoupil do [[Armáda Spojených států amerických|armády]], která ho poté poslala studovat strojní inženýrství na [[Carnegie-Mellonova univerzita|Carnegieho technický institut]] a na univerzitu v [[Tennessee]]. 14. května 1944, na [[Den matek]], spáchala jeho matka Edith S. (Lieber) Vonnegutová [[sebevražda|sebevraždu]].
=== Druhá světová válka ===
onnegutovyVonnegutovy zážitky z [[druhá světová válka|války]], kterou prožil nejprve jako voják a poté jako [[válečný zajatec]], měly zásadní vliv na jeho pozdější tvorbu. V zimě roku 1944 se během [[Bitva v Ardenách|ofenzívy v Ardenách]] jako desátník 106. pěší divize ocitnul odříznut od zbytku jednotky, až ho 14. prosince, po několikadenním bloudění za nepřátelskou linií, zajaly jednotky [[Wehrmacht]]u a převezly do [[Drážďany|Drážďan]], kde se stal svědkem ničivého [[Bombardování Drážďan|bombardování města]]. Vonnegut byl jedním ze sedmi amerických válečných zajatců, kteří bombardování přežili v podzemním krytu místních jatek. Jatka za války sloužila jako zajatecký tábor. Administrativní budova tohoto tábora měla adresu ''Schlachthof Fünf'' (Jatka č. 5), tento název pak vězni používali pro celý tábor. „Naprostá destrukce,“ vzpomínal Vonnegut, „nesmírné krveprolití.“ Od Němců dostal za úkol nosit těla do [[Hromadný hrob|masových hrobů]]. „K pohřbení tam ale bylo až příliš mnoho těl. Nacisti tam proto namísto toho poslali jednotky s plamenomety. Ostatky všech těch civilistů byly spáleny na popel.“ Tato zkušenost tvoří jádro jedné z jeho nejznámějších knih, ''Jatek č. 5'', a je námětem nejméně šesti dalších.<ref name="rolling">{{Citace elektronické monografie| jméno = Douglas| příjmení = Brinkley| titul = Vonnegut's Apocalypse| vydavatel = ''[[Rolling Stone]]''| url = http://www.rollingstone.com/politics/story/11123162/kurt_vonnegut_says_this_is_the_end_of_the_world| datum=2006-08-24| datum přístupu = 2007-04-23}}</ref>
Vonneguta osvobodily jednotky [[Rudá armáda|Rudé armády]] v květnu 1945. Po návratu do Ameriky byl vyznamenán [[Purpurové srdce|Purpurovým srdcem]] za „směšně zanedbatelné zranění“, jak sám řekl. <ref>Sarah Land Prakken: ''The Reader's Adviser: A Layman's Guide to Literature'', [[R. R. Bowker]] 1974, ISBN 0-8352-0781-1, [http://books.google.com/books?id=_M8aAAAAMAAJ&q=%22ludicrously+negligible+wound%22+vonnegut p. 623]; Arthur Salm: [http://www.signonsandiego.com/news/features/20070415-9999-lz1j15kurt.html Novelist Kurt Vonnegut: So it goes], ''[[The San Diego Union-Tribune]]'' 15 April 2007</ref> V ''Časotřesení'' později napsal, že dostal řád za [[omrzliny]].
