Nahosemenné: Porovnání verzí

Jako vývojově stará skupina semenných rostlin v&nbsp;sobě nese morfologie i&nbsp;anatomie nahosemenných řadu zvláštností. Na rozdíl od krytosemenných netvoří [[květ|květy]], ale kvetou místo nich pomocí [[Strobilus|šištic]]. Tvorba semene v&nbsp;šišticích (strobilech) je typická pro všechny nahosemenné. U&nbsp;některých druhů, jako např. u&nbsp;většiny jehličnanů, šištice postupně dřevnatí a vytváří známou [[šiška|šišku]], jindy mohou být šištice redukované a popřípadě mohou části šištic i&nbsp;postupně zdužnatět a vytvořit tak míšky zdánlivých plodů, jak tomu je například u&nbsp;[[tis]]u nebo [[Jalovec|jalovce]]. U bazálních větví cykasů připomínají sporofyly dosud svým tvarem listy. [[Vajíčko]] v&nbsp;samičí šištici není uzavřeno v&nbsp;[[Semeník|semeníku]], ale volně leží na [[Plodolist|plodolistu]] – semenné šupině. U cykasů a jinanu jsou dosud vyvinuty obrvené [[Spermatozoid|spermatozoidy]] schopné pohybu, u jehličnanů se již jedná o samostatně nepohyblivé spermatické buňky – [[Pyl|pylová zrna]]. [[Opylení]] se děje vesměs větrem, některé cykasy a liánovce jsou opylovány i&nbsp;hmyzem. Na rozdíl od vývojově primitivnějších rostlin již přenos samčí pohlavní buňky na vajíčko není závislý na vnějším vlhkém prostředí, ale je zajištěn pomocí [[Polinační kapka|polinační kapky]]. [[Oplodnění|Oplození]] je pouze jednoduché, pylové zrno klíčí přímo na vajíčku v&nbsp;pylovou láčku. Mezi přenosem pylu, vlastním oplodněním a dozráním semen často uplyne dlouhá doba, u&nbsp;jehličnanů i&nbsp;několik let.<ref name="Christenhusz_2011b" /><ref name=":3" /><ref name=":6">{{Citace monografie

[[Soubor:Cycas revoluta Thunb. - šiška.JPG|náhled|Samičí megasporofyly [[Cykas japonský|cykasu japonského]] (''Cycas revoluta'') svým tvarem dosud připomínají list|alt=Polodetailní pohled na shluk roztřepených plodolistů uprostřed listové růžice cykasu]]

Dvoudomé stromy s&nbsp;nevětveným kmenem a velkými zpeřenými, v mládí spirálovitě svinutými listy až 6&nbsp;m dlouhými, nahloučenými na vrcholu kmene, kde také vyrůstají samčí nebo samičí [[Jednopohlavnost|jednopohlavné]] šištice. Zralá semena mají vnější dužnatou vrstvu připomínajícía připomínají plodpeckovice. Tyto „plody“ stejně jako dřeň kmenů se používápoužívají k&nbsp;jídlu, obsahují však škodlivé [[Toxin|toxiny]], a proto se upravují [[Vaření|varem]], [[Kvašení|kvašením]] nebo [[Výluh|vyluhováním]].<ref name=":6" />

Dlouhověké opadavé dvoudomé stromy s&nbsp;kůlovitým [[Kořen|kořenem]], snášejí sucho i mráz. Ploché, klínovité listy s&nbsp;[[Vějíř|vějířovitou]] [[Žilnatina (botanika)|žilnatinou]] vyrůstající na poměrně dlouhých [[Brachyblast|brachyblastech]] jsou zářezem rozděleny na dva až několik laloků. Zdánlivé plody připomínají zelené [[Třešeň|třešně]], ve kterých je pod dužnatým obalem vždy jedno semeno. Dužina je hořká, semena se v&nbsp;Číně a [[Japonsko|Japonsku]] používají v&nbsp;národní kuchyni. Semena a listy jinanu se vzhledem k&nbsp;obsahu [[Flavonoidy|flavonoidů]] používají jako [[léčivo]]. Tato skupina vznikla koncem prvohor a postupně se rozšířila, ve třetihorách většina vymřela, je zastoupen pouze jediný druh v jediné čeledi i řádu.<ref name=":6" />

Nazývají se též '''konifery''' z latinského conus = [[šiška]], fero = nesu. Většinou stálezelené [[Jednodomost|jednodomé]] (zřídka i [[Dvoudomost|dvoudomé]]) stromy nebo keře s&nbsp;jehlicovými nebo šupinovými listy. Samčí přetvořené listy nesoucí pylotvorné váčky ([[mikrosporofyly]]) stejně jako samičí [[Plodolist|plodolisty]] ([[megasporofyly]]) jsou v&nbsp;oddělených jednopohlavných šišticích. Všechny jehličnany jsou anemogamní. Oplozená dozrávající vajíčka leží v&nbsp;šišce volně na plodolistu. Semena bývají většinou křídlatá a, po dozrání se šišky rozpadnou a semena rozfoukároznese vítr. Dřevo často obsahuje [[pryskyřičné kanálky]]. Vyvíjejí se od konce prvohor.<ref name=":6" />

**[[Borovicovité]] (''Pinaceae'')ː 11 rodů / 230 druhů, původní výhradně na severní polokouli, ale celosvětově pěstovány

Dvoudomé stálezelené dřeviny, stromy, keře nebo liány. [[Chvojník]] je metlovitý keř se šupinkovými listy, roste v [[Aridní oblast|aridních oblastech]], jeho větvičky i dužnaté obaly semen připomínající bobule obsahují [[efedrin]]. [[Liánovec]] je buď strom, keř nebo liána, jeho semena s&nbsp;dužnatými obaly i listy jsou významné [[poživatiny]]. [[Welwitschie podivná|Welwitschie]] je atypická dlouhověká rostlina, roste v&nbsp;[[Poušť|poušti]] na jihozápadě [[Afrika|Afriky]], má hluboký kotvící kořen a pouze dva široké ploché listy, které na bázi stále dorůstají a na koncích usychají. Je to jedna z&nbsp;mála nahosemenných rostlin opylovaných hmyzem.

Ačkoli početně jde o několik malých skupin zahrnujících dohromady pouze nepatrný zlomek z celkové druhové diverzity rostlin, jedná se o skupiny se značných [[Ekologie|ekologickým]], [[Ekonomika|ekonomickým]] i [[Kultura|kulturním]] významem. Jehličnaté lesy ([[tajga]]) jsou dominantním biomem chladných oblastí severní (i jižní) polokoule a jehličnany obecně jsou celosvětově nejvýznamnějším zdrojem dřeva a pryskyřice; ačkoli jehličnaté porosty tvoří jen zhruba 1/3 všech lesních porostů, poskytují na 75 % světové produkce dřeva.<ref name=":1">{{Citace monografie

}}</ref> Mnohé nahosemenné jsou zdrojem poživatin ("bobule" liánovců, píniové a ginkgové oříšky, nepravé ságo cykasů, galbuly jalovce) či léčiv ([[silice]] borovicovitých, přírodní [[efedrin]] z chvojníků, výtažky z ginga). Borovicotvaré a cypřišotvaré, ginkgo, ale v teplých oblastech též cykasy mají značný estetický a okrasný význam a mnohde tvoří základní kostru alejí, sadovnických a zahradních úprav. Některé nahosemenné rostliny byly objevovány až v průběhu 20. století, když do té doby byly považovány za dlouho vymřelé ([[Metasekvoje čínská|metasekvoj čínská]] objevena ve 40. letech<ref>{{Citace elektronické monografie