Jan Jiří Kristián z Lobkowicz: Porovnání verzí

Narodil se v [[Praha|Praze]] jako pátý syn knížete [[Ferdinand August z Lobkovic|Ferdinanda Augusta z Lobkovic]] (1655-17151655–1715) a jeho druhé manželky, bádenské markraběnky Marie Anny (1655-17011655–1701).<ref name=":0" />. Absolvoval [[Kavalírská cesta|kavalírskou cestu]], během níž užíval jméno hrabě ze Sternsteinu (podle [[Bavorsko|bavorského]], které rodině patřilo), doložený je jeho pobyt v [[Řím]]ě v roce 1700, kde se setkal se svými staršími bratry.<ref>[[Jiří Kubeš|KUBEŠ, Jiří]]: ''Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750)''; Pelhřimov, 2013 s. 382 ISBN 978–80–7415–071–5</ref>. Od mládí pak sloužil v armádě, nejprve se pod velením svého bratrance [[Ludvík Vilém I. Bádenský|Ludvíka Bádenského]] zúčastnil [[Válka o španělské dědictví|války o španělské dědictví]], kdy bojoval v [[Svatá říše římská|Německu]] a [[Nizozemsko|Nizozemí]]. Později se pod velením [[Evžen Savojský|Evžena Savojského]] zúčastnil [[Rakousko-turecká válka (1716-1718)|tažení proti Turkům]] a po bitvě u Bělehradu, v níž padl jeho starší bratr Josef Antonín, dosáhl hodnosti plukovníka (1717).<ref>[http://www.jostwald.com/EMWWeb/LundAustrianGenerals.shtml Přehled rakouských generálů 1680–1740]</ref>. Po skončení tureckých válek se v Praze oženil a další léta pak trávil střídavě v Čechách a v Itálii, v roce 1723 obdržel hodnost generálmajora a od roku 1729 byl vrchním velitelem v [[Neapolské království|Neapoli]]. V hodnosti polního podmaršála (1733) vynikl na Sicílii v bojích proti Španělsku. Jako generál jezdectva byl pak velitelem v [[Lombardie|Lombardii]] a v letech 1737-17411737–1741 v [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]], kde opět bojoval s Turky. Mezitím v roce 1739 obdržel [[Řád zlatého rouna]].

Na počátku [[války o rakouské dědictví]] byl povýšen do hodnosti polního maršála a byl povolán do [[České království|Čech]], kde měl za úkol vypudit francouzsko-bavorské vojsko. Obléhal Prahu a na přelomu let 1742-17431742–1743 se mu podařilo ukončit [[Okupace Prahy Francouzi, Bavory a Sasy (1741-1742)|francouzskou okupaci]] Českého království, mimo jiné tím umožnil korunovaci [[Marie Terezie]] za českou královnu v roce 1743.<ref>[[Milan Hlavačka|HLAVAČKA, Milan]]: ''Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále.''; Praha, 1997 s. 134–137 ISBN 80–85770–50–4</ref>. Poté byl znovu povolán do Itálie a v letech 1743-17451743–1745 byl generálním guvernérem v Lombardii.<ref>[https://www.worldstatesmen.org/Italy_states.htm Představitelé italských států před rokem 1860]</ref>. Nakonec se vrátil do Čech a svou kariéru završil jako vrchní velitel v Praze (1746-17511746–1751).

[[Christoph Willibald Gluck]] mu jako svému mecenáši věnoval opery La Sofonisba (1744), Ippolito (1745) a Pasticcio (1743). Skladatel také Lobkovice doprovázel v roce 1745 na jeho cestě do [[Londýn]]a. V Itálii dostal darem černého otroka [[Angelo Soliman|Angela Solimana]], který ho jako jeho dvořan doprovázel do konce života, když před tím zachránil Lobkovicovi v bitvě život.

V roce 1718 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Karolínou z [[Valdštejnové|Valdštejna]] (1702-17801702–1780), dcerou významného diplomata [[Karel Arnošt z Valdštejna|Karla Arnošta z Valdštejna]] (1661-17131661–1713).<ref>HRBEK, Jiří: ''Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740''; Praha, 2013 s. 447 ISBN 978–80–7422–233–7</ref>. Měli spolu deset dětí, z nichž tři synové zemřeli v dětství. Další synové Karel Adam (1719-17601719–1760), Filip Josef (1732-1760) a Leopold (1734-17591734–1759) sloužili v armádě a zemřeli za sedmileté války. Pokračovatelem rodu byl kníže Josef Maria z Lobkovic (1724-18021724–1802), který dosáhl hodnosti polního maršála, byl vyslancem v [[Carské Rusko|Rusku]], ale zemřel bez mužského potomstva. Faktickým zakladatelem mělnické větve byl jeho mladší bratr kníže August Antonín z Lobkovic (1729-18031729–1803), vyslanec ve [[Španělsko|Španělsku]] a [[nejvyšší maršálek]] Českého království, který sňatkem s Marií Josefou [[Černínové z Chudenic|Černínovou]] získal panství Mělník se sídelním zámkem v [[Hořín (zámek)|Hoříně]].

Jiří Kristián byl po vymření bílinské větve rodu předurčen jako dědic severočeských panství [[Jezeří (zámek)|Jezeří]] a [[Nové Sedlo nad Bílinou|Nové Sedlo]]. Po tragickém úmrtí [[Oldřich Felix Popel z Lobkowicz|Oldřicha Felixe z Lobkovic]] (1650-1722), posledního člena bílinské větve, skutečně tento majetek převzal, ale vzápětí uzavřel dohodu se svým starším bratrem, knížetem [[Filip Hyacint z Lobkovic|Filipem Hyacintem]], a panství mu předal. Pro Jiřího Kristiána a jeho potomstvo bylo zřízeno peněžní [[svěřenství]].<ref>RICHTEROVÁ, Alena: ''Vývoj roudnické lobkovické knihovny''; Praha, 1989 s. 69</ref>. Ve svém vídeňském paláci soustředil sbírku zbraní získaných darem, ale také formou válečné kořisti.<ref>PRCHAL, Vítězslav: ''Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750''; Praha, 2015 s. 226, 358 ISBN 978–80–7422–279–5</ref>

<references />{{Portály|Lidé}}