Lev Gumiljov: Porovnání verzí

'''Lev Nikolajevič Gumiljov''', [[Ruština|rusky]] Лев Никола́евич Гумилёв, někdy přepisováno též jako '''Gumilev''' ({{JULGREGDATUM|1912|10|1|Link="true"}}, [[Petrohrad]] – [[15. červen|15. června]] [[1992]], Petrohrad)<ref bylname="БРЭ">{{Citace [[Sovětskýelektronické svaz|sovětský]] [[historik]], [[Antropologie|antropolog]] a [[Etnologie|etnolog]], který proslul svými kontroverzními názory na původ ruského etnika.{{Fakt/dne|20170320140512|}}monografie

Byl synem [[básník]]ů [[Nikolaj Stěpanovič Gumiljov|Nikolaje Stěpanoviče Gumiljova]] a [[Anna Andrejevna Achmatovová|Anny Andrejevny Achmatovové]].<ref name="БРЭ" /> Lev byl ve věku 33 let zatčen a uvězněn v sovětském pracovním táboře. Na svobodu se dostal, když se za [[Druhá světová válka|války]] přihlásil do [[Rudá armáda|Rudé armády]], ale roku 1949 byl znovu uvězněn a propuštěn byl až po [[XX. sjezd KSSS|XX. sjezdu KSSS]] roku [[1956]].<ref name="БРЭ"/> Achmatovová byla v té době uznávanou spisovatelkou a Lev jí vyčítal, že pro jeho osvobození neudělala dost. Achmatovová celou situaci popsala ve svém básnickém cyklu ''Requiem''.

Po propuštění začal pracovat ve slavném petrohradském muzeu [[Ermitáž]].<ref name="БРЭ"/> Silně zde byl ovlivněn archeologem Michajlem Artamonovem a jeho studiem tajemného{{Fakt/dne|20170320140512|}} zmizelého [[Turkické národy|turkického]] národa [[Chazaři|Chazarů]]. I pro Gumiljova se Chazaři a [[Chazarská říše]] stali hlavním předmětem zájmu. Zúčastnil se několika studijních výprav do povodí [[Volha|Volhy]] a na severní [[Kavkaz]]. Vydal několik článků, kde spekuloval o lokaci zaniklého hlavního chazarského města [[Samandar]] či o příčinách zániku Chazarské říše. V 60. letech cítil potřebu si doplnit vzdělání a začal studovat na Leningradské univerzitě.{{Doplňte zdroj}} Doktorskou práci věnoval starým turkickým národům. Poté nastoupil do Geografického ústavu. Jeho teorie byly sovětskou etnologií a antropologií odmítány, ale v čase [[Michail Sergejevič Gorbačov|Gorbačovovy]] [[Perestrojka|perestrojky]] se o nich začalo mnohem více mluvit. Populární se staly po pádu SSSR, v době, kdy se v Rusku začalo dařit různým spekulativním, paravědeckým či konspiračním teoriím.{{Doplňte zdroj}}

Podle Gumiljova u každé etnické skupiny lze definovat určitý stupeň "vášnivosti"„vášnivosti“ či "životní„životní síly"síly“, která určuje její aktivitu. Každá skupina také prochází několika předvídatelnými a zákonitými stádii této síly: zrod, rozvoj, vrchol, setrvačnost, úpadek, proměna v památník velké minulosti.

Současnou Evropu viděl Gumiljov ve vysokém stupni setrvačnosti, na prahu úpadku, či přesněji "na„na prahu obskurantizace"obskurantizace“. Naopak arabskou kulturu vnímal na vrcholu své vášnivosti a předvídal její mocné výboje.

Rusové jsou podle něj "super„super-etnikum"etnikum“ spřízněné geneticky s turkickými národy euroasijské stepi (nikoli tedy etnikum v jádru slovanské){{Doplňte zdroj}}, jehož největší hrozbou je, že mu katolický západní vliv vezme jeho "stepní„stepní identitu"identitu“.{{Doplňte zdroj}} To ho také přivedlo k podpoře nacionálních hnutí [[Tataři|Tatarů]] a [[Kazaši|Kazachů]] (odtud jeho vliv v Kazachstánu a kouzlo pro Nazarbajeva).{{Doplňte zdroj}}

V rámci jeho teorií se Gumiljov také hojně věnoval [[Židé|Židům]].{{Doplňte zdroj}} Ti podle něj tvořili odpradávna "mezinárodní„mezinárodní, parazitickou městskou třídu"třídu“{{Doplňte zdroj}} a ovládli zvnějšku ("ujařmili si") obchodními praktikami dávnou Chazarskou říši a východní Slovany.{{Doplňte zdroj}}