Verze z 3. 2. 2019, 11:08 editovat Mykhal (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři, Správci 40 133 editací m typo ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 6. 8. 2019, 16:59 editovat zrušit editaci David Sedlecký (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 24 605 editací m →‎Historie: typo Přejít na další porovnání →
Řádek 10: Dva z jeho spolupracovníků, Frederic Abel a James Dewar, složení pozměnili na 58 % nitroglycerinu, 37 % nitrocelulózy a 5 % vazelíny. Směs se rozpustila v acetonu, protlačila sítem jako špagety a usušila. Protože se podobala provazcům (angl. ''cord''), patentovali ji roku 1889 pod názvem ''Cordit''. Nobel sice jejich patent napadl, protože vycházel z jeho ''ballistitu'', při však nevyhrál a ''Cordit'' začala používat britská armáda. V dalších desetiletích vznikly četné varianty korditu, které kromě dvou základních látek – [[nitroglycerin]]u a [[nitrocelulóza\|nitrocelulózy]] -– obsahovaly i další substance. Sovětský raketový kordit například obsahoval mimo jiné [[dinitrotoluen]] a centralit. Tato směs dosahovala výtokové rychlosti okolo 2000 m/s. Tak vznikly třísložkové výbušniny a po druhé světové válce se kordit téměř přestal vyrábět. Název se však stále a často vyskytuje v románech a detektivkách. == Odkazy ==

Kordit: Porovnání verzí