Rastattský mír: Porovnání verzí

Přidány 2 bajty ,  před 8 měsíci
m
→‎Podmínky: napřímení wikiodkazu
m (→‎Podmínky: napřímení wikiodkazu)
 
== Podmínky ==
Rakousko si mírovým jednáním v Rastattu dokázalo dohodnout mnohem lepší podmínky, než mu nabízela Francie prostřednictvím utrechtského míru. Podle toho také vypadalo přivítání Evžena Savojského ve Vídni 19. března 1714 – jinak velmi rezervovaný císař Karel VI. ho veřejně objal a políbil. Nejdůležitější bylo rozšíření jeho říše o [[Španělské Nizozemí]], zmenšené pouze o oblast [[Gelderland|Geldern]] (ta připadla Prusku) a severní pevnostní bariéru, kterou získalo Holandsko. Dále [[rakouští Habsburkové]] získali [[Milánské vévodství]], [[Sardinie|Sardinii]], [[Neapolské království|Neapolsko]], [[Mantova|Mantovu]], [[Comacchio]], [[Mirandola|Mirandolu]] a tzv. [[Stato dei PresidiiPresidi]], území zahrnující dřívější opěrné body Španělska na [[Toskánsko|toskánském]] pobřeží. Ten bod utrechtské smlouvy, který popisoval přenechání některých [[Lombardie|lombardských]] území Savojsku, nebyl v rastattské smlouvě vůbec zmíněn. Karel VI. už nemusel odškodňovat knížete Rákócziho a oproti utrechtskému míru ani bavorského kurfiřta Maxe Emanuela. Císař se však musel vzdát svých spojenců ve španělském [[Katalánsko|Katalánsku]], kteří byli v září 1714 poraženi. Proto i když se formálně nevzdal nároku na Španělsko (jeho podpis je na oficiální smlouvě doprovázen např. tituly král Cordoby, Korsiky a podobně), bylo jasné, že šance na jeho získání jsou velmi malé.
 
Hranice Francie se v podstatě vrátily do stavu daného [[Smlouva z Rijswijku|rijswijskou smlouvou]] z roku 1697, to znamená, že se příliš nezměnily. Ludvík XIV si sice mohl ponechat pevnost [[Schwer zu sagen|Landau]], ale musel vrátit město [[Freiburg im Breisgau|Freiburg]] a několik dalších míst na pravém břehu [[Rýn]]a.<ref name="Vlnas457" />
 
== Evropa po uzavření Rastattského míru ==
Říše rakouských [[Habsburkové|Habsburků]] dosáhla podpisem smlouvy největšího územního rozsahu ve své historii. Její území bylo ale rozdrobené a v důsledku toho obtížněji udržitelné. Všechna území, jež zahrnovala, byla spojována pouze osobou panovníka, [[Katolictví|katolickou vírou]] a tzv. [[Pragmatická sankce|pragmatickou sankcí]].<ref>Dějiny Rakouska, str. 299–300.</ref> Dlouhý válečný konflikt se také negativně projevil na stavu rakouského hospodářství a míře jeho [[Státní dluh|státního zadlužení]].<ref>Vlnas, str. 462.</ref> Francie ztratila svou velmocenskou převahu nad ostatními státy v Evropě a navíc i ji válka velmi vyčerpala. Územní zisky ze španělského dědictví posílily jeho soupeře Rakousko a zejména Velkou Británii. Francouzský průmysl byl ochromen daněmi a ve státě byl nedostatek potravin. Státní dluh francouzského království se zvýšil ze 150 milionů [[livr]]ů v roce 1683 na téměř tři miliardy livrů v době ukončení války a Francii tak hrozil [[státní bankrot]].<ref name="Cronin">{{Citace monografie