Valdštejnové: Porovnání verzí

Z lomnické větve vzešli [[Brtničtí z Valdštejna|Brtničtí Valdštejnové]], jejichž příslušník Hynek zastával vysoké funkce, jeho bratr Jindřich vlastnil [[Brtnice|Brtnici]] a [[Heraltice]]. Jeho syna Zdeňka zvolili v roce [[1619]] v [[Brno|Brně]] [[Direktorium (stavovské povstání)|stavovským direktorem]]. Hlavní štěpanická větev se v 15. století hojně rozvětvila do dalších rodových větví.

 

=== Hostinská větev ===

[[File:Valdštejnský_znak_vyšívaný.jpg|thumb|left|Erb Valdštejnů-Vartenberků (1758)]]

Zakladatelem duchcovské větve byl [[František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka|František Josef z Valdštejna]] (1709-1771), který po strýci Janu Josefovi zdědil Duchcov, Litvínov, Hrubou Skálu, Loučeň a Svijany, po otci zdědil Komorní Hrádek, který však prodal v roce 1733. Naopak přikoupil [[Sychrov]] (1740) a sňatkem s Marií Josefou z [[Trauttmansdorffové|Trauttmansdorffu]] získal [[Litomyšl]]. Litomyšl se stala dědickým podílem pro mladšího syna [[Jiří Kristián z Valdštejna-Vartenberka|Jiřího Kristiána]] (1743-1791), který navzdory vysokému zadlužení panství přistoupil k rozsáhlým barokním úpravám litomyšlského zámku. Duchcov s dalšími statky zdědil jeho starší bratr Emanuel Filibert (1731-1775), který byl tajným radou a komořím, oženil se s princeznou Marií Annou z Lichtenštejna (1738-1814). Měli spolu čtyři syny, kteří všichni zemřeli bez dalšího potomstva, po smrti posledního z nich [[Ferdinand Arnošt z Valdštejna-Vartenberka|Ferdinanda Arnošta]] (1762-1823) přešel Duchcov na potomstvo Jiřího Kristiána. Krátce předtím byla vleklá finanční krize duchcovské větve vyřešena prodejem panství Sychrov a Svijany, které v roce 1820 za 600 000 zlatých koupil francouzský emigrant [[Rohanové|kníže Kamil Rohan]]. V roce 1821 byla pak prodána i Hrubá Skála a jejím novým majitelem se stal úspěšný pražský podnikatelský rod [[Lexové z Aehrenthalu|Lexů z Aehrenthalu]].

 

 

 

== Osobnosti rodu ==

}}</ref> V roce [[1758]] přidali ještě erb [[Vartenberkové|Vartenberků]].

 

''Následující přehled nezahrnuje majetek Albrechta z Valdštejna, pokud nezůstal v následujícím vlastnictví jeho příbuzných''

[[Soubor:Zámek_Bělá_10.jpg|thumb|right|[[Bělá pod Bezdězem (zámek)|Zámek Bělá pod Bezdězem]]]]

[[Soubor:Zámek_Doksy_4.jpg|thumb|right|[[Doksy (zámek)|Zámek Doksy]]]]

Bělské panství vlastnili v předbělohorském období [[Berkové z Dubé]], jimž byl majetek zkonfiskován po roce 1620. V roce 1622 koupil Bělou za třetinu odhadní ceny [[Albrecht z Valdštejna]], který panství začlenil do svého [[Frýdlantské vévodství|frýdlantského vévodství]] a dokončil výstavbu zámku zahájenou již v 16. století rodem Berků. Po konfiskaci majetku Albrechta z Valdštejna vlastnili Bělou Carettové, od nichž panství v roce 1679 koupil [[Arnošt Josef z Valdštejna]]. Za něj proběhla barokní úprava zámku, který sice v 18. století sloužil jako manufaktura, později byl ale opět panským sídlem. Za Kristiána z Valdštejna byl zámek postoupen pro zřízení lesnického učiliště, později zde byly byty zaměstnanců velkostatku. Bělá patřila až do roku 1945 k největším majetkům Valdštejnů, koncem 19. století patřilo k velkostatku více než 11 000 hektarů půdy.

 

 

Hrad Bezděz získal jako konfiskát po [[Berkové z Dubé|Václavu Bohuchvalovi Berkovi z Dubé]] [[Adam z Valdštejna|Adam mladší z Valdštejna]] (1622), který jej vzápětí postoupil svému vlivnějšímu příbuznému Albrechtovi z Valdštejna. Bezděz se stal součástí frýdlantského vévodství, po zavraždění Albrechta z Valdštejna přešel do majetku emauzského kláštera. Po zrušení kláštera koupil hrad v roce 1797 Arnošt Filip z Valdštejna, který byl již majitelem sousedního panství Bělá pod Bezdězem. Valdštejnové v 19. století zpřístupnili hrad veřejnosti, za první republiky jej předali do správy [[Klub českých turistů|Klubu českých turistů]].

 

 

Panství [[Brandýs nad Orlicí]] koupil v roce 1831 hrabě Antonín z Valdštejna (1793-1848) z duchcovské větve rodu. Akvizici podnikl v době soustavné finanční krize této rodové větve, nicméně po získání jistých prostředků po prodeji Hrubé Skály s Valdštejnem a Svijan se Sychrovem. Antonínova snacha Antonie Boudová (1827-1901) jako správkyně majetku nezletilých synů nakonec svolila k veřejné dražbě, v níž byl v roce 1855 prodán Brandýs a také jedno z hlavních rodových sídel Litomyšl.

 

[[File:Left_back_side_of_Duchcov_Castle.JPG|thumb|right|Zahradní průčelí zámku [[Duchcov (zámek)|Duchcov]]]]

 

 

Panství [[Doksy]] byly jako konfiskát po Václavu Bohuchvalovi Berkovi z Dubé v roce 1622 začleněny do frýdlantského vévodství Albrechta z Valdštejna, po jeho smrti v roce 1634 je za zásluhy obdržel jeden z jeho vrahů [[Walter Butler]]. Od jeho dědiců koupil Doksy v roce 1680 Arnošt Josef z Valdštejna, který cílevědomě budoval rodovou doménu v severních Čechách. Zámek v Doksech se stal občasným sídlem rodu a byl průběžně upravován, k velkostatku koncem 19. století patřilo 8 864 hektarů půdy. Spolu s dalším valdštejnským majetkem byly Doksy zestátněny v roce 1945.

 

 

Severočeské panství [[Duchcov]] připadlo Valdštejnům sňatkem Polyxeny Marie [[Páni z Talmberka|Talmberka]], která se jako vdova po Františku Josefovi z [[Lobkovicové|Lobkovic]] v roce 1642 podruhé provdala za Maxmiliána z Valdštejna. Maxmiliánův syn, pražský arcibiskup [[Jan Bedřich z Valdštejna]] (1642-1694), povolal architekta [[Jan Baptista Mathey|J. B. Matheye]] k přestavbě duchcovského zámku, která probíhala od roku 1675. K výzdobě zámku a jeho okolí byli za Jana Bedřicha a jeho dědice Jana Josefa přizváni významní umělci ([[Václav Vavřinec Reiner|V. V. Reiner]], [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|F. M. Brokoff]]). S duchcovským zámkem je později spojen pobyt slavného [[Giacomo Casanova|Casanovy]], v této době byl Duchcov majetkem duchcovské větve, která vymřela v roce 1901. Velkostatek Duchcov zahrnoval tehdy 9 746 hektarů půdy.

 

 

Hrad [[Hrubá Skála]] patřil k nejstarším sídlům Valdštejnů, prokazatelně se zde připomíná Hynek z Valdštejna v roce 1353. Po smrti jeho bratra Jaroslava přecházelo panství na další majitele, delší dobu bylo ve vlastnictví [[Smiřičtí ze Smiřic|Smiřických]]. Nároky na dědictví Smiřických spojených se [[České stavovské povstání|stavovským povstáním]] uplatnil Albrecht z Valdštejna, který Hrubou Skálu začlenil do svého frýdlantského vévodství. Po jeho vraždě obhájil nárok na Hrubou Skálu jeho vzdálený příbuzný [[Maxmilián z Valdštejna]]. Hrubá Skála se později stala majetkovou základnou pro duchcovskou větev, k hruboskalskému panství patřily mimo jiné [[Trosky (hrad)|Trosky]]. Spolu s dalšími statky byla Hrubá Skála prodána v rámci snahy o oddlužení duchcovské rodové linie. Hrubou Skálu koupili v roce 1821 [[Lexové z Aehrenthalu]], teprve za jejich éry byl zámek novogoticky přestavěn.

 

 

Statek [[Chocenice]] na Plzeňsku byl od 18. století administrativně spojen s panstvím Nebílovy, ale jako správní jednotka zůstal samostatný až do roku 1945. Chocenický zámek vzniklý přestavbou tvrze koncem 17. století sloužil pro potřeby správy statku. Spolu s nebílovským panstvím jej Valdštejnové zdědili v roce 1816 po vymřelé linii chudenické větve Černínů. Ke statku Chocenice patřilo bezmála 2 000 hektarů půdy.

 

[[Soubor:Komorní_Hrádek_-_západní_strana.jpg|thumb|right|[[Komorní Hrádek (zámek)|Zámek Komorní Hrádek]]]]

[[Komorní Hrádek]] koupil v roce 1556 původně jako nevelký statek nejvyšší zemský sudí Jan mladší z Valdštejna (†1576), který dokončil stavbu renesančního zámku a přikupoval další statky. Od Komorního Hrádku nesla název tzv. hrádecká větev Valdštejnů, jejímž pokračovatelem byl Adam mladší z Valdštejna. Ten v [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskacích]] získal řadu dalších panství, ale Komorní Hrádek zůstal jeho hlavním sídlem a v roce 1630 byla přistavěna raně barokní část zámku. K hrádeckému panství dočasně patřil také majetek bývalého [[Sázavský klášter|sázavského kláštera]], který získal Adam mladší od císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] v roce 1611. V dalších generacích se zadlužené panství začalo rozpadat a v roce 1663 Jan Viktorin z Valdštejna prodal benediktinům i Sázavu pro obnovu kláštera. Vláda Valdštejnů na Hrádku skončila v roce 1733, kdy panství koupil říšský vicekancléř hrabě Jan Adolf Metsch (po něm následovala rodina Khevenhüller-Metsch).

 

[[Soubor:Křivoklát,_výhled_na_hrad_(2018-05-08;_01).jpg|thumb|right|Hrad Křivoklát]]

Koupě panství [[Křivoklát]] Arnoštem Josefem z Valdštejna v roce 1685 vyvolala ve své době značnou pozornost, protože šlo o významný přesun korunního majetku do soukromého vlastnictví. Arnošt Josef za 3 města, 54 vesnic, 4 hrady a 2 zámky bezmála půl miliónu zlatých (majetek získal od dosavadního zástavního držitele knížete [[Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu|Ferdinanda ze Schwarzenbergu]]). Na křivoklátském panství nechal barokně přestavět zámky [[Nižbor (zámek)|Nižbor]] a [[Krušovice (zámek)|Krušovice]]. Po smrti Jana Josefa z Valdštejna zdědila Křivoklát se všemi připojenými statky (Krušovice, Nižbor, Lány, [[Nové Strašecí]]) jeho dcera Marie Terezie (1707-1756), provdaná za knížete Josefa Viléma z [[Fürstenbergové|Fürstenbergu]].

 

 

V 17. století patřily Lány pod panství Křivoklát, které v roce 1685 koupil Arnošt Josef z Valdštejna. Lánský zámek v té době neměl svou nynější podobu, jednalo se o menší lovecký letohrádek, který byl rozšířen až po roce 1730 za Jana Josefa z Valdštejna. V srpnu 1723 zde během své pražské korunovace pobýval císař Karel VI. Lány spolu s Křivoklátem přešly po roce 1731 sňatkem na knížecí rod Fürstenbergů.

 

Panství s deseti vesnicemi a pěti hospodářskými dvory koupila v roce 1669 Kateřina z Valdštejna od Lamboyů. Její manžel Bertold Vilém později zahájil stavbu zámku (1720) dokončenou až za následujících majitelů [[Schaffgotschové|Schaffgotschů]].

[[File:Zámek_Litomyšl.jpg|thumb|right|Hraběcí lóže v zámeckém divadle v Litomyšli s aliančním erbem Valdštejnů a Hohenfeldů]]

Panství [[Litomyšl]] patřilo duchcovské větvi Valdštejnů sto let a s 80 vesnicemi bylo jedním z největších majetků rodu, zároveň se zde ale Valdštejnové trvale potýkali s finančními problémy. Panství převzala Marie Františka Valdštejnová, rozená Trauttmansdorffová (1704-1757), v roce 1753 po svém otci [[František Václav z Trauttmansdorffu|Františku Václavovi z Trauttmansdorffu]]. Tehdy bylo panství zatížené dluhy ve výši třičtvrtě miliónu zlatých. Valdštejnové se střídavými úspěchy snažili zlepšit hospodářskou situaci, zároveň se ale nechtěli vzdát luxusního života u dvora ve Vídni i v Litomyšli, kde například nechali zřídit zámecké divadlo. Na přelomu 18. a 19. století byla na velkostatek dvakrát uvalena vnucená správa, nepomohl ani odprodej Hrubé Skály a Sychrova v letech 1820-1821. Velkostatek Litomyšl byl nakonec v roce 1855 prodán ve veřejné dražbě, koupili jej [[Thurn-Taxisové]], majitelé sousedního [[Košumberk]]a a [[Rychmburk]]a. Úřední odhad panství byl vyčíslen na dva a půl miliónu zlatých, kvůli dluhovému zatížení ale Maxmilián Thurn-Taxis zaplatil o třičtvrtě miliónu méně.

 

[[Soubor:Zámek_Loučeň,_letecký_snímek.jpg|thumb|right|[[Loučeň (zámek)|Zámek Loučeň]]]]

Loučeň spolu s dalšími statky zkonfiskované Berkům z Dubé koupil v roce 1622 za podhodnocený odhad Adam mladší z Valdštejna. Jeho pravnuk [[Karel Arnošt z Valdštejna]], ačkoliv vázán diplomatickou službou v zahraničí, přistoupil k přestavbě loučeňské tvrze na barokní zámek. Loučeň spolu s Dobrovicí přešla v 18. století sňatkem na rod Fürstenbergů.

 

[[Soubor:Zámek_Mnichovo_Hradiště_(5).jpg|thumb|right|Zámecké konírny v Mnichově Hradišti]]

Panství [[Mnichovo Hradiště]] bylo jedním z významných center majetku Valdštejnů od [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] až do roku 1945. Jako konfiskát po [[Budovcové z Budova|Budovcích]] získal Mnichovo Hradiště a Klášter Hradiště nad Jizerou v roce 1622 Albrecht z Valdštejna, který je koupil za 334 000 zlatých. Tyto statky začlenil do svého frýdlantského vévodství, ale již v roce 1624 je jako léno postoupil Maxmiliánovi z Valdštejna. Ten nakonec po vraždě Albrechta z Valdštejna získal Mnichovo Hradiště do dědičného vlastnictví. Po budování kapucínského kláštera a požáru zámku ve Zvířeticích přistoupili Valdštejnové také ke stavbě nového reprezentačního sídla. [[Mnichovo Hradiště (zámek)|Zámek v Mnichově Hradišti]] vznikl v letech 1695-1697 podle projektu [[Marek Antonín Canevalle|M. A. Canevalla]]. Další generace Valdštejnů obohatily zámek o hodnotné umělecké sbírky, v roce 1833 se v Mnichově Hradišti sešli rakouský císař František I., ruský car Mikuláš I. a pruský korunní princ Bedřich Vilém. Koncem 19. století patřilo k velkostatku Mnichovo Hradiště 7 461 hektarů půdy. V [[Kaple svaté Anny (Mnichovo Hradiště)|kapli sv. Anny]] poblíž zámku jsou dnes uloženy ostatky Albrechta z Valdštejna.

 

 

Panství [[Dubá]] se [[Nový Berštejn (zámek)|zámkem Nový Berštejn]] získal jako konfiskát Adam mladší z Valdštejna po Bercích z Dubé v roce 1622. Krátce nato převzal Dubou Albrecht z Valdštejna a začlenil je do svého frýdlantského vévodství. Po generalissimově smrti obdržel Nový Berštejn darem jeden z jeho vrahů [[Walter Butler]]. Po rodině Butlerů vlastnili panství [[Sweerts-Sporckové]] a od Barbory Sweerts-Sporckové je v roce 1810 koupil Arnošt z Valdštejna (1764-832) a rozšířil tak rodovou doménu západně od Doks. Za Valdštejnů došlo během 19. století k pseudobarokní úpravě zámku. K velkostatku patřilo 2 874 hektarů půdy, během první pozemkové reformy jej získal Tomáš Maglić, obchodní ředitel Škodových závodů.

 

 

Panství [[Rožďalovice]] s městem a čtyřmi vesnicemi koupil jako konfiskát po [[Křinečtí z Ronova|Křineckých z Ronova]] v roce 1622 za 58 000 zlatých Albrecht z Valdštejna, krátce nato je od něj získal Adam mladší z Valdštejna. Renesanční zámek neznámé datace se stal sídlem tzv. rožďalovické větve Valdštejnů, kteří zde sídlili do roku 1760. Součástí rožďalovického panství byl také statek [[Dětenice]], který od roku 1672 vlastnil samostatně Oktavián Ladislav z Valdštejna. Po něm Dětenice zdědil jeho zeť polní maršál kníže Karel Batthyány, který je prodal Clam-Gallasům. [[Clam-Gallasové]] koupili i Rožďalovice a teprve za jejich éry byly zámky v Rožďalovicích a Dětenicích přestavěny do současné podoby.

 

[[Soubor:Zámek_Stránov_(1).jpg|thumb|right|[[Stránov|Zámek Stránov]]]]

Statek [[Stránov]] koupila v roce 1864 od Bedřicha Neupauera hraběnka Marie Leopoldina Valdštejnová, rozená Schwarzenbergová (1833-1909). K velkostatku patřilo 725 hektarů půdy a jeho hodnota byla 340 000 zlatých. Marie Leopoldina nechala zámek v letech 1890-1894 přestavět v novorenesančním slohu podle návrhu [[Josef Schulz|Josefa Schulze]]. V roce 1917 koupil Stránov generální ředitel Škodových závodů [[Josef Šimonek]].

Před Bílou horou vlastnil svijanské panství významný představitel [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] [[Jáchym Ondřej Šlik]] (1569-1621). Po jeho popravě získal svijanské panství Albrecht z Valdštejna, který usiloval o koncentraci majetku v severovýchodních Čechách. Od něj dostal Svijany Maxmilián z Valdštejna, který Svijany udržel i po Albrechtově pádu v roce 1634. K panství Svijany tehdy patřilo půl města Turnova a 41 vesnic, jednalo se tedy o značně rozsáhlý majetek, v roce 1740 k němu Valdštejnové navíc přikoupili sousední Sychrov. Svijanská tvrz byla za Valdštejnů postupně přestavěna na zámek, který byl však jen sídlem správy panství. V rámci pokusů o oddlužení duchcovské větve Valdštejnů byly Svijany se Sychrovem prodány a v roce 1820 obě panství za 650 000 zlatých koupil francouzský emigrant kníže [[Rohanové|Kamil Rohan]].

 

 

Panství Sychrov koupil v roce 1740 [[František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka|František Josef z Valdštejna]] (1709-1771) z duchcovské větve rodu. Sychrov získal od Lamottů z Frintroppu a připojil je k sousednímu panství Svijany. V Sychrově byl v té době barokní zámek z konce 17. století, ale Valdštejnové zde nesídlili, protože měli k dispozici honosnější sídla v Duchcově nebo v Litomyšli. Pozdější novogotická přestavba Sychrova proběhla až za knížat [[Rohanové|Rohanů]], kteří svijanské panství koupili v roce 1820 za 650 000 zlatých.

 

[[Soubor:Šťáhlavy_zamek_Kozel_1.jpg|thumb|right|[[Kozel (zámek)|Lovecký zámek Kozel na panství Šťáhlavy]]]]

Panství [[Šťáhlavy]] na Plzeňsku bylo hlavní součástí dědictví po vymřelé chudenické větve [[Černínové z Chudenic|Černínů z Chudenic]], které v roce 1816 převzal Kristián z Valdštejna (1794-1858). Poblíž Šťáhlav se nacházel lovecký [[Kozel (zámek)|zámek Kozel]], který Valdštejnové příležitostně využívali. Naopak hodnotný [[Nebílovy (zámek)|zámek Nebílovy]] zůstal zcela stranou jejich zájmu, součástí šťáhlavského panství byly také zříceniny hradů [[Radyně]] a [[Lopata (hrad)|Lopata]]. Koncem 19. století patřilo ke šťáhlavskému velkostatku 5 790 hektarů půdy. Po vzniku Československa zříceninu v Radyni odkoupilo město [[Plzeň]], aby ji zpřístupnilo veřejnosti (1920). Spolu s dalším majetkem mnichovohradištské linie Valdštejnů byly Šťáhlavy zestátněny v roce 1945. Zámky Kozel a Nebílovy jsou dnes ve správě Národního památkového ústavu a přístupné veřejnosti.

 

 

Panství [[Třebíč]] získal v roce 1628 Adam mladší z Valdštejna od svého příbuzného [[Karel starší ze Žerotína|Karla staršího ze Žerotína]]. Za Adamova vnuka Františka Augustina došlo k barokní přestavbě [[Třebíč (zámek)|zámku]] (1666-1684). Třebíčské panství se stalo seniorátním [[Svěřenství|fideikomisem]], což znamenalo, že jej měl dědit vždy nejstarší z Valdštejnů. Institut seniorátního fideikomisu byl v Čechách využívaný jen zřídka a právě v případě široce rozvětveného valdštejnského rodu se ukázala jeho nepraktičnost, protože během 17. a 18. století došlo k několika soudním sporům o třebíčské panství. Prokazování stáří případného adepta na dědictví bylo složité a nárok na Třebíč několikrát uplatnil nikoli nejstarší, ale nejbohatší a nejvlivnější z Valdštejnů. Panství Třebíč až do roku 1945 patřilo k největším pozemkovým celkům ve vlastnictví Valdštejnů a před zánikem monarchie k velkostatku patřilo přibližně 4 500 hektarů půdy.

 

 

[[Vinařice]] na Mladoboleslavsku koupil jako konfiskát po Cetenských z Cetně Adam mladší z Valdštejna a připojil je k sousednímu panství Dobrovice. Ve Vinařicích nechal Adam mladší postavit poměrně rozsáhlý zámek v pozdně renesančním stylu, prosadil také změnu názvu na Nový Valdštejn, což se však neujalo. Spolu s dobrovickým panstvím přešly Vinařice v roce 1731 na spřízněný rod Fürstenbergů.

 

[[Soubor:Hrad_Valdštejn,_letecký_snímek_crop.jpg|thumb|right|[[Valdštejn (hrad)|Hrad Valdštejn]]]]

 

[[Valdštejn (hrad)|Hrad Valdštejn]] je původním sídlem rodu, byl postaven někdy ve třetí čtvrtině 13. století, kdy rozvětvená rodina Markvarticů začala ovládat celé Pojizeří a jedna linie podle vystavěného hradu přijala jméno z Valdštejna. Koncem 14. století přešel Valdštejn do majetku spřízněného rodu [[Vartenberkové|Vartenberků]]. Po dalším střídání majitelů vlastnili Valdštejn Smiřičtí ze Smiřic, na jejichž dědictví po Bílé hoře uplatnil nárok Albrecht z Valdštejna. Od něj Valdštejn získal Maxmilián z Valdštejna, tehdy byl hrad již zříceninou a centrem panství byla sousední Hrubá Skála. V době oživeného zájmu o hradní zříceniny v 18. století nechali Valdštejnové postavit most ozdobený sochami světců. Hrubá Skála spolu s Valdštejnem padla za oběť obrovskému zadlužení duchcovské větve Valdštejnů a v roce 1821 panství koupili Lexové z Aehrenthalu.

[[File:Zvířetice_-_zřícenina_hradu_(6).JPG|thumb|right|[[Zvířetice (hrad)|Zřícenina zámku Zvířetice]]]]

 

Panství [[Zvířetice]] původně koupil jako konfiskát Albrecht z Valdštejna v roce 1623, krátce nato je ale postoupil svému vzdálenému příbuznému Maxmiliánovi z Valdštejna. Honosný zvířetický zámek přestal v 17. století plnit funkci panského sídla, protože dvakrát vyhořel, do roku 1945 ale zůstal součástí velkostatku Mnichovo Hradiště.

 

 

Panství [[Židlochovice]] na jižní Moravě koupil v roce 1616 Adam mladší z Valdštejna z pozůstalosti bezdětného Jana Diviše ze Žerotína, s nímž byl vzdáleně spřízněn. K židlochovickému panství tehdy patřilo jedno město, 4 městečka a 11 vesnic. Adam mladší v roce 1617 v Židlochovicích hostil císaře [[Matyáš Habsburský|Matyáše]] s celým dvorem, jinak se zde ale Valdštejnové příliš nezdržovali. V roce 1697 přešlo panství dědictvím na spřízněný rod Sinzendorffů a teprve za nich došlo k barokní přestavbě zámku.

 

== Odkazy ==