Valdštejnové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+kat. značka: editace z Vizuálního editoru |
doplnění textu + foto |
||
Řádek 1:
[[File:Albrecht-von-wallenstein-gemälde-anton-van-dyck.jpg|thumb|left|Císařský generalissimus [[Albrecht z Valdštejna]] (1583-1634)]]
{{Infobox - dynastie
| jméno = Valdštejnové <br> (Waldsteinové/Wallenstein)
Řádek 19 ⟶ 20:
[[Soubor:Waldstein-Wappen.png|náhled|Erb pánů z Valdštejna v 13. století]]
[[Soubor:Wappen Waldstein Ende des 16. Jh.JPG|náhled|Erb pánů z Valdštejna v 16. století]]
'''Valdštejnové''' (německy '''Waldsteinové''') jsou starý [[Česko|český]] [[Šlechta|šlechtický]] rod, větev [[Markvartici|markvartického rozrodu]], jejíž jméno je odvozeno od [[Valdštejn (hrad)|hradu Valdštejn]]. Připomínají se od 13. století, již v následujícím století se oddělila větev [[Brtničtí z Valdštejna|Brtnických z Valdštejna]], která pak až do [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskací]] sídlila na [[Českomoravská vrchovina|Vysočině]] na hradě [[Rokštejn]] a v [[Brtnice|Brtnici]]. Nejznámějším členem rodu byl [[Albrecht z Valdštejna]] (1583-1634), který se jako úspěšný vojevůdce [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] stal osobností celoevropského významu. Kromě vojenských úspěchů vynikl jako pragmaticky smýšlející velkostatkář, v [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskacích]] získal obrovský majetek v severních a východních Čechách. Jeho [[Frýdlantské vévodství]] bylo z ekonomického hlediska zcela samostatně fungujícím správním celkem, jemuž se navíc díky Albrechtově prestiži vyhýbaly nájezdy nepřátelských vojsk. Nevyzpytatelné politické postoje a vliv mimo kontrolu císařského dvora vedly nakonec k jeho pádu, v roce 1634 byl na popud císaře [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] byl zavražděn a jeho majetek byl zkonfiskován, jen menší část statků zůstala ve vlastnictví jeho příbuzných.
Pád Albrechta z Valdštejna neohrozil stoupající vliv ostatních linií rodu, všichni katoličtí Valdštejnové byli v roce 1628 povýšeni do hraběcího stavu (hraběcí titul byl nicméně udělen právě Albrechtovou zásluhou). Významné majetkové zázemí a společenské postavení pro své potomky vybudoval především nejvyšší purkrabí [[Adam z Valdštejna|Adam mladší z Valdštejna]] (1570-1638), který se taktéž obohatil po Bílé hoře. Několik generací jeho potomků zastávalo významné funkce v zemské správě [[České království|Českého království]], v diplomacii i u císařského dvora ve [[Vídeň|Vídni]]. V roce 1656 po vymřelém rodu [[Sezimové z Ústí|Sezimů z Ústí]] převzali Valdštejnové dědičnou hodnost nejvyššího kraječe Českého království (tento čestný post zastávali členové rodu při korunovacích a součástí titulatury zůstal do zániku monarchie v roce 1918). V roce 1758 jim byl přiznán nárok na jméno a erb spřízněného vymřelého rodu [[Vartenberkové|Vartenberků]], od roku 1861 jim patřilo dědičné místo v rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovně]]. Až do 20. století patřili Valdštejnové k nejbohatší šlechtě v Čechách, před vznikem Československa v severních a západních Čechách a na Vysočině vlastnili přes 50 000 hektarů půdy<ref>Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891 s. 634-650 [https://archive.org/details/topographischst01procgoog/page/n648 dostupné online]</ref>. V různých historických epochách se Valdštejnové podíleli na rozvoji průmyslu, v roce 1715 byla na jejich panství v [[Litvínov]]ě založena textilní manufaktura, v 19. století založili v [[Plzeň|Plzni]] slévárnu přebudovanou později na Škodovy závody.
V roce 1945 byl majetek Valdštejnů zestátněn na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]] a členové rodu dnes žijí převážně v Rakousku. Z jejich bývalých sídel jsou dnes veřejnosti přístupné zámky [[Mnichovo Hradiště (zámek)|Mnichovo Hradiště]] a [[Duchcov (zámek)|Duchcov]] ve správě [[Národní památkový ústav|Národního památkového ústavu]]. Mimoto jim krátce nebo delší dobu patřily bývalé královské hrady [[Křivoklát]], [[Bezděz]] nebo [[Radyně]]. Až do 20. století byl majetkem rodu [[Valdštejnský palác]] v [[Praha|Praze]] vystavěný Albrechtem z Valdštejna. Palác je dnes sídlem [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu České republiky]].
== Historie ==
=== Původ Valdštejnů ===
Řádek 48:
Z lomnické větve vzešli [[Brtničtí z Valdštejna|Brtničtí Valdštejnové]], jejichž příslušník Hynek zastával vysoké funkce, jeho bratr Jindřich vlastnil [[Brtnice|Brtnici]] a [[Heraltice]]. Jeho syna Zdeňka zvolili v roce [[1619]] v [[Brno|Brně]] [[Direktorium (stavovské povstání)|stavovským direktorem]]. Hlavní štěpanická větev se v 15. století hojně rozvětvila do dalších rodových větví.
== Valdštejnové v 17.-20. století ==
=== Hostinská větev ===
[[File:Valdštejnský_znak_vyšívaný.jpg|thumb|left|Erb Valdštejnů-Vartenberků (1758)]]
Zakladatelem hostinské větve byl Zdeněk z Valdštejna (†1525), který po otci vlastnil [[Hořice]] a v roce 1521 od svého švagra Jana z Vartenberka koupil panství [[Hostinné]]. Jeho potomci za složitých majetkoprávních poměrů vlastnili různé statky ve východních Čechách, z této linie pocházel také [[Albrecht z Valdštejna]] (1583-1634). Narodil se na tvrzi v [[Heřmanice (okres Náchod)|Heřmanicích]] jako syn Viléma z Valdštejna, matka Markéta pocházela z rodu [[Smiřičtí ze Smiřic|Smiřic]]. Albrechtovu výjimečnou kariéru předurčilo několik faktorů – solidní vzdělání, vstup do císařské armády a na doporučení [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jeziutů]] sňatek s bohatou dědičkou [[Nekšové z Landeka|Lukrécií Nekšovou z Landeka]]. Albrechtovy osobní vlastnosti a přestup na katolickou víru mu umožnily další vzestup, na počátku třicetileté války stál již na straně Habsburků a v jejich službách byl pak v letech 1625-1630 vrchním velitelem císařské armády. V jejím čele dosáhl vynikajicích úspěchů v celé Evropě, souběžně budoval své zázemí v Čechách. V rámci [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskací]] uplatnil svůj dědický nárok na majetek vymřelého rodu Smiřických, kteří byli tehdy nejbohatším českým rodem. Albrecht z Valdštejna následně skoupil řadu dalších statků v severních a východních Čechách, z nichž vytvořil [[frýdlantské vévodství]] se sídelním městem [[Jičín]].
Na vzestupu Albrechta z Valdštejna profitovali i jeho příbuzní, jeho bratranci Hanibal (1576-1637) a Jan Kryštof (†1655) byli v roce 1632 povýšeni do hraběcího stavu. Pokračovatelem této větve byl syn Jana Kryštofa Oktavián Ladislav (1646-1718), císařský tajný rada a místodržící Českého království, který sňatkem se svou vzdálenou příbuznou Marií Annou z Valdštejna získal jihomoravské [[Židlochovice]]. Židlochovické panství koupil v roce 1697 jeden z jeho zeťů, pozdější státní kancléř [[Filip Ludvík ze Sinzendorffu]]. Oktaviánův mladší bratr Leopold Vilém (1650-1691) vlastnil [[Drahenice]] na Příbramsku a také [[Rožďalovice]] získané v roce 1650 od linie Adama mladšího z Valdštejna. V další generaci vynikl [[Leopold Vilém z Valdštejna|Leopold Vilém]] (1677-1748), který byl vyslancem v [[Polské království|Polsku]] (1728-1733) a poté dlouholetým hejtmanem v [[Kladské hrabství|Kladsku]]. V roce 1760 v této linii Valdštejnové ztratili panství Rožďalovice, posledním významným členem hostinské větve byl [[Emanuel Arnošt z Valdštejna|Emanuel z Valdštejna]] (1716-1789), biskup v [[Diecéze litoměřická|Litoměřicích]]. Jeho starší bratr Jan Antonín (1714-1781) dosáhl v armádě hodnosti polního zbrojmistra. Díky sňatkům tato linie nakonec přesídlila do [[Uhry|Uher]], jejím posledním potomkem byl Albrecht z Valdštejna (1832-1886).
== Hrádecká větev a potomstvo Adama mladšího z Valdštejna ==
[[Soubor:Arolsen_Klebeband_02_163_4.jpg|thumb|left|Nejvyšší purkrabí [[Adam z Valdštejna|Adam mladší z Valdštejna]] (1570-1638)]]
Hrádecká větev má svůj název odvozen od středočeského panství [[Komorní Hrádek]], které v roce 1556 koupil Jan mladší z Valdštejna (†1576), nejvyšší zemský sudí a nejvyšší komorník. Mimoto vlastnil i další statky, například [[Lovosice]]. Dědicem jeho majetku se stal syn Adam mladší z Valdštejna (1570-1638), který v první polovině 17. století vedle Albrechta z Valdštejna patřil k nejvýznamnějším osobnostem rodu. Přestoupil na katolickou víru a zastával řadu vysokých funkcí ve správě Českého království (nejvyšší hofmistr 1620-1627, nejvyšší purkrabí 1627-1638), zároveň se také obohatil na pobělohorských konfiskacích, i když původně byl zastáncem mírného postupu vůči povstalcům. Byl dvakrát ženatý, prostřednictvím druhé manželky Johanky ze Žerotína obohatil rodový majetek o moravská panství [[Židlochovice]] a [[Třebíč]]. V roce 1628 byl se svými syny i dalšími příbuznými povýšen do hraběcího stavu. Nejstarší syn Rudolf Maxmilián (1592-1649), který byl v letech 1637-1640 nejvyšším maršálkem Českého království, zdědil Třebíč a Židochovice. Jeho syn Jiří Adam (1627-1666) byl císařským radou a komořím, po matce pocházel z vymřelého rodu [[Sezimové z Ústí|Sezimů z Ústí]] a po Sezimech obdržel dědičnou hodnost nejvyššího kraječe Českého království. Sňatkem jeho dcery Marie Anny získal Židlochovice vzdálený příbuzný Oktavián Ladislav z Valdštejna (1646-1718), zatímco Třebíč se stala seniorátním fideikomisem, který přecházel vždy na nejstaršího člena rodu Valdštejnů. Z dalších Adamových synů zdědil Komorní Hrádek Jan Viktorin (1616-1673), který však začal kvůli dluhům svůj majetek rozprodávat. Od jeho vnuka, olomouckého kanovníka Jana Václava z Valdštejna (1674-1722), koupil Komorní Hrádek v roce 1713 jeho vzdálený příbuzný František Josef.
Z Adamových synů byl pokračovatelem rodu [[Maxmilián z Valdštejna|Maxmilián]] (1596-1655), který patřil k oblíbencům [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] a zastával vysoké funkce u císařského dvora, kde byl nejvyšším štolbou (1637-1642) a nejvyšším komorníkem (1652-1655). Byl předurčen jako univerzální dědic Albrechta z Valdštejna a po jeho smrti musel své nároky složitě obhajovat, v roce 1635 nicméně získal do dědičného vlastnictví panství [[Mnichovo Hradiště]], [[Svijany]], [[Dobrovice]] a [[Klášter Hradiště]]. Ze tří manželství měl početnou rodinu, dva synové měli další potomstvo.
[[File:Zámek_Duchcov_(1).jpg|thumb|left|Erb [[Jan Josef Valdštejn|Jana Josefa z Valdštejna]] na zámku [[Duchcov (zámek)|Duchcov]]]]
Nejmladší Maxmiliánův syn [[Jan Bedřich z Valdštejna|Jan Bedřich]] (1642-1694) byl předurčen k církevní dráze, stal se postupně [[Diecéze královéhradecká|biskupem v Hradci Králové]] (1668-1675) a [[Arcibiskup pražský|arcibiskupem pražským]] (1675-1694), proslul především jako budovatel rodové rezidence v [[Duchcov]]ě. Jeho starší bratr František Augustin (1628-1684) se prosadil u dvora, kde zastával funkci nejvyššího dvorského maršálka, a jako majitel seniorátního fideikomisu Třebíč inicioval přestavbu kláštera na reprezentační zámek. Další dva bratři Ferdinand Arnošt a Karel Ferdinand měli další potomstvo. [[Karel Ferdinand z Valdštejna|Karel Ferdinand]] (1634-1702) se uplatnil jako vlivný diplomat, později zastával vysoké funkce u císařského dvora a získal Řád zlatého rouna. Po otci zdědil Svijany a [[Loučeň]] (1655), po nejstarším bratru Ferdinandu Arnoštovi převzal Mnichovo Hradiště (1657), na základě složitých majetkoprávních poměrů a příbuzenských vztahů vlastnil krátkodobě také další velká panství. Jako přední císařský diplomat a dvořan se ale v Čechách zdržoval jen výjimečně. Jeho jediný syn [[Karel Arnošt z Valdštejna|Karel Arnošt]] (1661-1713) byl též významným diplomatem, byl vyslancem ve Španělsku, Polsku, Francii a Portugalsku. Za [[Válka o španělské dědictví|války o španělské dědictví]] padl do francouzského zajetí, po propuštění se stal ve Vídni nejvyšším komořím a státním ministrem, obdržel také Řád zlatého rouna. Byl majitelem panství Dobrovice, Svijany a Loučeň, od roku 1708 také uživatelem výnosu seniorátnío fideikomisu Třebíč. Nechal postavit [[Loučeň (zámek)|loučeňský zámek]], vzhledem ke svým aktivitám se stejně jako otec v Čechách vyskytoval jen výjimečně. Zemřel bez mužského potomstva, většinu majetku převzal synovec a zároveň zeť Jan Josef.
Pokračování rodu zajistil Maxmiliánův nejstarší syn [[Ferdinand Arnošt z Valdštejna|Ferdinand Arnošt]] (1622-1656), který se uplatnil jako diplomat na konci [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], poté byl v Čechách nejvyšším sudím (1651-1652) a nejvyšším komorníkem (1652-1656). Jeho syn [[Arnošt Josef z Valdštejna]] (1654-1708) byl krátce nejvyšším hofmistrem Českého království (1708), především se ale zaměřil na budování rodové domény v severních Čechách. Po otci zdědil [[Zvířetice]], Klášter Hradiště nad Jizerou a [[Hrubá Skála|Hrubou Skálu]], od strýce Karla Ferdinanda v roce 1674 koupil Mnichovo Hradiště, později koupil [[Bělá pod Bezdězem|Bělou pod Bezdězem]] (1678) a [[Doksy]] (1680), nejvýznamnějším přírůstkem bylo panství [[Křivoklát]], které získal od [[Schwarzenbergové|Schwarzenbergů]] v roce 1685 za půl miliónu zlatých, a po Albrechtovi z Valdštejna byl nejbohatším členem rodu. I když inicioval stavební úpravy na různých zámcích, zásadní přestavbu renesančního sídla do podoby rodové rezidence podnikl na přelomu 17. a 18. století v Mnichově Hradišti. Ve stavebních úpravách svých sídel pokračoval i jeho syn [[František Josef z Valdštejna|František Josef]] (1680-1722), který byl [[Dvorský sudí|nejvyšším dvorským sudím]] (1714-1719) a [[Moravský zemský hejtman|zemským hejtmanem na Moravě]] (1719-1720). Jako majitel otcovského dědictví a poručník svých nezletilých švagrů z rodu [[Černínové z Chudenic|Černínů]] byl po roce 1710 správcem největšího majetku v Čechách. Pro svou reprezentaci využíval i černínské sídlo v [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]], kde v roce 1712 hostil císaře [[Karel VI.|Karla VI.]] Jeho synové František Arnošt (1706-1748) a [[František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka|František Josef]] (1709-1771) založili nové rodové linie, mnichovohradištskou a duchcovskou.
[[Jan Josef Valdštejn|Jan Josef z Valdštejna]] (1684-1731), mladší syn Arnošta Josefa, se stal univerzálním dědicem pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna a po jeho smrti získal Duchcov a Litvínov (1694). Po otci zdědil Křivoklát a [[Nižbor]] (1708), na svých statcích podporoval podnikání (textilní výroba v [[Litvínov]]ě) a jako zadavatel stavebních zakázek angažoval přední architekty. Stěžejní část jeho majetku (Křivoklát, Nižbor) zdědila dcera Marie Terezie (1707-1756), provdaná za knížete [[Fürstenbergové|Josefa Fürstenberga]], další rodové statky Mnichovo Hradiště a Duchcov zdědili synovci František Arnošt a František Josef, zakladatelé mnichovohradištské a duchcovké větve.
=== Mnichovohradištská větev ===
[[Soubor:Zámek_Mnichovo_Hradiště_(1).jpg|thumb|left|[[Mnichovo Hradiště (zámek)|Zámek Mnichovo Hradiště]]]]
Mnichovohradištskou větev založil František Arnošt (1706-1748), který zdědil Mnichovo Hradiště, Bělou pod Bezdězem a Doksy. Protestoval proti tomu, aby jeho mladší bratr František Josef zdědil Duchcov, nakonec se ale spokojil s finančním vyrovnáním ve výši 116 000 zlatých (1732). Nástupcem Františka Arnošta byl syn Vincenc (1731-1797), který císařským majestátem v roce 1758 obdržel právo užívat jméno vymřelého spřízněného rodu pánů z Vartenberka (od roku 1758 tedy hrabě ''z Valdštejna-Vartenberka''). V další generaci Arnošt Filip (1764-1832) koupil hrad Bezděz z majetku zrušeného emauzského kláštera (1797). Sňatkem s Marií Antonií [[Desfoursové|Desfoursovou]] spříznil s chudenickou větví [[Černínové z Chudenic|Černínů z Chudenic]] a jejich syn Kristián (1794-1858) pak v roce 1816 po Černínech zdědil rozsáhlý majetek v západních Čechách ([[Nebílovy]], [[Šťáhlavy]], [[Chocenice]]). Kristián byl c.k. tajným radou, komořím a prezidentem [[Národní muzeum|Národního muzea]]. Jeho dědic [[Arnošt Antonín z Valdštejna|Arnošt František]] (1821-1904) získal [[Řád zlatého rouna]] a dědičné členství v rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovně]], kromě rozsáhlých statků v severních Čechách vlastnil také majetek v Uhrách. Kromě těžby uhlí v severních Čechách založil slévárnu v [[Plzeň|Plzni]], kterou od něj v roce 1866 koupil [[Emil Škoda]], stál také u zrodu [[Česká severní dráha|České severní dráhy]]. Arnošt František byl ženatý se dvěma princeznami z rodu [[Schwarzenbergové|Schwarzenbergů]] (Anna Marie z orlické větve, 1830-1849; Marie Leopoldina z hlubocké větve, 1833-1909). Pokračovatelem rodu byl c.k. tajný rada a komoří Arnošt Karel (1849-1913), který kromě otcovského dědictví převzal navíc majetek vymřelé duchcovské linie. Díky tomu počátkem 20. století patřil mezi nejbohatší šlechtice v Čechách a patřil mu majetek převážně v severních Čechách o rozloze 50 000 hektarů půdy. Po jeho bezdětné smrti převzal dědictví mladší bratr Adolf Arnošt (1868-1932), za nějž do struktury rodového majetku zasáhla [[Pozemková reforma v Československu|první pozemková reforma]]. Posledním držitelem českých statků byl Karel Arnošt (1897-1985), jemuž byly všechny majetky zabaveny v roce 1945 na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]]. Jeho syn Arnošt (1925-2019), narozený v Doksech, žil v [[Rakousko|Rakousku]], ale po roce 1989 se často vracel do Čech a vedl také několik restitučních sporů o zestátněný majetek, vesměs neúspěšných. Současným představitelem rodu je '''Karl Albrecht Waldstein-Wartenberg''' (*1958), který má další potomstvo.
Vedlejší linii mnichovohradištské větve založil podplukovník Emanuel František (1770-1803), který padl za [[Napoleonské války|napoleonských válek]]. Jeho syn Vincenc (1800-1867) byl c.k. komořím a jako věřitel pražského měšťana Ignace Stefana získal v roce 1829 panství [[Proseč-Obořiště]], později byl také uživatelem seniorátního fideikomisu Třebíč. Jeho přímé potomstvo vymřelo v roce 1902, zámek Proseč-Obořiště mezitím koupila rodina Wenzelů ze Sternbachu. Dodnes žije potomstvo Emanuelova mladšího syna, c.k. komořího a nadporučíka Adama z Valdštejna (1803-1849). Jeho vnuk Josef (1836-1929) byl c.k. tajným radou, komořím, doživotním členem rakouské panské sněmovny a posledním uživatelem seniorátního fideikomisu Třebíč. Po zániku monarchie a vzniku Československa byl zrušen institut fideikomisu, Josef ale udržel velkostatek Třebíč a také zde zemřel. Posledním majitelem Třebíče byl Emanuel z Valdštejna (1911-1979), který v roce 1935 vyplatil svého staršího bratra Josefa. V roce 1945 byl třebíčský velkostatek zestátněn a potomstvo této rodové linie žije dnes převážně v Rakousku.
=== Duchcovská větev ===
[[Soubor:Zámek_Duchcov,_nádvoří.jpg|thumb|left|[[Duchcov (zámek)|Zámek Duchcov]]]]
Zakladatelem duchcovské větve byl [[František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka|František Josef z Valdštejna]] (1709-1771), který po strýci Janu Josefovi zdědil Duchcov, Litvínov, Hrubou Skálu, Loučeň a Svijany, po otci zdědil Komorní Hrádek, který však prodal v roce 1733. Naopak přikoupil [[Sychrov]] (1740) a sňatkem s Marií Josefou z [[Trauttmansdorffové|Trauttmansdorffu]] získal [[Litomyšl]]. Litomyšl se stala dědickým podílem pro mladšího syna [[Jiří Kristián z Valdštejna-Vartenberka|Jiřího Kristiána]] (1743-1791), který navzdory vysokému zadlužení panství přistoupil k rozsáhlým barokním úpravám litomyšlského zámku. Duchcov s dalšími statky zdědil jeho starší bratr Emanuel Filibert (1731-1775), který byl tajným radou a komořím, oženil se s princeznou Marií Annou z Lichtenštejna (1738-1814). Měli spolu čtyři syny, kteří všichni zemřeli bez dalšího potomstva, po smrti posledního z nich [[Ferdinand Arnošt z Valdštejna-Vartenberka|Ferdinanda Arnošta]] (1762-1823) přešel Duchcov na potomstvo Jiřího Kristiána. Krátce předtím byla vleklá finanční krize duchcovské větve vyřešena prodejem panství Sychrov a Svijany, které v roce 1820 za 600 000 zlatých koupil francouzský emigrant [[Rohanové|kníže Kamil Rohan]]. V roce 1821 byla pak prodána i Hrubá Skála a jejím novým majitelem se stal úspěšný pražský podnikatelský rod [[Lexové z Aehrenthalu|Lexů z Aehrenthalu]].
Pokračovatelem rodu byl Jiří Josef (1768-1825), za nějž byla dvakrát na Litomyšl uvalena [[nucená správa]] (1791-1802 a 1819-1820). V roce 1823 po svých bratrancích zdědil Duchcov a Litvínov, mimoto také finanční hotovost získanou předchozím prodejem Sychrova a Hrubé Skály. Zlepšená ekonomická situace umožnila dalšímu držiteli Antonínovi z Valdštejna (1793-1848) přikoupit v roce 1831 [[Brandýs nad Orlicí]]. Antonínův syn Jiří (1818-1854) se oženil s dcerou svého lesníka Antonií Boudovou (1827-1901), která po manželově předčasné smrti spravovala majetek za nezletilé syny. V roce 1855 prodala Brandýs nad Orlicí a nakonec v roce 1856 i Litomyšl dlouhodobě zatíženou dluhy, později se jí ale podařilo zakoupit velkostatek [[Liblice]] (1863), který pak přešel na dceru Kristianu (1854-1927), provdanou [[Thun-Hohensteinové|Thun-Hohensteinovou]]. Posledním potomkem duchcovské větve byl hrabě Jiří z Valdštejna (1875-1901), který zahynul při lovu v [[Indie|Indii]]. Velkostatky Duchcov a Litvínov přešly dědictvím na mnichovohradištskou větev.
Kromě výše uvedených větví přetrvalo do 18. století ještě několik dalších linií, které se prosadily méně významně. Jednu z nich představovalo potomstvo královnina hofmistra Hynka z Valdštejna (†1482), který vlastnil [[Krupka|Krupku]]. Z jeho potomstva pocházel císařský číšník Adam starší z Valdštejna (†1615), který koupil [[Žehušice]] a díky manželství s Veronikou [[Trčkové z Lípy|Trčkovou z Lípy]] měl jejich syn Burian Ladislav (1598-1645) nárok na [[Opočno]]. V souvislosti s vraždou Albrechta z Valdštejna byl majetek Trčků zkonfiskován a Burian Ladislav za složitých poměrů získal z trčkovského majetku alespoň panství [[Světlá nad Sázavou]] se čtyřiceti vesnicemi. V následující generaci museli potomci Žehušice i Světlou prodat, Burianův syn Bertold Vilém (1640-1724) byl dlouholetým hejtmanem hradeckého kraje (1695-1712) a po své manželce zdědil panství [[Lázně Bělohrad]], kde zahájil stavbu zámku podle projektu [[Jan Blažej Santini-Aichel|J. B. Santiniho]]. Zámek byl dokončen až za jeho neteře Marie Barbory, provdané za nejvyššího purkrabího [[Jan Arnošt Antonín Schaffgotsch|Jan Arnošt Schaffgotsch]].
== Osobnosti rodu ==
[[Soubor:Ferdinand_Arnošt_z_Valdštejna,_1646.jpg|thumb|right|[[Ferdinand Arnošt z Valdštejna]] (1622-1656), nejvyšší komorník Českého království]]
[[Soubor:Emanuel_Arnošt_z_Valdštejna_(1716-1789).jpg|thumb|right|[[Emanuel Arnošt z Valdštejna]] (1716-1789), biskup v [[Litoměřice|Litoměřicích]]]]
* [[Jan VI. z Valdštejna]] († 1311), [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskup olomoucký]]
* [[Hašek z Valdštejna]] († kolem 1452), vojevůdce
* [[Bernard z Valdštejna|Bernard]] (†1517), [[nejvyšší mincmistr]] 1505-1510
* Jan mladší († 15. června 1576), [[nejvyšší zemský sudí]] v Čechách 1554-1570, [[Nejvyšší zemský komorník|nejvyšší komoří]] v Čechách 1570-1576
* [[Adam z Valdštejna|Adam mladší z Valdštejna]] (1570-1638), [[nejvyšší zemský sudí]] 1608-1611, [[nejvyšší hofmistr]] 1620-1627, [[nejvyšší purkrabí]] Českého království 1627-1638
* [[
* [[
* [[Ferdinand Arnošt z Valdštejna|Ferdinand Arnošt]] (1622-1656), diplomat, [[nejvyšší zemský sudí]] 1651-1652, [[nejvyšší zemský komorník]] 1652-1656
* [[
* [[Ferdinand Rudolf z Valdštejna|Ferdinand Rudolf]] (1628–1687), císařský komoří
* [[Karel Ferdinand z Valdštejna|Karel Ferdinand]] (1634-1702), císařský diplomat a dvořan, vyslanec v [[Londýn]]ě 1677-1679, [[nejvyšší dvorský komorník]] 1690-1702
* [[
* [[Jan Bedřich z Valdštejna|Jan Bedřich]] (1642–1694), [[Seznam biskupů diecéze Graz-Seckau|biskup sekavský]] a [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|arcibiskup pražský]]
* [[
* [[Karel Arnošt z Valdštejna|Karel Arnošt]] (1661-1713), císařský diplomat a dvořan, vyslanec v Polsku, Francii, Portugalsku, [[Dvorský maršálek|nejvyšší maršálek císařského dvora]] 1704-1708, [[Nejvyšší dvorský komorník|nejvyšší komoří císařského dvora]] 1709-1711
* [[Leopold Vilém z Valdštejna|Leopold Vilém]] (1677-1748), diplomat, císařský vyslanec v Polsku, zemský hejtman v [[Kladské hrabství|Kladsku]]
* [[František
* [[Jan Josef Valdštejn|Jan Josef]] (1684 - 1731), [[nejvyšší maršálek]] Českého království 1720-1731
* [[František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka|František Josef]] (1709–1771), císařský skutečný tajný rada
* [[Ferdinand Arnošt z Valdštejna-Vartenberka|Ferdinand Arnošt]] (1762–1823), c. k. [[tajný rada]], generál britské královské armády
* [[Emanuel Arnošt z Valdštejna|Emanuel Arnošt]] (1716–1789), [[Diecéze litoměřická|biskup v Litoměřicích]] 1760-1789
* [[František Adam z Valdštejna-Vartenberka|František Adam]] (1779–1823), rakouský botanik
* [[Arnošt Antonín z Valdštejna|Arnošt František]] (1821-1904), c.k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna
* [[Josef z Valdštejna|Josef]] (1824-1902), c.k. polní podmaršál, tajný rada, komoří, doživotní člen rakouské panské sněmovny
* [[Arnošt Karel z Valdštejna|Arnošt Karel]] (1849-1913), historik umění, archeolog, c.k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské panské sněmovny
* [[Adolf z Valdštejna|Adolf]] (1868–1930), c. a k. [[Komorník (úřad)|komoří]] a tajný rada, [[nejvyšší číšník]] [[České království|Království českého]], dědičný člen panské sněmovny [[Říšská rada (Rakousko)|Rakouské říšské rady]]
* [[Angelus Waldstein]] (* 1931), vlastním jménem ''Karel Albrecht z Valdštejna'', přijal při vstupu do řádu jméno Pater Angelus.<ref>Genealog. Handbuch des Adels, Band G XV, Seite 539, C.A. Starke-Verlag, Limburg, 1997</ref> Je mnichem v opatství [[Klášter Ettal|benediktinského opatství Ettal]] a převorem kláštera Wechselburg.
* [[Margarete z Valdštejna-Vartenberka]] (''Daisy Waldstein-Wartenberg'' * 1926 v [[Londýn]]ě) v Česku se stala Ženou roku 2007, je činná v záchranné službě [[Maltézský řád|maltézského řádu]]
Řádek 101 ⟶ 129:
}}</ref> V roce [[1758]] přidali ještě erb [[Vartenberkové|Vartenberků]].
== Přehled majetku Valdštejnů v 17.-20. století ==
''Následující přehled nezahrnuje majetek Albrechta z Valdštejna, pokud nezůstal v následujícím vlastnictví jeho příbuzných''
[[Soubor:Zámek_Bělá_10.jpg|thumb|right|[[Bělá pod Bezdězem (zámek)|Zámek Bělá pod Bezdězem]]]]
'''Bělá pod Bezdězem''' (1679-1945)
[[Soubor:Zámek_Doksy_4.jpg|thumb|right|[[Doksy (zámek)|Zámek Doksy]]]]
Bělské panství vlastnili v předbělohorském období [[Berkové z Dubé]], jimž byl majetek zkonfiskován po roce 1620. V roce 1622 koupil Bělou za třetinu odhadní ceny [[Albrecht z Valdštejna]], který panství začlenil do svého [[Frýdlantské vévodství|frýdlantského vévodství]] a dokončil výstavbu zámku zahájenou již v 16. století rodem Berků. Po konfiskaci majetku Albrechta z Valdštejna vlastnili Bělou Carettové, od nichž panství v roce 1679 koupil [[Arnošt Josef z Valdštejna]]. Za něj proběhla barokní úprava zámku, který sice v 18. století sloužil jako manufaktura, později byl ale opět panským sídlem. Za Kristiána z Valdštejna byl zámek postoupen pro zřízení lesnického učiliště, později zde byly byty zaměstnanců velkostatku. Bělá patřila až do roku 1945 k největším majetkům Valdštejnů, koncem 19. století patřilo k velkostatku více než 11 000 hektarů půdy.
'''Bezděz''' (1622-1634, 1797-1932)
Hrad Bezděz získal jako konfiskát po [[Berkové z Dubé|Václavu Bohuchvalovi Berkovi z Dubé]] [[Adam z Valdštejna|Adam mladší z Valdštejna]] (1622), který jej vzápětí postoupil svému vlivnějšímu příbuznému Albrechtovi z Valdštejna. Bezděz se stal součástí frýdlantského vévodství, po zavraždění Albrechta z Valdštejna přešel do majetku emauzského kláštera. Po zrušení kláštera koupil hrad v roce 1797 Arnošt Filip z Valdštejna, který byl již majitelem sousedního panství Bělá pod Bezdězem. Valdštejnové v 19. století zpřístupnili hrad veřejnosti, za první republiky jej předali do správy [[Klub českých turistů|Klubu českých turistů]].
'''Brandýs nad Orlicí''' (1831-1855)
Panství [[Brandýs nad Orlicí]] koupil v roce 1831 hrabě Antonín z Valdštejna (1793-1848) z duchcovské větve rodu. Akvizici podnikl v době soustavné finanční krize této rodové větve, nicméně po získání jistých prostředků po prodeji Hrubé Skály s Valdštejnem a Svijan se Sychrovem. Antonínova snacha Antonie Boudová (1827-1901) jako správkyně majetku nezletilých synů nakonec svolila k veřejné dražbě, v níž byl v roce 1855 prodán Brandýs a také jedno z hlavních rodových sídel Litomyšl.
'''Dobrovice''' (1545-1731)
[[File:Left_back_side_of_Duchcov_Castle.JPG|thumb|right|Zahradní průčelí zámku [[Duchcov (zámek)|Duchcov]]]]
[[Dobrovice|Dobrovici]] (původně Dobroviceves) na Mladoboleslavsku získal v roce 1545 sňatkem Jindřich z Valdštejna, později zde byl vystavěn renesanční zámek. Kolem Dobrovice bylo během let soustředěno poměrně velké panství, k němuž patřilo 21 vesnic. Po Bílé hoře byl majetek zkonfiskován Hynkovi z Valdštejna a panství získal Albrecht z Valdštejna, který je vzápětí předal svému příbuznému Adamu mladšímu z Valdštejna. Ten přikoupil sousední Vinařice a dobrovické panství se stalo jedním z největších celků v boleslavském kraji. Po smrti [[Jan Josef Valdštejn|Jana Josefa z Valdštejna]] (1684-1731) přešla Dobrovice spolu s Křivoklátem na jeho dceru Marii Terezii (1707-1756), provdanou Fürstenbergovou.
'''Doksy''' (1622-1634, 1680-1945)
Panství [[Doksy]] byly jako konfiskát po Václavu Bohuchvalovi Berkovi z Dubé v roce 1622 začleněny do frýdlantského vévodství Albrechta z Valdštejna, po jeho smrti v roce 1634 je za zásluhy obdržel jeden z jeho vrahů [[Walter Butler]]. Od jeho dědiců koupil Doksy v roce 1680 Arnošt Josef z Valdštejna, který cílevědomě budoval rodovou doménu v severních Čechách. Zámek v Doksech se stal občasným sídlem rodu a byl průběžně upravován, k velkostatku koncem 19. století patřilo 8 864 hektarů půdy. Spolu s dalším valdštejnským majetkem byly Doksy zestátněny v roce 1945.
'''Duchcov''' (1642-1922)
Severočeské panství [[Duchcov]] připadlo Valdštejnům sňatkem Polyxeny Marie [[Páni z Talmberka|Talmberka]], která se jako vdova po Františku Josefovi z [[Lobkovicové|Lobkovic]] v roce 1642 podruhé provdala za Maxmiliána z Valdštejna. Maxmiliánův syn, pražský arcibiskup [[Jan Bedřich z Valdštejna]] (1642-1694), povolal architekta [[Jan Baptista Mathey|J. B. Matheye]] k přestavbě duchcovského zámku, která probíhala od roku 1675. K výzdobě zámku a jeho okolí byli za Jana Bedřicha a jeho dědice Jana Josefa přizváni významní umělci ([[Václav Vavřinec Reiner|V. V. Reiner]], [[Ferdinand Maxmilián Brokoff|F. M. Brokoff]]). S duchcovským zámkem je později spojen pobyt slavného [[Giacomo Casanova|Casanovy]], v této době byl Duchcov majetkem duchcovské větve, která vymřela v roce 1901. Velkostatek Duchcov zahrnoval tehdy 9 746 hektarů půdy.
'''Hrubá Skála''' (1622-1821)
Hrad [[Hrubá Skála]] patřil k nejstarším sídlům Valdštejnů, prokazatelně se zde připomíná Hynek z Valdštejna v roce 1353. Po smrti jeho bratra Jaroslava přecházelo panství na další majitele, delší dobu bylo ve vlastnictví [[Smiřičtí ze Smiřic|Smiřických]]. Nároky na dědictví Smiřických spojených se [[České stavovské povstání|stavovským povstáním]] uplatnil Albrecht z Valdštejna, který Hrubou Skálu začlenil do svého frýdlantského vévodství. Po jeho vraždě obhájil nárok na Hrubou Skálu jeho vzdálený příbuzný [[Maxmilián z Valdštejna]]. Hrubá Skála se později stala majetkovou základnou pro duchcovskou větev, k hruboskalskému panství patřily mimo jiné [[Trosky (hrad)|Trosky]]. Spolu s dalšími statky byla Hrubá Skála prodána v rámci snahy o oddlužení duchcovské rodové linie. Hrubou Skálu koupili v roce 1821 [[Lexové z Aehrenthalu]], teprve za jejich éry byl zámek novogoticky přestavěn.
'''Chocenice''' (1816-1945)
Statek [[Chocenice]] na Plzeňsku byl od 18. století administrativně spojen s panstvím Nebílovy, ale jako správní jednotka zůstal samostatný až do roku 1945. Chocenický zámek vzniklý přestavbou tvrze koncem 17. století sloužil pro potřeby správy statku. Spolu s nebílovským panstvím jej Valdštejnové zdědili v roce 1816 po vymřelé linii chudenické větve Černínů. Ke statku Chocenice patřilo bezmála 2 000 hektarů půdy.
'''Komorní Hrádek''' (1556-1733)
[[Soubor:Komorní_Hrádek_-_západní_strana.jpg|thumb|right|[[Komorní Hrádek (zámek)|Zámek Komorní Hrádek]]]]
[[Komorní Hrádek]] koupil v roce 1556 původně jako nevelký statek nejvyšší zemský sudí Jan mladší z Valdštejna (†1576), který dokončil stavbu renesančního zámku a přikupoval další statky. Od Komorního Hrádku nesla název tzv. hrádecká větev Valdštejnů, jejímž pokračovatelem byl Adam mladší z Valdštejna. Ten v [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskacích]] získal řadu dalších panství, ale Komorní Hrádek zůstal jeho hlavním sídlem a v roce 1630 byla přistavěna raně barokní část zámku. K hrádeckému panství dočasně patřil také majetek bývalého [[Sázavský klášter|sázavského kláštera]], který získal Adam mladší od císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] v roce 1611. V dalších generacích se zadlužené panství začalo rozpadat a v roce 1663 Jan Viktorin z Valdštejna prodal benediktinům i Sázavu pro obnovu kláštera. Vláda Valdštejnů na Hrádku skončila v roce 1733, kdy panství koupil říšský vicekancléř hrabě Jan Adolf Metsch (po něm následovala rodina Khevenhüller-Metsch).
'''Křivoklát''' (1685-1731)
[[Soubor:Křivoklát,_výhled_na_hrad_(2018-05-08;_01).jpg|thumb|right|Hrad Křivoklát]]
Koupě panství [[Křivoklát]] Arnoštem Josefem z Valdštejna v roce 1685 vyvolala ve své době značnou pozornost, protože šlo o významný přesun korunního majetku do soukromého vlastnictví. Arnošt Josef za 3 města, 54 vesnic, 4 hrady a 2 zámky bezmála půl miliónu zlatých (majetek získal od dosavadního zástavního držitele knížete [[Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu|Ferdinanda ze Schwarzenbergu]]). Na křivoklátském panství nechal barokně přestavět zámky [[Nižbor (zámek)|Nižbor]] a [[Krušovice (zámek)|Krušovice]]. Po smrti Jana Josefa z Valdštejna zdědila Křivoklát se všemi připojenými statky (Krušovice, Nižbor, Lány, [[Nové Strašecí]]) jeho dcera Marie Terezie (1707-1756), provdaná za knížete Josefa Viléma z [[Fürstenbergové|Fürstenbergu]].
'''Lány''' (1685-1731)
V 17. století patřily Lány pod panství Křivoklát, které v roce 1685 koupil Arnošt Josef z Valdštejna. Lánský zámek v té době neměl svou nynější podobu, jednalo se o menší lovecký letohrádek, který byl rozšířen až po roce 1730 za Jana Josefa z Valdštejna. V srpnu 1723 zde během své pražské korunovace pobýval císař Karel VI. Lány spolu s Křivoklátem přešly po roce 1731 sňatkem na knížecí rod Fürstenbergů.
'''Lázně Bělohrad''' (1669-1724)
Panství s deseti vesnicemi a pěti hospodářskými dvory koupila v roce 1669 Kateřina z Valdštejna od Lamboyů. Její manžel Bertold Vilém později zahájil stavbu zámku (1720) dokončenou až za následujících majitelů [[Schaffgotschové|Schaffgotschů]].
'''Litomyšl''' (1753-1855)
[[File:Zámek_Litomyšl.jpg|thumb|right|Hraběcí lóže v zámeckém divadle v Litomyšli s aliančním erbem Valdštejnů a Hohenfeldů]]
Panství [[Litomyšl]] patřilo duchcovské větvi Valdštejnů sto let a s 80 vesnicemi bylo jedním z největších majetků rodu, zároveň se zde ale Valdštejnové trvale potýkali s finančními problémy. Panství převzala Marie Františka Valdštejnová, rozená Trauttmansdorffová (1704-1757), v roce 1753 po svém otci [[František Václav z Trauttmansdorffu|Františku Václavovi z Trauttmansdorffu]]. Tehdy bylo panství zatížené dluhy ve výši třičtvrtě miliónu zlatých. Valdštejnové se střídavými úspěchy snažili zlepšit hospodářskou situaci, zároveň se ale nechtěli vzdát luxusního života u dvora ve Vídni i v Litomyšli, kde například nechali zřídit zámecké divadlo. Na přelomu 18. a 19. století byla na velkostatek dvakrát uvalena vnucená správa, nepomohl ani odprodej Hrubé Skály a Sychrova v letech 1820-1821. Velkostatek Litomyšl byl nakonec v roce 1855 prodán ve veřejné dražbě, koupili jej [[Thurn-Taxisové]], majitelé sousedního [[Košumberk]]a a [[Rychmburk]]a. Úřední odhad panství byl vyčíslen na dva a půl miliónu zlatých, kvůli dluhovému zatížení ale Maxmilián Thurn-Taxis zaplatil o třičtvrtě miliónu méně.
'''Loučeň''' (1622-1731)
[[Soubor:Zámek_Loučeň,_letecký_snímek.jpg|thumb|right|[[Loučeň (zámek)|Zámek Loučeň]]]]
Loučeň spolu s dalšími statky zkonfiskované Berkům z Dubé koupil v roce 1622 za podhodnocený odhad Adam mladší z Valdštejna. Jeho pravnuk [[Karel Arnošt z Valdštejna]], ačkoliv vázán diplomatickou službou v zahraničí, přistoupil k přestavbě loučeňské tvrze na barokní zámek. Loučeň spolu s Dobrovicí přešla v 18. století sňatkem na rod Fürstenbergů.
'''Mnichovo Hradiště''' (1622-1945)
[[Soubor:Zámek_Mnichovo_Hradiště_(5).jpg|thumb|right|Zámecké konírny v Mnichově Hradišti]]
Panství [[Mnichovo Hradiště]] bylo jedním z významných center majetku Valdštejnů od [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] až do roku 1945. Jako konfiskát po [[Budovcové z Budova|Budovcích]] získal Mnichovo Hradiště a Klášter Hradiště nad Jizerou v roce 1622 Albrecht z Valdštejna, který je koupil za 334 000 zlatých. Tyto statky začlenil do svého frýdlantského vévodství, ale již v roce 1624 je jako léno postoupil Maxmiliánovi z Valdštejna. Ten nakonec po vraždě Albrechta z Valdštejna získal Mnichovo Hradiště do dědičného vlastnictví. Po budování kapucínského kláštera a požáru zámku ve Zvířeticích přistoupili Valdštejnové také ke stavbě nového reprezentačního sídla. [[Mnichovo Hradiště (zámek)|Zámek v Mnichově Hradišti]] vznikl v letech 1695-1697 podle projektu [[Marek Antonín Canevalle|M. A. Canevalla]]. Další generace Valdštejnů obohatily zámek o hodnotné umělecké sbírky, v roce 1833 se v Mnichově Hradišti sešli rakouský císař František I., ruský car Mikuláš I. a pruský korunní princ Bedřich Vilém. Koncem 19. století patřilo k velkostatku Mnichovo Hradiště 7 461 hektarů půdy. V [[Kaple svaté Anny (Mnichovo Hradiště)|kapli sv. Anny]] poblíž zámku jsou dnes uloženy ostatky Albrechta z Valdštejna.
'''Nový Berštejn''' (1810-1945)
Panství [[Dubá]] se [[Nový Berštejn (zámek)|zámkem Nový Berštejn]] získal jako konfiskát Adam mladší z Valdštejna po Bercích z Dubé v roce 1622. Krátce nato převzal Dubou Albrecht z Valdštejna a začlenil je do svého frýdlantského vévodství. Po generalissimově smrti obdržel Nový Berštejn darem jeden z jeho vrahů [[Walter Butler]]. Po rodině Butlerů vlastnili panství [[Sweerts-Sporckové]] a od Barbory Sweerts-Sporckové je v roce 1810 koupil Arnošt z Valdštejna (1764-832) a rozšířil tak rodovou doménu západně od Doks. Za Valdštejnů došlo během 19. století k pseudobarokní úpravě zámku. K velkostatku patřilo 2 874 hektarů půdy, během první pozemkové reformy jej získal Tomáš Maglić, obchodní ředitel Škodových závodů.
'''Rožďalovice''' (1622-1760)
Panství [[Rožďalovice]] s městem a čtyřmi vesnicemi koupil jako konfiskát po [[Křinečtí z Ronova|Křineckých z Ronova]] v roce 1622 za 58 000 zlatých Albrecht z Valdštejna, krátce nato je od něj získal Adam mladší z Valdštejna. Renesanční zámek neznámé datace se stal sídlem tzv. rožďalovické větve Valdštejnů, kteří zde sídlili do roku 1760. Součástí rožďalovického panství byl také statek [[Dětenice]], který od roku 1672 vlastnil samostatně Oktavián Ladislav z Valdštejna. Po něm Dětenice zdědil jeho zeť polní maršál kníže Karel Batthyány, který je prodal Clam-Gallasům. [[Clam-Gallasové]] koupili i Rožďalovice a teprve za jejich éry byly zámky v Rožďalovicích a Dětenicích přestavěny do současné podoby.
'''Stránov''' (1864-1917)
[[Soubor:Zámek_Stránov_(1).jpg|thumb|right|[[Stránov|Zámek Stránov]]]]
Statek [[Stránov]] koupila v roce 1864 od Bedřicha Neupauera hraběnka Marie Leopoldina Valdštejnová, rozená Schwarzenbergová (1833-1909). K velkostatku patřilo 725 hektarů půdy a jeho hodnota byla 340 000 zlatých. Marie Leopoldina nechala zámek v letech 1890-1894 přestavět v novorenesančním slohu podle návrhu [[Josef Schulz|Josefa Schulze]]. V roce 1917 koupil Stránov generální ředitel Škodových závodů [[Josef Šimonek]].
'''Svijany''' (1622-1820)
[[Soubor:Trosky(js).jpg|thumb|right|Hrad Trosky na panství Svijany]]
Před Bílou horou vlastnil svijanské panství významný představitel [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] [[Jáchym Ondřej Šlik]] (1569-1621). Po jeho popravě získal svijanské panství Albrecht z Valdštejna, který usiloval o koncentraci majetku v severovýchodních Čechách. Od něj dostal Svijany Maxmilián z Valdštejna, který Svijany udržel i po Albrechtově pádu v roce 1634. K panství Svijany tehdy patřilo půl města Turnova a 41 vesnic, jednalo se tedy o značně rozsáhlý majetek, v roce 1740 k němu Valdštejnové navíc přikoupili sousední Sychrov. Svijanská tvrz byla za Valdštejnů postupně přestavěna na zámek, který byl však jen sídlem správy panství. V rámci pokusů o oddlužení duchcovské větve Valdštejnů byly Svijany se Sychrovem prodány a v roce 1820 obě panství za 650 000 zlatých koupil francouzský emigrant kníže [[Rohanové|Kamil Rohan]].
'''Sychrov''' (1740-1820)
Panství Sychrov koupil v roce 1740 [[František Josef Jiří z Valdštejna-Vartenberka|František Josef z Valdštejna]] (1709-1771) z duchcovské větve rodu. Sychrov získal od Lamottů z Frintroppu a připojil je k sousednímu panství Svijany. V Sychrově byl v té době barokní zámek z konce 17. století, ale Valdštejnové zde nesídlili, protože měli k dispozici honosnější sídla v Duchcově nebo v Litomyšli. Pozdější novogotická přestavba Sychrova proběhla až za knížat [[Rohanové|Rohanů]], kteří svijanské panství koupili v roce 1820 za 650 000 zlatých.
'''Šťáhlavy''' (1816-1945)
[[Soubor:Šťáhlavy_zamek_Kozel_1.jpg|thumb|right|[[Kozel (zámek)|Lovecký zámek Kozel na panství Šťáhlavy]]]]
Panství [[Šťáhlavy]] na Plzeňsku bylo hlavní součástí dědictví po vymřelé chudenické větve [[Černínové z Chudenic|Černínů z Chudenic]], které v roce 1816 převzal Kristián z Valdštejna (1794-1858). Poblíž Šťáhlav se nacházel lovecký [[Kozel (zámek)|zámek Kozel]], který Valdštejnové příležitostně využívali. Naopak hodnotný [[Nebílovy (zámek)|zámek Nebílovy]] zůstal zcela stranou jejich zájmu, součástí šťáhlavského panství byly také zříceniny hradů [[Radyně]] a [[Lopata (hrad)|Lopata]]. Koncem 19. století patřilo ke šťáhlavskému velkostatku 5 790 hektarů půdy. Po vzniku Československa zříceninu v Radyni odkoupilo město [[Plzeň]], aby ji zpřístupnilo veřejnosti (1920). Spolu s dalším majetkem mnichovohradištské linie Valdštejnů byly Šťáhlavy zestátněny v roce 1945. Zámky Kozel a Nebílovy jsou dnes ve správě Národního památkového ústavu a přístupné veřejnosti.
'''Třebíč''' (1628-1945)
Panství [[Třebíč]] získal v roce 1628 Adam mladší z Valdštejna od svého příbuzného [[Karel starší ze Žerotína|Karla staršího ze Žerotína]]. Za Adamova vnuka Františka Augustina došlo k barokní přestavbě [[Třebíč (zámek)|zámku]] (1666-1684). Třebíčské panství se stalo seniorátním [[Svěřenství|fideikomisem]], což znamenalo, že jej měl dědit vždy nejstarší z Valdštejnů. Institut seniorátního fideikomisu byl v Čechách využívaný jen zřídka a právě v případě široce rozvětveného valdštejnského rodu se ukázala jeho nepraktičnost, protože během 17. a 18. století došlo k několika soudním sporům o třebíčské panství. Prokazování stáří případného adepta na dědictví bylo složité a nárok na Třebíč několikrát uplatnil nikoli nejstarší, ale nejbohatší a nejvlivnější z Valdštejnů. Panství Třebíč až do roku 1945 patřilo k největším pozemkovým celkům ve vlastnictví Valdštejnů a před zánikem monarchie k velkostatku patřilo přibližně 4 500 hektarů půdy.
'''Vinařice''' (1622-1731)
[[Vinařice]] na Mladoboleslavsku koupil jako konfiskát po Cetenských z Cetně Adam mladší z Valdštejna a připojil je k sousednímu panství Dobrovice. Ve Vinařicích nechal Adam mladší postavit poměrně rozsáhlý zámek v pozdně renesančním stylu, prosadil také změnu názvu na Nový Valdštejn, což se však neujalo. Spolu s dobrovickým panstvím přešly Vinařice v roce 1731 na spřízněný rod Fürstenbergů.
'''Valdštejn''' (1620-1821)
[[Soubor:Hrad_Valdštejn,_letecký_snímek_crop.jpg|thumb|right|[[Valdštejn (hrad)|Hrad Valdštejn]]]]
[[Valdštejn (hrad)|Hrad Valdštejn]] je původním sídlem rodu, byl postaven někdy ve třetí čtvrtině 13. století, kdy rozvětvená rodina Markvarticů začala ovládat celé Pojizeří a jedna linie podle vystavěného hradu přijala jméno z Valdštejna. Koncem 14. století přešel Valdštejn do majetku spřízněného rodu [[Vartenberkové|Vartenberků]]. Po dalším střídání majitelů vlastnili Valdštejn Smiřičtí ze Smiřic, na jejichž dědictví po Bílé hoře uplatnil nárok Albrecht z Valdštejna. Od něj Valdštejn získal Maxmilián z Valdštejna, tehdy byl hrad již zříceninou a centrem panství byla sousední Hrubá Skála. V době oživeného zájmu o hradní zříceniny v 18. století nechali Valdštejnové postavit most ozdobený sochami světců. Hrubá Skála spolu s Valdštejnem padla za oběť obrovskému zadlužení duchcovské větve Valdštejnů a v roce 1821 panství koupili Lexové z Aehrenthalu.
'''Zvířetice''' (1623-1945)
[[File:Zvířetice_-_zřícenina_hradu_(6).JPG|thumb|right|[[Zvířetice (hrad)|Zřícenina zámku Zvířetice]]]]
Panství [[Zvířetice]] původně koupil jako konfiskát Albrecht z Valdštejna v roce 1623, krátce nato je ale postoupil svému vzdálenému příbuznému Maxmiliánovi z Valdštejna. Honosný zvířetický zámek přestal v 17. století plnit funkci panského sídla, protože dvakrát vyhořel, do roku 1945 ale zůstal součástí velkostatku Mnichovo Hradiště.
'''Židlochovice''' (1616-1697)
Panství [[Židlochovice]] na jižní Moravě koupil v roce 1616 Adam mladší z Valdštejna z pozůstalosti bezdětného Jana Diviše ze Žerotína, s nímž byl vzdáleně spřízněn. K židlochovickému panství tehdy patřilo jedno město, 4 městečka a 11 vesnic. Adam mladší v roce 1617 v Židlochovicích hostil císaře [[Matyáš Habsburský|Matyáše]] s celým dvorem, jinak se zde ale Valdštejnové příliš nezdržovali. V roce 1697 přešlo panství dědictvím na spřízněný rod Sinzendorffů a teprve za nich došlo k barokní přestavbě zámku.
== Odkazy ==
| |||