Heinrich Maria Davringhausen: Porovnání verzí

[[Soubor:Gedenkstein Davringhausen, Aachen.jpg|náhled|Pamětní deska promalíře Davringhausena na Adalbertstraße v Cáchách]]

Po studiu na Düsseldorfské akademii umění v letech 1913/1914 a díky soukromým hodinám u malíře Wilhelma Ecksteina, se v roce 1914 Davringhausen zúčastnil skupinové výstavy v Galerii Flechtheim. Během této doby žil v ateliéru sochaře Alberta Pehleho v Oberkasselu na Drakeplatzu, ve kterém byl i ateliér Waltera Opheye.<ref>[http://www.ostbelgienlive.be/PortalData/2/Resources/downloads/kultur/einige_aspekte_zur_kunstgeschichte_von_rudolf_kremer.pdf zu Heinrich Maria Davringhausen (1894–1970)], in Rudolf Kremer: ''Stationen eines Weges : Zwischen Provinzialität und Moderne'' (PDF)</ref> Ve stejném roce se jeho pobyt v Asconě shodoval s jeho přítelem Carlem Menseem. V roce 1915 se přestěhoval do Berlína, kde se stýkal s Georgem Groszem a bratry Herzfeldoovými.

V roce 1932 založil avantgardní skupinu Gruppe 32, která byla o rok později znovu otevřena, Seiwert, Hoerle, Räderscheidt a Ludwig Egidius Ronig.[<ref>Sylvia Böhmer und Gabriele Lueg: ''Ludwig E. Ronig, Malerei Zeichnung.'' Ausstellungskatalog, Führer des Rheinischen Landesmuseums Bonn, im Auftrag des Landschaftsverbandes Rheinland 1984. Rheinland-Verlag Köln 1994, ISBN 3]-7927-0833-7.</ref> V roce 1933 Davringhausen uprchl do exilu se svou ženou, dcerou židovského podnikatele Lore Auerbachem, nejprve do Cala Ratjada na Mallorce, 1936 do Ascony, 1939 do Paříže a nakonec do jižní Francie. V Německu, asi 200 jeho prací byl odstraněn jako degenerované umění od veřejných muzeí; Davringhausen obdržel zákaz malby a výstav. V letech 1939/1940 byl internován v táboře Les Milles u Aix-Provence, spolu s dalšími malíři jako Max Ernst, Anton Räderscheidt a četní spisovatelé jako Lion Feuchtwanger, Walter Hasenclever a Golo Mann, ale byli schopni uprchnout do Auvergne. Po válce žil v Cagnes-sur-Mer až do své smrti v roce 1970.