Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 371 bajtů ,  před 4 měsíci
Robot: Opravuji 3 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15)
| více uživatelů = [[NASA]]
}}
'''Tupolev Tu-144''' ({{vjazyce2|ru|Туполев Ту-144}}, v [[ASCC|kódu NATO]] „'''Charger'''“) je vyřazený proudový [[dopravní letoun|dopravní]] [[nadzvukový letoun]] (SST). Jedná se o první z jediných dvou SST, které vstoupily do služby; druhým je anglo-francouzský [[Concorde]]. Návrh byl dílem [[Sovětský svaz|sovětské]] konstrukční kanceláře [[Tupolev]] vedené [[Alexej Tupolev|Alexejem Tupolevem]] a výroba probíhala ve [[voroněž]]ské letecké továrně v Rusku.<ref name="Gordon Tu-144"/> Celkem provedl 55 služebních letů s cestujícími na palubě v průměrné provozní nadmořské výšce 16 000 a rychlostí kolem 2 000 km/h (Mach 1,6).<ref name="tupolev.ru">{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.tupolev.ru/en/aircrafts/tu-144 |datum přístupu=2018-09-30 |url archivu=https://web.archive.org/web/20180817161428/http://www.tupolev.ru/en/aircrafts/tu-144 |datum archivace=2018-08-17 |nedostupné=ano }}</ref>
 
[[Prototyp]] vzlétl 31. prosince 1968 poblíž [[Moskva|Moskvy]] z [[letiště Žukovskij]]<ref name="Gordon Tu-144"/> <ref name="ProkleteTucko" /><ref name="50LetOd1Letu" /> dva měsíce před prvním letem Concordu. Tu-144 překonal rychlost zvuku 5. června 1969 a 26. května 1970 se stal prvním komerčním dopravním prostředkem, který překročil [[Machovo číslo| Mach]] 2. Na Západě se pro něj ujala přezdívka „Konkordski“ nebo „Concordski“, narážející na podobný letoun [[Concorde]]. Jeden z Tu-144 se v roce 1973 na pařížské letecké přehlídce zřítil a další vývoj se oddálil. Letoun byl zaveden do komerční služby 1. listopadu 1977 téměř dva roky po Concordu kvůli rozpočtovým omezením. V květnu 1978 se při zkušebním letu během dodávky zřítil další Tu-144 (vylepšená verze s označením Tu-144D) a osobní flotila byla trvale uzemněna po pouhých 55 pravidelných letech. Letoun zůstal v provozu jako nákladní letadlo až do roku 1983, kdy bylo provedeno celkem 102 komerčních letů. Tu-144 byl později používán v rámci [[Sovětský kosmický program|sovětského vesmírného programu]] k výcviku pilotů raketoplánu [[Buran]] a [[NASA]] pro nadzvukový výzkum.
Vedením vývoje letounu byla pověřena na Žukovské výzkumné a vývojové základně ([[letiště Ramenskoje]] – na mapě {{Souřadnice|55.5544444|38.15}}) konstrukční kancelář [[Alexej Tupolev|Alexeje Tupoleva]], syna slavného konstruktéra [[Andrej Nikolajevič Tupolev|Andreje Tupoleva]]. Bylo rozhodnuto, že budou postupně vyvinuty dvě verze, nejprve s [[Dolet letadla|doletem]] 4&nbsp;000&nbsp;km a později 6&nbsp;000&nbsp;km.
 
[[Aerodynamika|Aerodynamický]] návrh komplikoval velký rozsah výšek i provozních rychlostí. V průběhu vývoje prověřili konstruktéři několik desítek variant, zpočátku i s klasickými ocasními plochami, které kvůli nárůstu odporu vzduchu brzy zavrhli. Křídlo bylo postupně testováno v novém aerodynamickém tunelu na Žukovské základně, na [[MiG-21|MiG-21I]] „analog“ i na prototypovém letounu. Úpravy byly později prováděny i během sériové výroby. Křídlo má prakticky symetrický profil, s výrazným podélným i příčným prohnutím a s dvakrát čtyřmi [[výškové kormidlo|elevony]]. Bylo vyrobeno převážně z hliníkových slitin. Na tepelně nejnamáhanější součásti, jako [[náběžná hrana|náběžné hrana]] křídla, elevony, [[kormidlo]] apod., však bylo nutno použít [[Titan (prvek)|titanové]] slitiny a nerezovou ocel. Použití [[Kachna (letectví)|kachních ploch]] bylo zpočátku odmítnuto kvůli destabilizaci hlavního křídla při vyšších rychlostech<ref>http://www.tupolev.ru/Russian/Show.asp?SectionID=148 {{Wayback|url=http://www.tupolev.ru/Russian/Show.asp?SectionID=148 |date=20110110072337 }} {{ru}} Popis vývoje na stránkách výrobce</ref>, později bylo navrženo velmi účinné řešení – jejich odklápění od trupu pouze během vzletu a přistání. V těchto fázích letu se také sklápěla příď (včetně čelního krytu pilotní kabiny), aby byl umožněn pilotům dostatečný výhled na [[Vzletová a přistávací dráha|VPD]]. Aerodynamické řešení patří k silným stránkám letounu. Podobnost při povrchním [[#Srovnání s Concorde|srovnání s Concordem]] dala vzniknout dohadům o sovětské [[průmyslová špionáž|průmyslové špionáži]].
 
Klíčovým prvkem, určujícím vlastnosti stroje, jsou pohonné jednotky. Sověti však příhodný [[Proudový motor|motor]] neměli k dispozici. Narychlo vyvinutý motor [[Kuzněcov NK-144]] měl sice výhodné charakteristiky, ale kvůli tomu, že značná část [[tah]]u byla dosahována pomocí [[přídavné spalování|přídavného spalování]], vyznačoval se i značně vysokou spotřebou [[Petrolej|paliva]]. Modernizovaná verze NK-144A přinesla sice určité zlepšení, ale spotřeba paliva byla stále zhruba dvojnásobná, než by bylo třeba k dosažení požadovaného doletu. Od roku 1964 však byl postupně vyvíjen [[Přídavné spalování|neforsážní]] motor [[Kolesov RD-36-51]], který už zadané požadavky úspěšně splnil. Slabším místem ale zůstalo řízení [[vstupní ústrojí|přívodu vzduchu]] k motorům při zachování přijatelných aerodynamických ztrát.
* {{Commonscat|Tupolev Tu-144}}
* {{cs}} [https://web.archive.org/web/20120202185932/http://www.planes.cz/cs/clanky/333/?win_res=1024 Obendrauf Lubor: Havárie TU-144 CCCP-77102 v Paříži na planes.cz]
* {{ru}} [httphttps://wwwweb.archive.org/web/20110110072337/http://tupolev.ru/Russian/Show.asp?SectionID=148 Stránky výrobce o Tu-144]
* {{ru}} [http://www.testpilot.ru/review/sst/index.htm Řada článků o Tu-144]
* {{en}} [http://www.nasa.gov/centers/dryden/news/FactSheets/FS-062-DFRC.html NASA – popis projektu Tu-144LL]
139 678

editací