Tupolev Tu-144: Porovnání verzí

'''Tupolev Tu-144''' ({{vjazyce2|ru|Туполев Ту-144}}, v [[ASCC|kódu NATO]] „'''Charger'''“) je vyřazený proudový [[dopravní letoun|dopravní]] [[nadzvukový letoun]] (SST). Jedná se o první z jediných dvou SST, které vstoupily do služby; druhým je anglo-francouzský [[Concorde]]. Návrh byl dílem [[Sovětský svaz|sovětské]] konstrukční kanceláře [[Tupolev]] vedené [[Alexej Tupolev|Alexejem Tupolevem]] a výroba probíhala ve [[voroněž]]ské letecké továrně v Rusku.<ref name="Gordon Tu-144"/> Celkem provedl 55 služebních letů s cestujícími na palubě v průměrné provozní nadmořské výšce 16 000 a rychlostí kolem 2 000 km/h (Mach 1,6).<ref name="tupolev.ru">http://www.tupolev.ru/en/aircrafts/tu-144</ref> Jeho maximální rychlost byla přibližně 2450 km/h.

[[Prototyp]] vzlétl 31. prosince 1968 poblíž [[Moskva|Moskvy]]z [[letiště Žukovskij]]<ref name="Gordon Tu-144"/> z [[Letiště Žukovskij]]<ref name="ProkleteTucko" /><ref name="50LetOd1Letu" /> dva měsíce před prvním letem Concordu. Tu-144 překonal rychlost zvuku 5. června 1969 a 26. května 1970 se stal prvním komerčním dopravním prostředkem, který překročil [[Machovo číslo| Mach]] 2. Na Západě se pro něj ujala přezdívka „Konkordski“ nebo „Concordski“, narážející na podobný letoun [[Concorde]]. Jeden z Tu-144 se v roce 1973 na pařížské letecké přehlídce zřítil a další vývoj se oddálil. Letoun byl zaveden do komerční služby 1. listopadu 1977 téměř dva roky po Concordu kvůli rozpočtovým omezením. V květnu 1978 se při zkušebním letu během dodávky zřítil další Tu-144 (vylepšená verze s označením Tu-144D) a osobní flotila byla trvale uzemněna po pouhých 55 pravidelných letech. Letoun zůstal v provozu jako nákladní letadlo až do roku 1983, kdy bylo provedeno celkem 102 komerčních letů. Tu-144 byl později používán v rámci [[Sovětský kosmický program|sovětského vesmírného programu]] k výcviku pilotů raketoplánu [[Buran]] a [[NASA]] pro nadzvukový výzkum.