Bohuslav Brauner: Porovnání verzí

Roku [[1873]] zahájil studia na [[České vysoké učení technické v Praze|Českém vysokém učení technickém]] v [[Praha|Praze]]. Ukončil je roku [[1877]], a právě toho roku se poprvé seznámil s [[Dmitrij Mendělejev|Mendělejevovým]] článkem o [[Mendělejevova tabulka|periodickém systému prvků]]. Mendělejevův systém soudobá [[věda]] nepřijala jednoznačně, ale Brauner se pro něj okamžitě nadchl a napsal několik článků, v nichž Mendělejeva hájil proti kritice. Braunerových článků si povšiml německý chemik [[Robert Bunsen]], vynálezce laboratorního hořáku (tzv. [[Bunsenův hořák]]). Bunsen Braunera přizval k sobě na univerzitu do [[Heidelberg]]u. Zde Brauner také poznal Dmitrije Mendělejeva. Stali se přáteli a je dochována jejich vzájemná korespondence. Brauner Mendělejeva také dvakrát navštil v [[Petrohrad]]ě, v r. 1900 se setkali v Praze. Mendělejev před smrtí údajně prohlásil, že svou periodickou tabulku prvků "odkazuje Braunerovi". Brauner patří spolu s [[Lars Fredrik Nilson|Nilsonem]], [[Clemens Winkler|Winklerem]] a [[Paul-Émile Lecoq de Boisbaudran|Lecoqem de Boisbaudran]] mezi vědce, kteří se nejvíce zasloužili o prosazení Mendělejevova učení. <ref name=":0">{{Citace monografie

Roku [[1880]] Brauner přesídlil na univerzitu do [[Manchester]]u, na pozvání [[Henry Roscoe]]ho. Zde začal jeho výzkum vzácných zemin, v němž dosáhl významných úspěchů. Roku [[1882]] se vrátil do Prahy, stal se adjunktem chemie na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]]. Roku [[1897]] se zde stal řádným [[Profesor|profesorem]]. Byl rovněž členem komise navrhovatelů [[Nobelova cena za chemii|Nobelovy ceny za chemii]]. Roku [[1922]] se stal předsedou mezinárodní komise pro stanovování atomových vah prvků. Napsal také několik důležitých učebnic [[Anorganická chemie|anorganické chemie]]. Za svůj život napsal téměř 200 vědeckých článků a spisů.<ref name=":0" />