Malá vodní elektrárna Spálov: Porovnání verzí

}}</ref>. Areál projektoval představitel [[secese]] a [[kubismus|kubismu]] [[Emil Králíček]], rodák z [[Havlíčkův Brod|Německého Brodu]], strojní zařízení stavidel, česlic a lávek dodala firma [[Bratři Prášilové a spol.]] v [[Libeň|Libni]], turbíny firma Breitfeld a Daněk v [[Blansko|Blansku]], elektrické zařízení rozvodny firma F. Křižík. Od [[jez]]u, situovaného o 1¾&nbsp;km jižněji pod Bítouchovem (k.&nbsp;ú. [[Bítouchov u Semil]] a [[Chuchelna]]) je k elektrárně veden náhon raženou štolou dlouhou 1323&nbsp;m ve velmi tvrdém [[diabas]]u a dále zděným kanálem dlouhým 437&nbsp;m. Malířskou výzdobu strojovny navrhl akademický malíř [[Ferdinand Rubeš]]<ref name="SČI" />. Strojovna byla dána do zkušebního provozu 12. května [[1926]]. Dokonale promyšlené a zhotovené dílo sloužilo bez přestávek celých 72 let, v roce [[1998]] byla elektrárna odstavena z provozu a došlo k zahájení modernizace. Hlavním motem rekonstrukce bylo ponechat elektrárně její jedinečnost, autentičnost, krásu a vrátit ji mládí a svěžest.