Spor o Rukopisy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Historie sporu: ještě doplnění + ref. značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
Návrat sporu - doplnění údajů o kauze Hanka vs. Kuh značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 162:
Až téměř třicet let po Kopitarově odmítnutí si Rukopisů začali více všímat němečtí a německojazyční intelektuálové. Např. [[Karl Marx|Karel Marx]] roku 1856 označil báseň ''Záboj'' z RK za „zcela fanatickou a polemickou“. Proněmečtí historikové [[Julius Feifalik]] (v roce 1858) a [[Max Büdinger]] (v roce 1959) si uvědomili, že orientace Rukopisů na slovanské země bez německých vlivů je silně ahistorická, a publikovali své argumenty, proč oba Rukopisy považují za falza. Vyslovovaná podezření a postupně skládané důkazy ale příliš neotřásly pozicí Rukopisů, které byly nadále většinou české veřejnosti považovány za pravé.
=== Návrat
Postupně se ale objevovaly výhrady i na české straně. Například v roce [[1852]] [[Václav Bolemír Nebeský]] ve své studii vyslovil některé kritické úvahy o skladbách ''Rukopisu královédvorského'' a zdrženlivě se vyjádřil k ''Rukopisu zelenohorskemu''.<ref name=":3" /> Dva roky poté [[Jan Erazim Vocel]], který byl předsedou Archeologického sboru při Museu království Českého, upozornil na podobnost jednoho místa v RK s Millionem [[Marco Polo|Marca Pola]]. Tyto kritiky však často docházely spíše k názoru, že se jedná o dílo sepsané později, nikoli však podvrh
Přímo za podvrh označil RKZ roku [[1858]] anonym v pražském německém týdeníku ''Tagesbote aus Böhmen'' – autorem tohoto příspěvku ''Handschriftliche Lügen und palaeographische Wahrheiten'' (Rukopisné lži a paleografické pravdy) byl knihovník [[Anton Zeidler]], který se k tomu ovšem přiznal až po mnoha letech. Potom vyšlo najevo i to, že vydání článku bylo vlastně iniciováno pražským policejním ředitelem Päumannem. Na nátlak svého okolí (včetně Palackého) podal Hanka na [[David Kuh|Davida Kuha]], zodpovědného redaktora časopisu Tagesbote, žalobu pro urážku na cti. Hanka spor vyhrál, soud dospěl k závěru, že RK nenapsal, ale nalezl, a redaktor Kuh byl odsouzen k pokutě a vězení. Od vykonání trestu byl ale nakonec osvobozen administrativním rozhodnutím vídeňského Nejvyššího soudu. Hanka sám ale brzy poté v roce 1861 zemřel; jeho pohřeb byl velkolepou událostí.<ref>{{Citace periodika
Snahy ukázat Rukopisy jako falza považovala česká inteligence za snahu poškodit vznikající české národní uvědomění a zrovnoprávňující se český jazyk, spor tak posouvali do roviny cílené provokace rakouské policie, která podle nich měla chtít poškodit české zájmy, tím se tento spor o Rukopisy v padesátých letech [[19. století]] dostal až k soudu. Tato postupná popularizace sporu nutila literárně aktivní lidi zaujmout nějaké stanovisko, přičemž pohled na Rukopisy dost často určovala příslušnost k nějaké literární skupině. Ačkoli pravost Rukopisů byla uznávána a jejich znalost se stala součástí vzdělání, nebyl spor ukončen.▼
| příjmení = Jireček
| jméno = Hermenegild
| titul = Rozsudek v saudu pana Hanky proti p. D. Kuhovi
| periodikum = SVĚTOZOR
| datum vydání = 1.9.1859
| ročník = 1859
| číslo = 17
| strany = 324, 325
| url = http://www.rukopisy-rkz.cz/rkz/gagan/jag/rukopisy/osobnost/hanka/hanka-70.htm
}}</ref><ref name=":3" /><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kopecký
| jméno = Vladimír
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Plno záhad kolem Hanky
| vydání = 1
| vydavatel = Práce
| místo = Praha
| rok vydání = 1969
| počet stran = 80
| strany =
}}</ref>
▲Snahy ukázat Rukopisy jako falza považovala česká inteligence za snahu poškodit vznikající české národní uvědomění a zrovnoprávňující se český jazyk
Nález Rukopisů totiž podnítil další pátrání v [[archiv]]ech a zájem o českou historii, díky tomu se postupně objevila řada nálezů, které se od Rukopisů výrazně lišily. Odpůrci pravosti samozřejmě tvrdili, že to je důkaz nepravosti Rukopisů, příznivci pravosti dotvořili teorii o existenci starší české básnické školy, která se měla vyvíjet nezávisle. Problémem však postupně začínalo být, že škola není nikde zmiňována ani se nenašla díla, která by oprávněnost této teorie potvrzovala. Dalším problémem bylo, že Rukopisy se tváří ryze česky, proto nebylo možno přijmout teorii zahraničního vlivu, jako tomu je např. u tzv. [[Kristiánova legenda|Kristiána]], u kterého lze přijmout [[Polsko|polský]] vliv. S tím byl spojen i problém, že neexistují díla předcházející Rukopisům, která se u děl takových kvalit jako Rukopis zelenohorský zpravidla objevují. Proti pravosti postupně začaly i svědčit nové poznatky o vývoji české gramatiky, které v některých případech ukazovaly na jiný vývoj. Skutečně komplikující byla i skutečnost, že dílo je v souladu s kronikou [[Václav Hájek z Libočan|Václava Hájka z Libočan]], která se dostávala do střetu s historickým poznáním a některé věci by spisovatel doby, do níž se Rukopisy hlásí, musel nutně vnímat jinak. Vysvětlení, že středověká díla jsou tendenční, bylo v tomto případě těžko udržitelné, protože nebylo ke komu tuto tendenčnost vztáhnout. Soudem víceméně utichl spor o pravost Rukopisů, ale bylo jisté, že tyto skutečnosti nutně musí vést k nové kritice.▼
▲Nález Rukopisů totiž podnítil další pátrání v [[archiv]]ech a zájem o českou historii, díky tomu se postupně objevila řada nálezů, které se od Rukopisů výrazně lišily. Odpůrci pravosti samozřejmě tvrdili, že to je důkaz nepravosti Rukopisů, příznivci pravosti dotvořili teorii o existenci starší české básnické školy, která se měla vyvíjet nezávisle.{{Zdroj?}} Problémem však postupně začínalo být, že škola není nikde zmiňována ani se nenašla díla, která by oprávněnost této teorie potvrzovala. Dalším problémem bylo, že Rukopisy se tváří ryze česky, proto nebylo možno přijmout teorii zahraničního vlivu, jako tomu je např. u tzv. [[Kristiánova legenda|Kristiána]], u kterého lze přijmout [[Polsko|polský]] vliv. S tím byl spojen i problém, že neexistují díla předcházející Rukopisům, která se u děl takových kvalit jako Rukopis zelenohorský zpravidla objevují. Proti pravosti postupně začaly i svědčit nové poznatky o vývoji české gramatiky, které v některých případech ukazovaly na jiný vývoj. Skutečně komplikující byla i skutečnost, že dílo je v souladu s kronikou [[Václav Hájek z Libočan|Václava Hájka z Libočan]], která se dostávala do střetu s historickým poznáním a některé věci by spisovatel doby, do níž se Rukopisy hlásí, musel nutně vnímat jinak. Vysvětlení, že středověká díla jsou tendenční, bylo v tomto případě těžko udržitelné, protože nebylo ke komu tuto tendenčnost vztáhnout. Soudem víceméně utichl spor o pravost Rukopisů, ale bylo jisté, že tyto skutečnosti nutně musí vést k nové kritice.
<!-- chybí výrok soudu a co přesně bylo jeho předmětem -->
| |||