Václav Antonín z Kounic-Rietbergu: Porovnání verzí

| pořadí = 1.

| panovník =

| předchůdce = ''říšský knížecí titul byl udělen v roce 1764''

| nástupce = [[Arnošt Kryštof z Kounic|Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu]]

| pořadí2 =

| od2 = [[1753]]

| do2 = [[1792]]

| panovník2 = [[Marie Terezie]], [[Josef II.]], [[Leopold II.]], [[František I. Rakouský|František II.]]

| předchůdce2 =

| nástupce2 =

| úřad3 = Císařský velvyslanec v [[Paříž]]i

| do3 = [[1753]]

| panovník3 = [[Marie Terezie]]

| předchůdce3 =

| nástupce3 =

| pořadí4 =

| úřad4 = Ministr ve vládě [[Habsburské Nizozemí|Habsburského Nizozemí]]

| předchůdce4 =

| nástupce4 =

| pořadí5 =

| od5 = [[1737]]

| předchůdce5 =

| nástupce5 =

| pořadí6 =

| úřad6 =

| od6 =

| do6 =

| panovník6 =

| předchůdce6 =

| nástupce6 =

| pořadí7 =

| úřad7 =

| od7 =

| do7 =

| panovník7 =

| předchůdce7 =

| nástupce7 =

| pořadí8 =

| úřad8 =

| od8 =

| do8 =

| panovník8 =

| předchůdce8 =

| nástupce8 =

| místo narození = [[Vídeň]] <br> {{Vlajka a název|Habsburská monarchie}}

| místo úmrtí = [[Mariahilf]] <br> {{Vlajka a název|Habsburská monarchie}}

| národnost =

| strana =

| vztahy =

| sídlo =

| alma_materalma mater =

| podpis =

}}

'''Václav Antonín z&nbsp;Kounic a Rietbergu''' ({{vjazyce|de}} ''Wenzel Anton von Kaunitz-Rietberg'', [[2. únor|2. února]]a [[1711]], [[Vídeň]] – [[27. červen|27. června]] [[1794]], [[Mariahilf]] u&nbsp;Vídně) pocházel ze staré moravské [[šlechta|šlechtické]] rodiny [[Kounicové|Kouniců]] (prvně rytíři, později pánové a od roku 1683 hrabata). Byl prvotřídním [[Svatá říše římská|císařským]] diplomatem a vyslancem. Od roku 1753 také působil ve funkci dvorského a státního kancléře. Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul (''Reichsfürst'') a roku 1776 i český knížecí titul.

[[FileSoubor:Jean-Etienne Liotard 12.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Václav Antonín Kounic-Rietberg s&nbsp;řetězem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]] ([[Jean-Étienne Liotard]], 1762)]]

Václav Antonín z&nbsp;Kounic-Rietbergu byl synem [[Morava|moravského]] [[zemský hejtman|zemského hejtmana]] [[Maxmilián Oldřich z Kounic|Maxmiliána Oldřicha z&nbsp;Kounic]]. Jeho otec získal sňatkem i [[Vestfálsko|vestfálské]] hrabství [[Ostfriesland-Rietberg]]. Stejně jako otec a děd se i Václav Antonín vydal na diplomatickou dráhu. Vystudoval práva a historii v&nbsp;[[Lipsko|Lipsku]] (únor 1731 - červenec 1732). Posléze se vydal na kavalírskou cestu. Zavedla jej do [[Spojené provincie nizozemské|obojího Nizozemí]], [[Itálie]] (nejdéle pobýval v&nbsp;[[Řím|Římě]]ě - leden-červen 1733), [[Francie]] (stěžejní je jeho pobyt v&nbsp;[[Paříž]]i od srpna do prosince 1733) a&nbsp;[[Lotrinsko|Lotrinska]]. Z&nbsp;cesty se vrátil v&nbsp;únoru 1734 na počátku [[Válka o polské následnictví|války o&nbsp;polské dědictví]].

Od roku [[1735]] byl Václav Antonín z&nbsp;Kounic-Rietbergu v&nbsp;císařských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku [[1744]] [[ministr]]em ve vládě [[Habsburské Nizozemí|Habsburského Nizozemí]] a od roku [[1748]] se účastnil vyjednávání [[Cášský mír|míru v&nbsp;Cáchách]]. V&nbsp;letech [[1750]] až [[1753]] byl činný jako císařský velvyslanec v&nbsp;Paříži.

Po 39 let (1753-1792) byl Kounic odpovědný za císařskou zahraniční politiku jako domácí, dvorský a státní kancléř. V&nbsp;této funkci působil za vlády [[Marie Terezie]], [[Josef II.|Josefa II.]], [[Leopold II.|Leopolda II.]] i&nbsp;[[František I. Rakouský|Františka II.]] Zastával vnější politiku zaměřenou proti [[Království Velké Británie|Britskému království]], což byla zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci [[Johann Christof Bartenstein|Johannu von Bartensteinovi]]. Se záměrem znovu nabýt [[Slezsko]] ztracené ve válce s&nbsp;[[Prusko|Pruskem]] realizoval roku [[1756]] požadovaný obranný pakt s&nbsp;Francií (o&nbsp;který usiloval již od roku [[1749]], známý též jako „[[Změna aliancí]]“ - ''renversement des alliances''), jakož i spolek s&nbsp;[[Rusko|Ruskem]], čímž se Rakousko po vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] roku [[1756]] mohlo o&nbsp;obě tyto mocnosti opřít. Během této války byl Kounic nejbližším poradcem císařovny Marie Terezie a mnoho vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z&nbsp;paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku [[1763]] vyvrcholily uzavřením [[Hubertusburský mír|míru na zámku Hubertusburg]]. Poté uplatňoval protiruskou politiku, z&nbsp;čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy se vrátil znovu ke spojenecké politice s&nbsp;Ruskem.

Roku [[1761]] se ve [[Svídnice]] stal [[Svobodné zednářství|svobodným zednářem]] a členem vídeňské lóže "U&nbsp;tří děl" (''Zu den drei Kanonen''). Do [[Ilumináti|řádu iluminátů]] byl přijat pod jménem 'Caesar', přičemž doba přijetí a také řádové jméno nejsou jisté.<!--Zdroj: Hermann Schüttler, „Die Mitglieder des Illuminatenordens“--> Kounic obýval palác na vídeňské Herrengasse a také [[Kounický palác (Vídeň)|Kounický palác]] na dnešní Amerlingstraße č. 6, později využívaný jako škola.

Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen [[říšský kníže]]cí titul (''Fürst von Kaunitz-Rietberg''). Dne [[27. leden|27. ledna]] [[1776]] byl jmenován českým knížetem.

Jako poradce a spolutvůrce reforem [[Josef II.|Josefa II.]] prosadil Kounic proti Marii Terezii nabytí [[Halič]]e v&nbsp;[[Dělení Polska|prvním dělení Polska]]. Varoval však před spolčením s&nbsp;Pruskem a válečným tažením proti [[Velká francouzská revoluce|revoluční Francii]], stejně jako před [[Dělení Polska|druhým dělením Polska]]. V&nbsp;březnu [[1792]] nazval francouzského ministra [[Jakobíni|jakobínem]]. Roku [[1793]] Kounic odstoupil z&nbsp;funkce, poté co František II. postoupil některá polská území Prusku a rakouské državy v&nbsp;Nizozemí chtěl vyměnit za [[Bavorsko]].

* Klingenstein, G.; Szabo, F. A. J. (Hrsg.): ''Staatskanzler Wenzel Anton von Kaunitz-Rietberg 1711–1794. Neue Perspektiven zu Politik und Kultur der europäischen Aufklärung''. – Graz u. a. 1996.