Halič: Porovnání verzí

Území Haliče bylo od konce [[5. století]] osídlováno [[Slované|Slovany]]. V [[10. století]] se západní část Červené Rusi stala součástí [[Dějiny Polska|Polského knížectví]], zatímco východní část připadla [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]]. Po rozpadu jednotného kyjevského státu v polovině [[12. století]] vzniklo haličské knížectví pod vládou místní větve [[Rurikovci|rurikovské]] dynastie. Na přelomu 12. a 13. století se Halič dostala do centra zájmů [[Uherské království|uherských]] [[Arpádovci|Arpádovců]], kteří se zde neúspěšně snažili zřídit svoji [[sekundogenitura|sekundogenituru]]. Uherský král [[Ondřej II.]] sem podnikl sedmnáct válečných tažení. Roku [[1199]] došlo ke spojení Haliče a [[volyň]]ského knížectví pod vládou knížete [[Roman Mstislavič|Romana Mstislaviče]] (1199–1205). Obě knížectví byla v živém kontaktu se svými západními sousedy Polskem, Uhrami a [[Litva|Litvou]]. Jejich územím procházely významné obchodní stezky vedoucí ze střední Evropy na východ a především sem byly pod tlakem kočovných [[Polovci|Polovců]] přesunuty cesty spojující skandinávský sever s [[Byzantská říše|byzantským]] jihem. O významném postavení knížete svědčí skutečnost, že roku [[1203]] získal také [[Kyjev]] a že se ho papež [[Inocenc III.]] pokusil, ovšem marně, přesvědčit, aby konvertoval ke katolické víře. Po Romanově smrti prodělalo knížectví hlubokou vnitropolitickou krizi, které zneužili k prosazování svých zájmů uherští králové a polská knížata. Roku [[1238]] se Romanovu synovi [[Danylo Romanovyč|Danieli Romanovičovi]] (1238–1264) podařilo vleklou krizi ukončit. Přestože knížectví postihl vzápětí nato ničivý [[Tataři|tatarský]] vpád, byly jeho následky překonány a země se začala úspěšně rozvíjet jak po stránce hospodářské tak politické. Po roce [[1246]] se Daniel dokonce ve spolupráci s uherským králem [[Béla IV.|Bélou IV.]] pokusil získat pro svého syna [[Roman Haličský|Romana]] [[Babenberkové|babenberské]] dědictví. Současně se snažil zformovat koalici proti Tatarům, do které chtěl zapojit západní panovníky, a byl proto ochoten přistoupit na církevní unii. V tomto smyslu jednal s papežem [[Inocenc IV.|Inocencem IV.]], na kterém požadoval vyhlášení [[křížové výpravy]]. Papež sice nechal Daniela roku [[1254]] korunovat haličským králem, ale slíbená vojenská pomoc se nedostavila. Kníže proto přerušil své styky s Římem a podřídil se [[chán]]ovi. Tatarská nadvláda nebyla na haličsko-volyňském území tak intenzívní, proto sem přicházelo mnoho uprchlíků z více postižených oblastí, což příznivě napomáhalo dalšímu rozvoji této oblasti.

 

 

=== Dějiny Malopolska ===