Konflikt v Severním Irsku: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
refy |
refy |
||
Řádek 111:
Během stejného roku Oficiální IRA zabila desítky vojáků a několik dalších zranila, většinou během přestřelek. Oficiální IRA v květnu 1972 svou kampaň ukončila.
Navzdory dočasnému příměří v roce [[1972]] a jednáním s britskými úřady, byla Prozatímní IRA odhodlána pokračovat ve své kampani až do dosažení sjednoceného Irska. Vláda Spojeného království v [[Londýn]]ě věřila, že severoirská administrativa je neschopná udržet bezpečnostní situaci a snažila se v Severním Irsku převzít kontrolu nad pořádkovými v Severním Irsku. Britská vláda prosadila stav legislativní nouze a sesadila unionisty řízený parlament a vládu v Stormonte a představila přímou vládu z Londýna. Přímá vláda byla zamýšlena jako krátkodobé opatření. Střednědobá strategie měla obnovit samosprávu Severního Irska, která by byla akceptovatelná ze strany unionistů i nacionalistů. Dohoda se ukázala být klamná a Problémy pokračovaly také v 70. a 80. letech a v 90. letech. Existence „[[No-go zóna|no-go oblastí]]“ v [[Belfast]] a [[Londonderry|Derry]] byla výzva k autoritě britské vlády v Severním Irsku a během [[Operace Motorman]] britská armáda zničila barikády a obnovila kontrolu nad oblastmi 31. července 1972.<ref name="coogan"/><ref name="jbb">{{cite book |author=J. Bowyer Bell |title=The Secret Army: The IRA |publisher=Transaction Publishers |date=1997 |page=381 |isbn=978-1-56000-901-6}}</ref>
=== Sunningdaleská dohoda a stávka UWC ===
Řádek 132:
V prosinci, jeden měsíc po [[Bombové útoky v Birminghamu|bombových útocích v Birminghamu]] při nichž bylo zabito 21 lidí, IRA vyhlásila příměří. Navzdory příměří pokračovalo náboženské násilí, které eskalovalo v roce 1975 v důsledku vnitřních rozbrojů mezi soupeřícími polovojenskými skupinami.<ref name="taylorloyalists"/>
Dne [[31. červenec|31. července]] [[1975]] v Buskhill nedaleko [[Newry]] byla ozbrojenci z UVF ze stredoulsterské brigády přepadena populární irská kabaretní skupina [[Miami Showband]], která se vracela domů do Dublinu po vystoupení v Banbridge. Útočníci měli oblečené uniformy britské armády a zastavili je na falešném vojenském silničním kontrolním bodě na hlavní silnici A1. Tři z členů kapely, dva katolíci a jeden protestant, byli zastřeleni, zatímco dva členové UVF byli zabiti poté co bomba umístěna do minibusu kapely předčasně explodovala. V lednu následujícího roku bylo 11 protestantských dělníků zastřeleno v [[Kingsmill]]u v [[Jižní Armagh|Jižním Armaghu]], poté co byli vyvedeni z jejich autobusu ozbrojeným republikánským gangem, který se nazýval Jihoarmaghské republikánské akční síly. Útok přežil jen jeden člověk. Tyto útoky byly provedeny v odvetě za Loajalistické útoky proti rodinám Reaveyomcovým a O'Dowdomcovým z předchozí noci.<ref name="coogan"/><ref name="suttonindexofdeaths">[http://www.cain.ulst.ac.uk Sutton Index of Deaths], cain.ulst.ac.uk. Retrieved 3 March 2015.</ref><ref name="jbb"/>
Násilí pokračovalo po zbytek 70. let. Britská vláda znovu zakázala UVF v říjnu 1975, když příměří Prozatímní IRA skončilo. Počátkem roku 1976 Prozatímní IRA porušila příměří a vrátila se k násilí, ztratila se naděje na rychlé odstoupení Britů ze Severního Irska a místo toho vypracovali strategii známou jako „Dlouhá válka“ (Long War), která zahrnovala méně intenzivní, ale trvalejší násilnou kampaň, která by mohla pokračovat donekonečna. Příměří Oficiální IRA z roku 1972 se stalo trvalým, transformovala se do [[Dělnická strana Irska|Dělnické strany Irska]], která absolutně odmítala násilí. Odštěpenecká frakce Oficiální IRA – [[Irská národní osvobozenecká armáda]] pokračovala v násilné kampani od roku [[1974]].<ref name="jbb"/>
| |||