Životopisy dvanácti císařů: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
KhamulBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: napřímení šablony za použití AWB
Řádek 29:
Suetonius byl [[Sekretář (administrativa)|sekretářem]] [[Starověký Řím#císařství|římského císaře]] [[Hadrianus|Hadriána]], sběratelem historického a kulturně historického materiálu a literátem. V jednotlivých životopisech Suetonius vždy podává nejdříve informace o rodině, o výchově a mládí, a potom píše o veřejné činnosti, soukromém životě a nakonec o okolnostech smrti. Suetonius při psaní svého díla využíval císařských archivů, k nimž měl přístup, jinak v podstatě využíval stejné prameny jako [[Tacitus]], a popisoval prakticky i stejnou dobu. Suetonius se nezaměřoval na problematiku politicko-mravní jako Tacitus, ale v jeho díle je zachyceno mnoho zpráv z politického života i různé skandální historky ze života soukromého, které podávají plastický obraz o životě tehdejší vyšší společnosti, zejména o císařích a jejich nejbližším okolí. Pro Suetonia je přitom typické, že ve svém díle píše o věcech příznivých i nepříznivých, aniž by vyslovil svůj názor.
Suetoniovo dílo ''Životopisy dvanácti císařů'' bylo Bohumilem Rybou přeloženo do češtiny a vydáno v roce 1966 (nakladatelství [[Odeon]]) a v roce 1974 ([[Svoboda (nakladatelství)|Nakladatelství Svoboda]]). Druhé vydání obsahuje dvě díla, jak nejvýznamnější Suetinovo dílo ''De vita Caesarum'' ({{V jazyceVjazyce|cs}} ''Životopisy dvanácti císařů''), tak dochovanou část jeho druhého nejznámějšího díla ''De viris illustribus'' ({{V jazyceVjazyce|cs}} ''[[O slavných mužích]]'', v knize pod názvem ''O význačných literátech'').<ref>{{Citace monografie | příjmení = Suetonius | odkaz na autora = Suetonius | titul = Životopisy dvanácti císařů spolu se zlomky jeho spisu O význačných literátech | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1974 | počet stran = 582 | edice = Antická knihovna | svazek edice = 24 | isbn = | poznámka = dále jen Životopisy}}</ref>
 
== Suetonius a biografie císařů ==
Řádek 41:
 
== Osm knih dvanácti životopisů ==
'''Kniha I''', nazvaná ''Božský Julius'' ({{V jazyceVjazyce|la}} ''Divus Iulius''), obsahuje životopis [[Julius Caesar|Julia Caesara]] (plným jménem Gaius Iulius Caesar), římského vojevůdce a politika, který se po vítězství v občanské válce, která stále znovu propukala v důsledku politických krizí, stal jediným vládcem římského státu. Caesar se nechal prohlásit doživotním [[Římský diktátor|diktátorem]], kvůli úmyslu prosadit formu občanského zákoníku, která by omezila zneužívání moci politickými předáky, byl svými odpůrci obviňován z úmyslu přeměnit [[Starověký Řím#Římská republika|republiku]] v monarchii a byl zavražděn. Občanský zákoník chránící jednotlivce před mocí státu tak byl v civilizované Evropě zaveden až po 1850 letech, po francouzské revoluci.
 
'''Kniha II''', nazvaná ''Božský Augustus'' ({{V jazyceVjazyce|la}} ''Divus Augustus''), je životopisem Gaia Octavia, jenž se po adopci Caesarem jmenoval Gaius Iulius Caesar Octavianus a od roku [[27 př. n. l.]] byl nazýván Imperator Caesar Augustus. [[Augustus]] byl první císař ([[Principát|princeps]]) římský, první z [[Julsko-klaudijská dynastie|julsko-klaudijské caesarovské dynastie]].
 
'''Kniha III''', nazvaná ''Tiberius'', pojednává o životě a činech [[Tiberius|Tiberia Claudia Nerona]], později nazývaném Tiberius Julius Caesar Augustus, jenž byl nevlastním synem císaře Augusta a po smrti svého adoptivního otce se ujal vlády. Tiberius byl druhým císařem římským.
Řádek 49:
'''Kniha IV''', nazvaná ''Gaius Caligula'', obsahuje biografii Gaia Caesara Augusta Germanika, známého pod přízviskem [[Caligula]], jímž ho obdařili žertem táboroví vojáci. Caligula byl synem Germanika, jenž byl synovcem a adoptivním synem císaře Tiberia, a z matčiny strany pravnukem císaře Augusta. Caligula byl třetím císařem z julsko-klaudijské caesarovské dynastie.
 
'''Kniha V''', nazvaná ''Božský Claudius'' ({{V jazyceVjazyce|la}} ''Divus Claudius''), pojednává o [[Claudius|Claudiovi]] (plným jménem Tiberius Claudius Nero Germanicus), jenž se po zavraždění Caliguly stal nečekaně, ve věku téměř padesáti let, císařem jako Caligulův strýc.
 
'''Kniha VI''' s názvem ''Nero'' obsahuje biografii [[Nero|Nerona Claudia Caesara]] (rodným jménem Lucius Domitius Ahenobarbus), jenž se stal římským císařem po smrti svého strýce Claudia. Když se proti Neronovi vzbouřili [[Pretoriánská garda|praetoriáni]], vzal si sám život a tím skončila julsko-klaudijská caesarovská dynastie.
Řádek 55:
'''Kniha VII''' má název ''Galba, Otho a Vitellius'' a obsahuje životopisy jmenovaných císařů, kteří již vůbec žádným stupněm příbuznosti s domem Caesarů nesouvisejí. Každý z těchto tří císařů vládl velice krátce, a každý z nich přišel v roce [[69]] n. l. (kterému se říká [[rok čtyř císařů]]) o život. [[Galba]] byl zavražděn, [[Otho]] po porážce svých vojsk spáchal sebevraždu a [[Vitellius]] byl zabit v [[Řím]]ě při pouličních bojích.
 
'''Kniha VIII''' má název ''Božský Vespasianus'' ({{V jazyceVjazyce|la}} ''Divus Vespasianus''), ''Božský Titus'' ({{V jazyceVjazyce|la}} ''Divus Titus'') ''a Domitianus'' a obsahuje životopisy císařů flaviovské dynastie. [[Vespasianus]] (plným jménem Titus Flavius Vespasianus) po zmatcích, vzniklých smrtí Neronovou, stabilizoval situaci římského státu a stal se zakladatelem flaviovské dynastie. Po Vespasianovi nastoupil jeho syn [[Titus]] (plným jménem Titus Flavius Vespasianus), který se tak stal prvním císařem, jenž nastoupil na trůn po svém vlastním otci. Po Titovi se ujal vlády jeho bratr [[Domitianus]] (plným jménem Titus Flavius Domitianus), který byl posledním [[Flaviovská dynastie|flaviovským císařem]].
 
== Ukázka z díla {{malé|(''Božský Julius'')}} ==