Mesiáš (Händel): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Externí odkazy: pryč defaultsort |
m →Nahrávky: Robot: napřímení šablony za použití AWB |
||
Řádek 304:
První téměř úplnou nahrávku celého díla (s tehdy obvyklými zásahy){{refn|Obvykle se vynechávaly čísla: z části II: ''Vždyť kterému z andělů''; ''Klanějte se mu všichni Boží andělé''; a ''Vystoupil jsi do výšin''; a z části III: ''Pak se naplní, co je psáno''; ''Ó smrti, kde je tvůj osten?''; ''Ale chvála buď Bohu''; a ''Je-li Bůh s námi''.<ref name=rg/>|group= "pozn."}} řídil [[Thomas Beecham]] v roce 1928. Beecham se snažil „podat interpretaci, která podle jeho názoru byla bližší záměru skladatele“ s menším obsazením a rychlejšími tempy než se tehdy stalo zvykem.<ref name="klein"/> Jeho kontraaltová sólistka [[Muriel Brunskillová]] později poznamenala: „Jeho tempa, která jsou nyní považována za samozřejmá, byla revoluční; úplně to oživil“.<ref name="blyth">{{Citace periodika|příjmení= Blyth|jméno= Alan|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel's Messiah – Music from Heaven|periodikum= Gramophone|datum= prosinec 2003|strany=52–60|jazyk=anglicky}} </ref> Naopak Sargent ve svých čtyřech nahrávkách pro HMV (první z roku 1946 a tři další z padesátých a šedesátých let) držel tradici rozsáhlých obsazení; všechny nahrávky provedl se sborem [[Huddersfield Choral Society]] a [[Liverpoolská filharmonie|Liverpoolskou filharmonií]].<ref name="blyth"/> Beechamova druhá nahrávka díla z roku 1947 podle kritika [[Alan Blyth|Alana Blytha]], „mířila k věrnějším händelovským rytmům a tempům“.<ref name="blyth"/> Hudební kritik Teri Noel Towe v analýze všech 76 úplných ''Mesiášů'' nahraných do roku 1991 nazval tuto Beechamovu verzi „jednou z hrstky skutečně hvězdných provedení“.<ref name="blyth"/>
V roce 1954 řídil německý dirigent [[Hermann Scherchen]] první nahrávku založenou na Händelově originální partituře pro vydavatelství [[Nixa]].{{refn|group="pozn."|Tato nahrávka byla monofonní a v roce 1986 byla vydána na komerčním CD u PRT; Scherchen znovu nahrával Mesiáše v roce 1959 jako stereo s orchestrem [[Vídeňská státní opera|Vídeňské státní opery]]; tato nahrávka byla vydána na [[Dlouhohrající deska|LP]] u Westminsteru a na komerčním CD u [[Deutsche Grammophon]] v roce 2001. Oba nahrávky se objevily na dalších značkách jak ve formátu LP, tak CD. Bezplatný převod verze z roku 1954 (digitalizovaný z originálních vinylových disků Nixa Records) je k dispozici na serveru YouTube: {{citace elektronické monografie|titul=část 1 |url=https://www.youtube.com/watch?v=zhb3s4E8-CA|jazyk=anglicky}}, {{citace elektronické monografie|titul=část 2|url=https://www.youtube.com/watch?v=gfQnICqY3j4}|jazyk=anglicky}}, {{citace elektronické monografie|titul=část 3|url=https://www.youtube.com/watch?v=M48k_QBXKeU|jazyk=anglicky}} }} Brzy následovala verze v té době považovaná za akademickou, již pořídil [[Adrian Boult]] pro britské vydavatelství [[Decca Records|Decca]].<ref name="rg"/> Podle standardů 21. století však byla Scherchenova i Boultova tempa stále ještě pomalá a sólisté se nepokusili o vokální ozdoby.<ref name="rg">Porter, Andrew, v Sackville West, str. 337–45</ref> Dvě nové nahrávky z let 1966 a 1967, řízené anglickým dirigentem [[Colin Davis|Colinem Davisem]] pro společnost [[Philips Records|Philips]] a [[Austrálie|australským]] dirigentem [[Charles Mackerras|Charlesem Mackerrasem]] pro HMV, se považují za velký pokrok v oblasti hudební vědy a prováděcí praxe. Zahájily novou tradici rychlých provedení v malých obsazeních s vokálními ozdobami sólových zpěváků.{{refn|Davis používá sbor 40 zpěváků a orchestr 39 hráčů;<ref>{{Citace periodika|odkaz na autora= |příjmení= Sadie|jméno= Stanley|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= listopad 1966|strany=77|jazyk=anglicky}}</ref> Mackerras používá obsazení podobně velké, ale s méně strunnými nástroji a s více dechy.<ref>{{Citace periodika|příjmení= Fiske|jméno= Roger|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= březen 1967|strany=66|jazyk=anglicky}} </ref>|group= "pozn."}} K nahrávkám staršího stylu patří Beechamova z roku 1959 s Královským filharmonickým orchestrem a orchestrací objednanou Eugenem Goossensem a provedenou anglickým skladatelem [[Leonard Salzedo|Leonardem Salzedem]],<ref name="blyth" /> dále verze německého dirigenta [[Karl Richter|Karla Richtera]] z roku 1973 pro německé vydavatelství [[Deutsche Grammophon]] (DG)<ref>{{Citace periodika|příjmení= Fiske|jméno= Roger|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= listopad 1973|strany=125|jazyk=anglicky}} </ref> a nahrávka britského dirigenta [[David Willcocks|Davida Willcockse]] z roku 1995, založená na Proutově vydání z roku 1902 s 325hlasým sborem a 90členným orchestrem.<ref>{{Citace
Koncem 70. let se snaha o autentičnost rozšířila i na používání dobových nástrojů a hraní na ně historicky správným stylem. První z těchto nahrávek byly dirigovány odborníky na [[Stará hudba|starou hudbu]] [[Christopher Hogwood|Christopherem Hogwoodem]] (1979) a [[John Eliot Gardiner|Johnem Eliotem Gardinerem]] (1982).<ref>{{citace periodika|příjmení1= Vickers|jméno1= David|příjmení2= Kemp|jméno2= Lindsay|titul= Classics revisited – Christopher Hogwood's recording of Handel's Messiah|url= http://www.gramophone.co.uk/feature/classics-revisited-christopher-hogwood-recording-of-handel-messiah|periodikum= Gramophone|datum= 2016-04-10|jazyk=anglicky}}</ref> Použití dobových nástrojů se rychle stalo normou, i když někteří dirigenti, mezi nimi [[Georg Solti]] (1985), nadále upřednostňovali moderní nástroje. Časopis ''[[Gramophone]]'' a publikace ''The Penguin Guide to Recorded Classical Music'' vyzdvihly dvě verze, které řídili angličtí dirigenti [[Trevor Pinnock]] (1988) a [[Richard Hickox]] (1992). Druhý z nich využil sbor 24 zpěváků a orchestr 31 hráčů; o Händelovi je známo, že použil 19členný sbor a orchestr o 37 hráčích.<ref>{{citace elektronické monografie|titul= George Frideric Handel: Messiah - Richard Hickox, Collegium Music 90|rok= 1992|vydavatel= Chandos|místo= Colchester, Essex|url= https://web.archive.org/web/20120321204204/http://www.chandos.net/pdf/CHAN 0522.pdf|jazyk=anglicky}}</ref> Brzy se objevila představení v ještě menším obsazení.{{refn|Nahrávka z roku 1997 pod Harrym Christophersem využívá sbor 19 zpěváků a orchestru 20 hráčů.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul=Handel: Messiah - CDD22019 - George Frideric Handel (1685-1759) |vydavatel=Hyperion Records | url=https://www.hyperion-records.co.uk/dc.asp?dc=D_CDD22019 | příjmení=Heighes|jméno=Simon | datum vydání=1997|datum přístupu=2018-01-24|poznámka=Poznámky k CD|jazyk=anglicky}}</ref> V roce 1993 vydal soubor ''Scholars Baroque Ensemble'' verzi se 14 zpěváky včetně sólistů.<ref>{{Citace periodika|příjmení= Finch|jméno= Hilary|url= http://www.gramophone.co.uk/classical-music-news/gramophone-launches-new-digital-archive-app|titul= Handel – Messiah|periodikum= The Gramophone|datum= duben 1993|strany=109|jazyk=anglicky}} </ref>|group= "pozn."}}
| |||