Schlieffenův plán: Porovnání verzí

Před [[Sjednocení Německa|sjednocením Německa]] v roce 1871 vedla pruská armáda tři vítězné krátké války proti Dánsku ([[Dánsko-německá válka|druhá šlesvická válka)]], Rakousku ([[prusko-rakouská válka]]) a Francii ([[prusko-francouzská válka]]). Tyto úspěchy vedly k vysoké reputaci německé armády a německý generální štáb byl široce obdivován a často nazýván Mekkou militarismu.

Největší otázkou a výzvou bylo, jak vést úspěšnou ofenzivní válku v době, kdy palebná síla a mobilita jednotek, zejména díky železnici, tak moc favorizovala obránce. Palebná síla pěchoty v kombinaci s jen základním opevněním dokázala zastavit skoro jakýkoliv útok, zatímco železnice, pokud byly navrženy k umožnění rychlého pohybu vojsk, umožňovaly obránci přesunout jednotky do ohroženého sektoru dříve, než tam útočník stačitstačil napochodovat pěšky.

Na rozdíl od francouzských a ruských důstojníků neměli němečtí důstojníci tolik víry v drahé frontální útoky a namísto toho Moltke a další navrhovali, že hlavním cílem by mělo být protivníka obejít a napadnounapadnout silně opevněnou pozici z týlu nebo se jí úplně vyhnout. Pokud se nepřítel nacházel v připravené defenzivní (obranné) pozici, na armádní i sborové úrovni měl vždy být učiněn pokus takovou pozici obejít.