Intersexualita: Porovnání verzí

'''Intersexuál''' je, v běžné řeči známý také pod pojmem „''lidský [[hermafrodit]]''“, je člověk, jehož vnitřní nebo vnější [[pohlavní orgán]]y jsou odlišné od typicky mužských či ženských.<ref>Intersex [online]. United Nations, Office of the High Commissioner for Human Rights, 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: https://unfe.org/system/unfe-65-Intersex_Factsheet_ENGLISH.pdf</ref> Tento jedinec může mít navenek pohlavní orgány jednoho pohlaví, avšak jeho vnitřní orgány mohou být pohlaví opačného.<ref>Velký sociologický slovník. 1. Praha: Karolinum, 1997. ISBN

Postoj k této otázce se ve společnosti nadále vyvíjí. Nejčastějším problémem společnosti je předčasné odsouzení takového jedince na základě neznalosti daného tématu. Samotná potřeba přidělit člověku pohlaví vychází především z toho, že se jedinec potřebuje socializovat a začlenit se do společnosti.<ref>Intersexion. Jeden svět [online]. Praha: Člověk v tísni, 2013 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://www.jedensvet.cz/2013/filmy-a-z/22242-intersexion</ref> Příkladem může být nutnost vyplněného pohlaví na [[Rodný list|rodném listu]], na formulářích či přidělení jména dítěte.<ref>Intersex [online]. United Nations, Office of the High Commissioner for Human Rights, 2015 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: https://unfe.org/system/unfe-65-Intersex_Factsheet_ENGLISH.pdf</ref> V mnoha případech ale dochází k tomu, že se osoba s intersexuální identitou v dospělosti necítí ani ženou ani mužem. V těchto případech hovoříme o "třetím pohlaví", tedy o pohlaví neurčeném.<ref>Herdt, Gilbert. 1993. ''Third Sex, Third Gender: Beyond Sexual Dimorphism In Culture And History''. 3rd ed. New York: Zone Books.</ref>.

Zákrok upravující vzhled a funkci pohlavních orgánů je stále tématem diskuzí. S novým tisíciletím přišel i nový pohled na odlišnosti jednotlivých osob a jedinci postiženi tímto jevem začali o intersexualitě a operacích otevřeně hovořit. Protože k běžné praxi v dřívějších letech patřilo neinformovat dítě o jeho odlišnosti a místo toho rychle udělat zákrok, velké množství intersexuálů uvedlo, že v nich toto zacházení zanechalo trauma, které jim brání v normálním životě. Popisují pocity úzkosti, strachu, vzteku a ponížení.<ref name=":1" />. Morgan Holmes, socioložka a intersexuálka, vzpomíná na to, že s ní bylo zacházeno jako s majetkem rodičů. Souhlas otce stačil k tomu, aby byla provedena operace, která z ní měla udělat normálního jedince. Místo toho ale až do dospělosti cítila odpor ke svému upravenému tělu.<ref name=":0" />. Další jedinci udávají, že jejich tělesná odlišnost, která nebyla operativně upravena, způsobuje stejné pocity. Tvrdí, že jejich intersexualita nezpůsobovala depresi pouze jim, ale i jejich rodině, která se styděla za potomka ''hermafrodita.''<ref name=":1" />''.''

Je tedy těžké určit, zda je zákrok vhodné provést v útlém věku nebo až později, kdy je dítě připraveno rozhodnout se samo. Pomoci by ale mohlo oficiální uznávání třetího pohlaví, kdy by se osoba nemusela cítit pod tlakem vybrat si jedno nebo druhé pohlaví. K zemím uznávajícím třetí pohlaví patří například Indie nebo Austrálie.<ref>Patel, Amisha R. 2010. “India's Hijras: The Case For Transgender Rights”. ''George Washington International Law Review'' 2010 (4): 28. doi:10.2307/2928520.</ref><ref>Dow, Steve. “Neither A Man Nor Woman”. Online. In ''The Sydney Morning Herald''. <nowiki>http://www.smh.com.au/nsw/neither-man-nor-woman-20100626-zaye.html</nowiki>.</ref>.