Franská říše: Porovnání verzí

| před 5 = Fríské království

| před 5 vlajka =

| před 6 vlajka =

| před 7 vlajka =

| před info =

| více po = ano

| po 5 vlajka = Arms of Aquitaine and Guyenne.svg

| po 6 = Pamplonské království

| šířka 1. sloupce =

| vlajka =

| článek o vlajce =

| vlajka velikost =

| znak velikost = 80px

| článek o znaku = Merovejci

| motto =

| článek o mottu =

| mapa velikost =

| hlavní město = [[Tournai]] ([[431]]–[[508]])<br />[[Paříž]] ([[508]]–[[768]])<br />[[Cáchy]] ([[768]]–[[843]])

| nejvyšší bod =

| nejvyšší bod poznámka =

| počet obyvatel =

| počet obyvatel poznámka =

| národnostní složení =

| státní zřízení = [[dědičná monarchie]]

| mateřská země =

}}

 

 

V&nbsp;poslední čtvrtině [[7. století|7.&nbsp;století]] byl nejsilnějším majordomem [[Pipin II. Prostřední|Pipin&nbsp;II.]], jenž porazil roku [[687]] vojsko [[Neustrie|neustrijského]] krále a&nbsp;jeho majordoma. Pipin&nbsp;II. [[Merovejci|Merovejcům]] sice královský titul ponechal, faktickou mocí však disponoval on a&nbsp;jeho následníci. Jeho syn [[Karel Martel]] vítězstvím nad [[Chalífát|muslimy]] v&nbsp;[[Bitva u Tours|bitvě u&nbsp;Tours]] roku [[732]] prokázal svou sílu, jež se hodila [[papež]]i proti [[Langobardi|Langobardům]]. Sbližování s&nbsp;římskou kurií pokračovalo také za jeho syna [[Pipin III. Krátký|Pipina&nbsp;III.]], kterého nakonec papež korunoval franským králem.

== Dějiny Franské říše ==

=== Frankové v&nbsp;době římské ===

{{podrobně|Frankové}}

[[Frankové]] se v&nbsp;[[Starověký Řím|římských]] písemných pramenech objevují poprvé v&nbsp;polovině [[3. století]] v&nbsp;souvislosti s&nbsp;útoky [[Germáni|germánských kmenů]] na římskou hranici. Od počátku [[4. století]] Frankové pronikali také do římského vojska, postupem času se někteří dostali i&nbsp;do funkce [[římský konzul|konzula]] a&nbsp;v&nbsp;2.&nbsp;polovině 4.&nbsp;století se dokonce Frankové [[Magnentius]] a&nbsp;[[Claudius Silvanus|Silvanus]] pokusili uzurpovat [[seznam římských císařů|císařský]] titul. Římané nebyli stále více schopni franský vojenský nápor zvládat, a&nbsp;proto se s&nbsp;nimi snažili vyjednávat a jakožto [[foederati]] je začlenit do svých služeb – výměnou za vojenskou pomoc se Frankové mohli usazovat na území římské říše a&nbsp;sami si vládnout. Moc římské říše nejen v&nbsp;této oblasti proto postupně slábla.<ref>{{Citace monografie|příjmení=James|jméno=Edward|odkaz na autora=Edward James|titul=Frankové|vydání=1|místo=Praha|vydavatel=NLN|rok=1997|isbn=80-7106-200-6|poznámka=Dále jen James (1997)|strany=37-60|jazyk=}}</ref>

 

=== Merovejské království (481-687) ===

==== Childerich a Chlodvík ====

Franský král [[Childerich I.]] (asi 440-481) z&nbsp;rodu [[Merovejci|Merovejců]] byl sice zároveň správcem [[římské provincie]] [[Belgia secunda]] se sídlem v&nbsp;[[Tournai]], svou moc však posiloval na úkor slábnoucí [[západořímská říše|západořímské říše]], jež se roku [[476]] rozpadla. Není zcela jasné, zdali [[Frankové]] začali šířit svou moc do severní [[Galie]] právě pod vedením Childericha nebo až za vlády jeho syna [[Chlodvík I.|Chlodvíka]] (asi 481-511), teprve Chlodvíkovy výboje však daly vzniknout franské říši.<ref>James (1997). S. 60-78.</ref> Roku [[486]] Chlodvík zvítězil nad [[Syagrius|Syagriem]] u&nbsp;[[Soissons]] a postupně rozšířil svou moc nad celou severní Galií natolik, že nakonec přenesl své sídlo do [[Paříž]]e. Roku [[491]] podnikl tažení proti [[Durynkové|Durynkům]], v&nbsp;tomto případě však Chlodvík došel jen dočasných úspěchů. Úspěšnější byla jeho další expanze na jih. Roku [[493]] se oženil s&nbsp;[[burgundsko]]u princeznou [[Chlotilda|Chlotildou]]. Převrat v&nbsp;Burgundsku a zavraždění Chlotildiných rodičů se staly Chlodvíkovi záminkou k&nbsp;sérii vpádů do Burgundska, kterými si vynutil platbu [[tribut]]u. Tribut mu museli platit také [[Vizigóti]].<ref>James (1997). S. 79-89.</ref>

 

Chlodvík posiloval svou moc nejen co do rozsahu říše, nýbrž také v rámci franského kmenového svazu. Odstranil především vůdce ripuárských Franků [[Sigibert Chromý|Sigiberta Chromého]] a&nbsp;postupně sjednotil, byť za cenu krveprolití a&nbsp;občanských válek, franské kmeny.<ref>James (1997). S. 89-91.</ref> Poprvé se tak mezi Franky objevila myšlenka jednotné franské identity.<ref>James (1997). S. 6n.</ref> Chlodvík si ponechal jakožto syn správce římské provincie mnohé římské zvyky, rovněž organizace vojska a&nbsp;státní správy se v mnohém podobala spíše římskému než germánskému vzoru.<ref>James (1997). S. 80n.</ref> Konsolidace proběhla také v právní oblasti, když Chlodvík nechal ke konci své vlády [[kodifikace (právo)|kodifikovat]] franské právní zvyklosti do zákoníku ''[[Lex Salica]]''.<ref>James (1997). S. 16n.</ref>

 

 

==== Chlodvíkovo dědictví ====

Po Chlodvíkově smrti v listopadu [[511]] si franskou říši rozdělili jeho čtyři synové: [[Chlothar I.|Chlothar]] (511-561), [[Childebert I.|Childebert]] (511-558), [[Chlodomer]] (511-524) a&nbsp;[[Theoderich I.|Theuderich]] (511-534). Navázali na dobyvačnou politiku svého otce a&nbsp;upevnili franskou vládu v&nbsp;[[Akvitánie|Akvitánii]]. Roku [[531]] se Chlothar a&nbsp;Childebert dokonce pokusili překročit [[Pyreneje]] a&nbsp;napadnout [[Vizigótská říše|vizigótskou říši]], nesetkali se však s&nbsp;úspěchem, a&nbsp;proto se jejich další výboje soustředily na východ – roku [[534]] začlenili do své říše Burgundsko, roku [[536]] si podmanili [[Ostrogóti|Ostrogóty]] v&nbsp;[[Provence]] a&nbsp;poté začali s&nbsp;výboji i&nbsp;do [[Itálie]], kde však byly jejich úspěchy jen dočasné kvůli problémům se zásobováním.<ref>James (1997). S. 92-100.</ref>

 

 

==== Úpadek merovejské moci ====

Na počátku [[7. století|7.&nbsp;století]] došlo za vlády [[Dagobert I.|Dagoberta&nbsp;I.]] (629-639) k&nbsp;poslednímu vzestupu královské moci, kdy franské říši vládl jediný král. Roku [[631]] však zaznamenal vojenský neúspěch při tažení proti [[Slované|slovanským]] [[Venedové|Venedům]] a&nbsp;[[Sámova říše|Sámově říši]].<ref>James (1997). S. 104-107.</ref> Brzy na to proti Dagobertovi povstala šlechta vedená bývalým [[Austrasie|austrasijským]] majordomem [[Pipin I. Starší|Pipinem&nbsp;I.]] Odpor šlechty byl překonán až za cenu vážných ústupků. Po Dagobertově smrti vládli slabí králové a&nbsp;moc na sebe stále více strhávala šlechta a&nbsp;majordomové.<ref>James (1997). S. 226-228.</ref>

 

=== Dominance majordomů (687-751) ===

[[Soubor:Pepin le Bref.jpg|náhled|vlevo|upright|Korunovace [[Pipin III. Krátký|Pipina III.]] franským králem]]

Pipin se oženil kolem roku [[670]] s&nbsp;Planktrudou, přičemž toto manželství mu přineslo nejen dva syny Droga a&nbsp;Grimoalda, ale také velký pozemkový majetek, který mu zajistil další upevnění jeho moci. Oba synové však umřeli ještě před svým otcem a&nbsp;záhy skonal někdy po roce [[714]] i&nbsp;sám Pipin. Přestože oba synové měli děti, na post majordoma se prosadil [[Karel Martel]], syn Pipina a&nbsp;jeho konkubíny Chalpaidy. V&nbsp;té době (a&nbsp;přinejmenším ještě zhruba dalších sto let) se nemanželský původ nebral jako nevýhoda{{Doplňte zdroj}} a&nbsp;Karel donutil ke kapitulaci Pipinovu manželku Plektrudu, která se snažila získat post majordoma pro své vnuky. Karel od ní získal část královského pokladu a&nbsp;aby si svoji vládu natrvalo pojistil, nechal povraždit Drogovy syny. Během své vlády se často spojoval s&nbsp;[[biskup]]y, kteří mu pomáhali v&nbsp;boji proti staré franské rodové šlechtě. Část statků (některé získané zabavením klášterního majetku) rozdal svým vazalům, jeho rod totiž stále nebyl plně legitimním vládcem říše, korunu měli v&nbsp;držení [[Merovejci]].

 

 

=== Karel Veliký – první středověký císař v&nbsp;západní Evropě ===

{{Viz také|Karolínská říše}}

Největšího rozmachu dosáhla Franská říše za Pipinova syna [[Karel Veliký|Karla Velikého]] (vládl [[768]]–[[814]]). Hlavní náplní Karlova panování byly výboje, za nichž se franský stát nebývale rozšířil. Přes třicet let vedli franští bojovníci urputné boje na východě za [[Rýn]]em s&nbsp;germánskými [[Sasové|Sasy]]. Na území dnešního [[Maďarsko|Maďarska]] se králi podařilo úplně zničit říši [[Avaři|Avarů]]. Podnikl také výpravu proti [[Slované|Slovanům]] v&nbsp;našich zemích a&nbsp;přiměl je odvádět poplatky ([[805]]). Na jihu zvětšil svoji říši o&nbsp;severní [[Itálie|Itálii]] a&nbsp;pronikl až na [[Pyrenejský poloostrov]]. Karlova první španělská výprava však skončila tragicky. Zadní voj franského vojska byl tehdy přepaden a&nbsp;všichni vojáci pobiti. Hrdinně zahynul i&nbsp;jeho velitel [[Roland]]. O&nbsp;tři století později sepsal neznámý autor nádherný hrdinský epos ''[[Píseň o Rolandovi]]''. V&nbsp;něm oslavil hrdinu, který do posledního dechu bojuje za svého krále. Franská říše Karlovců se postupně stala rozhodující mocností v&nbsp;západní Evropě a&nbsp;protiváhou [[Byzantská říše|byzantské říše]] na východě. Tomu odpovídal [[císař]]ský titul jejího panovníka. Roku [[800]] korunoval papež [[Lev III.]] během vánočních bohoslužeb v&nbsp;[[Řím]]ě Karla Velikého císařem. Tak byla na západě obnovena římská říše, která se ovšem vůbec nepodobala starověkému otrokářskému impériu. Nový význam dala její existenci církev. Středověký římský císař se měl stát vládcem a&nbsp;ochráncem všech západních [[křesťan]]ů. Tato představa byla zcela neuskutečnitelná. Přesto panovala po celý [[středověk]].

 

==== Správa říše ====

Karel se i&nbsp;po císařské korunovaci snažil být především vládcem Franků. Rozlehlou říši rozdělil jako kdysi Merovejci na [[hrabství]], která spravovala [[Hrabě|hrabata]], vybíraná panovníkem. V&nbsp;pohraničí byly místo hrabství zřizovány [[Marka (území)|marky]] v&nbsp;čele s&nbsp;[[Markrabě|markrabími]]. Marky byly obsazovány vojáky, kteří měli za úkol bránit říši před útoky zvenčí. Středisky správy byly falce, královské dvorce s&nbsp;palácem, rozmístěné v&nbsp;různých částech země. K&nbsp;nim příslušely statky. Kontrolu nad celým územím prováděl král, který se svojí družinou objížděl zemi. Říše neměla hlavní město, v&nbsp;němž by trvale sídlil. Při tehdejší malé úrodnosti totiž početný královský dvůr rychle spotřeboval zásoby potravin i&nbsp;pícnin z&nbsp;širokého okolí. Panovník byl proto nucen cestovat po statcích, na nichž mu poddaní vždy přichystali dostatek obživy a&nbsp;čerstvé koně pro něho osobně i&nbsp;jeho družinu. Karel ovšem nejraději pobýval v&nbsp;[[Cáchy|Cáchách]], kde si nechal postavit výstavný císařský palác. Z&nbsp;rozlehlého objektu se jako jediná dochovala pouze osmiboká kaple (''Oktogon''), před níž byl císař pohřben. Nese výrazné znaky byzantského slohu.

 

 

=== Rozdělení Franské říše ===

Franská říše dospěla za vlády Karla Velikého ke svému vrcholu, ale její rychlý vzestup už v&nbsp;sobě skrýval zárodky úpadku. Nebylo v&nbsp;silách ani nejschopnějšího z&nbsp;panovníků, aby dokázal prostředky běžnými v&nbsp;té době udržet tak ohromnou říši pod jedinou vládou. Výboje, které přinášely bohatství a&nbsp;rozšiřovaly moc krále, skončily. Bohatí a&nbsp;vlivní šlechtici o&nbsp;mocného vládce nestáli, a&nbsp;tak využívali každé příležitosti k&nbsp;odboji proti němu.