Decimace: Porovnání verzí

'''Decimace''' ('''[[latina|latinsky''']] ''decimatio'') byla forma vojenského vynucování disciplíny v [[Starověký Řím|římské]] armádě a zárověň nejtvrdším trestem v [[Římská legie|legii]]. K decimaci se přistupovalo v případě výjimečně velkého provinění (vzpoura nebo zvlášť ostudná zbabělost - vojsko se mělo propříště bát velitele víc než nepřítele).

Latinské slovo ''decimatio'' je odvozeno z lat. ''decimus'' - desátý.''Decimatio'' pak volně přeloženo znamená "odstranění„odstranění každého desátého"desátého“.

Legie vybraná k potrestání decimací byla rozdělena do skupin po deseti, každá skupina dosaladostala losy, voják, na kterého padl los, byl popraven svými spolubojovníky, často ukamenováním či ubitím. Zbývající vojáci dostali příděl horšího ječmene namísto pšenice a byli nuceni za trest přenocovat mimo tábor. Kvůli tomu, že významně oslabovala sílu armády, však byla decimace používána zřídka.

První zmínka o decimování vojska je už z roku [[471 př. n. l.]] Stalo se tak v průběhu ranných římských válek proti Volskům a bylo zaznamenáno [[Livius|Liviem]]. Praxe byla znovu oživena [[Crassus|Crassem]] [[71 př. n. l.]] v průběhu války proti vzbouřeným otrokům vedeným [[Spartakus|Spartakem]].

Decimace byla poté v Římské říši stále praktikována, [[Svetonius]] píše, že byla použita Augustem roku [[17 př. n. l.]], Tacitus zaznamenal že Lucius Apronius poručil zdecimovat kohortu III Augusta po jejich porážce v roce [[20 př. n. l.]]