Vandalové: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
úpravy
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=germánském kmeni|druhý=bezdůvodném ničení|stránka=Vandalismus}}
[[Soubor:Europa Germanen 50 n Chr.svg|náhled|upright=1.1|Mapa germánských kmenů kolem roku 100 n. l. (bez Skandinávie), Vandalové tmavě zeleně]]
'''Vandalové''' byli [[Germáni|germánský]] kmen, jazykově patřící k [[východogermánské jazyky|východogermánské skupině]] [[Indoevropské jazyky|indoevropské jazykové skupiny]], pocházející údajně ze [[Skandinávie]] či břehů okolo [[Baltské moře|Baltského moře]]. Hovořili [[Vandalština|vandalštinou]]. Jejich sídla jsou doložena v [[1. století|1. století n. l.]] mezi [[Odra|Odrou]], horní [[Visla|Vislou]] a pohořím [[Krkonošsko-jesenická subprovincie|Sudety]], především na území dnešního [[Slezsko|Slezska]]. Určité stopy zanechali ve [[2. století|2. století n. l.]] také na území [[Slovensko|Slovenska]].
 
== HistorieDějiny ==
=== Migrace ===
[[Soubor:Mapa stahovania narodov.png|thumbnáhled|upright=1.0|vlevo|[[Stěhování národů]]]]
Ve [[2. století]] se Vandalové, díkykvůli migraci [[Gótové|Gótů]], rozdělili na dvě větve, Hasdingy a [[Silingové|Silingy]]. [[Silingové]] se usadili ve [[Slezsko|Slezsku]], Hasdingové se dostali až do okolí [[Tisa|Tisy]]. Okolo roku [[330]] se obě větve opětovně spojily, když je znovu ohrožovali Gótové. Císařem [[Konstantin I. Veliký|Konstantinem]] jim bylo přiděleno území v [[Panonie|Panonii]], kde se spojili s kočovnými [[Alani|Alany]], původem z [[Írán|Persie]]. Okolo roku [[370]], po nájezdech [[Hunové|Hunů]], se Vandalové s Alany vydali na západ. V provincii [[Raetia]] jich část vstoupila do služby k vojevůdci římských vojsk [[Stilicho]]novi, jehož otec byl také Vandal,<ref>http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/33612 Flavius Stilicho</ref> proti Hunům. Hlavní část se roku [[406]] dostala k [[Rýn]]u, zde se spojili s částí [[Svébové|Svébů]] a porazili [[Frankové|Franky]]. Po dočasném usídlení v [[Galie|Galii]] roku [[409]] překročili [[Pyreneje]] a během pár let získali vládu nad jižní částí provincie [[Dějiny Španělska|Hispania]], která byla podle nich později pojmenována [[Andalusie|Andalusií]] (''Vandalitia''). Hasdingové se usídlili poblíž Svébů v [[Galicie|Galicii]], Silingové se usadili v oblasti [[Andalusie|Baetica]] (část Andalusie) a Alanové v [[Portugalsko|Lusitanii]]. Roku [[416]] byli Silingové poraženi [[Vizigóti|Vizigóty]] a za dva roky byli poraženi i Hasdingové s Alany. Díky stálé hrozbě se Hasdingové, Silingové a Alanové spojili do jednoho království, poté se Vizigóti z Hispánie na čas stáhli. Do roku [[425]] Vandalové dobyli jihovýchodní pobřeží [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]], tím získali silnou námořní flotilu a podnikali pirátské výpravy na [[Baleáry]] a pobřeží Mauretánie (oblast severu [[Maroko|Maroka]]), kde se roku [[429]] vylodili.
 
=== Vandalské království v Africe ===
Řádek 35:
|mapa = Vandal Kingdom at its maximum extent in the 470s.png
|mapa velikost = 292px
|mapa poznámka = Vandalské království na svém vrcholu vkolem roceroku [[470476]]
|hlavní město = [[Hippo Regius]] ([[435]]–[[439]])<br />[[Římské Kartágo|Kartágo]] ([[439]]–[[534]])
|jazyky = [[latina]], [[vulgární latina]], [[africká románština]], [[vandalština]], [[punština]], [[numidština]], [[řečtina]]
|národnostní složení = Vandalové, [[Římané]], [[Alani]]
|náboženství = [[ariánství]] (vládnoucí elita Vandalů),<br />[[Nicejské vyznání|nicejské]], posléze [[chalkedonské vyznání]] (zejm. [[Římané]])
|mateřská země =
Řádek 54:
 
=== Neúspěšný římský pokus dobýt Vandalské království v Africe a důsledky ===
[[Soubor:Huneric BMC 012 (cropped).jpg|vlevo|náhled|upright=0.6|Mince s králem Hunerichem]]
Gaislerich založil v Libyi Vandalské království s křesťanským ariánským náboženstvím, prakticky nezávislé na Římu a dál pořádal námořní nájezdy na Sicílii a Itálii. Tyto výpravy měly kromě získávání kořisti i náboženský podtext – jako souboj ariánského křesťanství vyznávaného Vandaly a křesťanství katolického (zaměřeného proti ariánskému vyznání – jeho představitelem byl i římský papež Lev ). Papež Lev vypravil roku 468 dohromady nákladnou flotilu, trestnou výpravu, s cílem dobýt hlavní město vandalského afrického království [[Kartágo]] – armáda zapojila mj. i nájemné jednotky Gótů, Burgurďanů a Hunů. Po souboji na moři s vandalským loďstvem se úspěšnější římská armáda vylodila v Libyi, po té se ale Vandalům podařilo římské loďstvo z části zapálit a vyloděné jednotky pobít či zajmout, takže trestná výprava byla poražena. Císař Východořímské říše [[Zenon (císař)|Zenon]] nakonec uznal Geisericha za vládce severní Afriky, Baleárských ostrovů, Korsiky Sardinie a Sicílie. Geiserich vrátil Římanům zajatce, které neprodal do otroctví, zaručil ve své zemi svobodu katolického vyznání a přestal podnikat loupeživé nájezdy proti říši.<ref name="barbari" />
 
=== Vzestup a pád království ===
[[Soubor:Huneric BMC 012 (cropped).jpg|vlevo|náhled|upright=0.65|Mince s králem Hunerichem]]
[[Soubor:Vandal alan kingdom 526.png|right|thumb|Vandalské království kolem roku 526]]
 
[[Soubor:KHM Wien VIIb 105 - Vandalic goldfoil jewelry, c. 300 AD.jpg|thumb|Pozlacené vandalské šperky ze 3. nebo 4. století]]
[[Soubor:KMM - Vandalengrab Zalau Waffen.jpg|thumb|Vandalské zbraně - helma a hroty oštěpů (3./4. n.l.), vandalský hrob v [[Zalău]], (muzeum Zalau)]]
První známý král [[Godigisel]] padl v boji s Franky, po něm nastoupil jeho syn [[Gunderich]], nejspíš už on chtěl podnikat vpády do Afriky, ale nedožil se toho. Tehdy na trůn nastoupil výše zmíněný [[Geiserich]] ([[428]]–[[477]]), který své desetileté tažení severní Afrikou zakončil roku [[439]] obsazením [[Kartágo|Kartága]] a pokračoval dalšími výboji na [[Sicílie|Sicílii]] a ostrovy západního Středomoří. Po Geiserichově smrti nastoupil na trůn jeho nejstarší syn [[Hunerich]], který byl krutým vládcem a tvrdým zastáncem ariánství. Po něm vládl od roku [[484]] [[Gunthamund]]. Byl to mírnější panovník než jeho předchůdce, nepronásledoval katolíky, s [[Byzantská říše|byzantskou říší]] vycházel lépe. Po jeho smrti v roce [[496]] nastoupil [[Thrasamund]], jeho bratr. Tehdy katolická církev nabírala na síle a na jihu říše povstali [[Berbeři]]. Thrasamund byl poražen a krize se nadále prohlubovala; roku [[523]] zemřel. Král [[Hilderich]] ([[523]]–[[530]]), synovec neblaze proslulého Geisericha, po prudkém zhoršení dosavadních spojeneckých vztahů s Goty v Itálii (měl za manželku sestru gotského krále Theodoricha Velikého) nasadil probyzantský kurs své zahraniční politiky. Po vnitřních náboženských (podporou neariánských křesťanských kultů) a politických sporech byl roku 530 při palácovém převratu sesazen, uvězněn a vandalským králem se stal jeho synovec [[Gelimer]]. Uvěznění Hildericha se tak stalo vítanou záminkou vojenského zásahu Byzance na Západě pod velením proslulého Belisaria ([[bitva u desátého milníku]]).
 
[[Soubor:Vandal alan kingdom 526.png|rightvlevo|thumbnáhled|upright|Vandalské království kolem roku 526]]
Po bitvě otevřelo [[Kartágo]], opuštěné vandalskou posádkou, Belisariovi brány jako svému osvoboditeli. Králův bratr Zaza v této době vítězně ukončil tažení na Sardinii a poslal zprávu lodí do Kartága. Tedy přímo Belisariovi do rukou a ač dosavadní vojenská neschopnost Vandalů, zejména krále Gelimera, budila v [[Belisar]]iově štábu pochyby, zda nejde o rafinovaný trik, mající byzantské vojsko vlákat někam do pasti a zcela rozdrtit, Belisarius pevně věřil, že Vandalové již válku neodvratně prohráli. Zbývající vandalské síly uprchlé z bitvy u desátého milníku shromažďoval Gelimer ve vnitrozemském městě Bulla, kam záhy dorazila i Zazova armáda ze Sardinie. Oba bratři, naplněni velkou sebedůvěrou, přitáhli se svou početnou spojenou armádou ke Kartágu a počali s podivným obléháním. Přerušili [[akvadukt]] a obsadili hlavní silnici, ačkoliv město bylo bohatě zásobeno potravinami, mělo vlastní studny a nadto volný přístup k moři. Jízdní oddíly Vandalů pod Zazovým velením bezradně objížděly hradby, odkud je obránci ostřelovali šípy a vyráželi ke stále odvážnějším protiútokům. Jeden velký oddíl vandalských jezdců byl 20 mil od Kartága napaden Belisariovým těžkým jezdectvem a o život zde přišel právě sám Zaza. Z města mezitím vyrazila i Belisariova pěchota, ale nedostala již šanci se do boje vůbec zapojit. [[Gelimer]] se po zprávě o Zazově smrti začal cítit pronásledovaný osudem. V tomto rozpoložení učinil svůj poslední osudný, ne-li ostudný a nekrálovský počin a pouze se šestiletým synovcem, potomkem Ammatase, z tábora uprchl.
 
[[Soubor:KMM - Vandalengrab Zalau Waffen.jpg|thumbnáhled|upright|Vandalské zbraně - helma a hroty oštěpů (3./4. n.l.), vandalský hrob v [[Zalău]], (muzeum Zalau)]]
[[Soubor:KHM Wien VIIb 105 - Vandalic goldfoil jewelry, c. 300 AD.jpg|thumbnáhled|upright|Pozlacené vandalské šperky ze 3. nebo 4. století]]
Po marném pokusu uniknout po moři do [[Hispánie]], kde doufal nalézt útočiště, se vandalský král uchýlil do vnitrozemí k divokým maurským kmenům, které byly v tradiční opozici proti všem dobyvatelům severní Afriky, kteří se zde za staletí vystřídali, a podplatil je. Králův příklad v táboře před Kartágem bleskově následovali jeho generálové a s nimi záhy prchala celá vandalská armáda. Tisíce prchajících a porůznu se skrývajících Vandalů bylo poté v širokém okolí jímáno a odváděno v poutech do Kartága.