Secese: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
pořadí závěrečných sekcí, přidán související článek |
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 9:
Největšího rozmachu secese dosáhla mezi lety 1890 a 1910 v [[Evropa|Evropě]] a ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]]. Ve [[Francie|Francii]] se nazývá ''Art nouveau'', v [[Německo|Německu]] ''Jugendstil'', český název „secese“ (něm. ''Sezession'', z latinského ''secessio'' odštěpení) pochází od uměleckých spolků, které se v [[Berlín]]ě (1891), v [[Mnichov]]ě (1892) a zejména ve [[Vídeň|Vídni]] (''Wiener Sezession'', 1896) oddělily od konservativních akademií.
Za hlavní znaky secesního slohu se považuje [[ornament]]álnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní [[ornament]] vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka, která vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevností. Secese vyhledává neobvyklé barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu. Ústředním znakem je stylizace, secese se snaží překonat gravidní tematiku historických slohů a obrací se přímo k přírodním tvarům (listy, květy, lidské a
Secese se projevovala v architektuře, výtvarném umění, v užitém umění (bytové zařízení, [[vitráž]]e) a v [[literatura|literatuře]]. V literatuře se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako [[symbolismus]] a [[dekadence]]. Charakteristickým rysem secese je i v literatuře tendence k ornamentálnosti, v rovině jazykové s tím souvisí [[rytmus|rytmizace]] věty a [[verš]]e, opakování slov a hláskových skupin. Hlavními představiteli byli v českém prostředí [[Otokar Březina]] a [[Jiří Karásek ze Lvovic]].
| |||