Voroplavba: Porovnání verzí

Odebráno 27 bajtů ,  před 13 lety
m
redukce červených odkazů
m (→‎Další reference: + interwikies)
m (redukce červených odkazů)
Protože čeští plavci plavili dříví i do [[Německo|Německa]], pronikly do českého názvosloví [[němčina|německé]] výrazy. Vory nebo celé jejich sestavy se nazývaly ''prameny'' (zřejmě z německého ''Prahmenflösserei'' – voroplavba), propusti se říkalo ''šlajsna'' (z německého ''Schleuse'').
 
V potocích, horních tocích řek a v umělých kanálech se [[klády]] posílaly po vodě jednotlivě. Pak se svazovaly do menších [[vor]]ů a níže na řece po jejím soutoku s jinými toky se převazovaly do větších. [[Vaziště]] je místo na břehu vodního toku, kde se kmeny sestavují nebo převazují. K vazišti se kmeny dopravují také jiným způsobem, například za [[kůň|koněm]], [[traktor]]em nebo na [[vůz|voze]]. Někde sami plavci [[strom]]y i káceli – byli tedy zároveň [[dřevař]]i. [[Výtoň]] nebo [[výteň]] byla [[naturální daň]], [[mýtné]], vytnutím příslušného podílu přepravovaného dřeva. Některým místům bývalých vazišť zůstalo toto pojmenování, přestože plavba vorů již v nich byla skončena (například [[Přední Výtoň]] na Šumavě, [[Výtoň (Praha)|Výtoň]] v Praze atd.)
 
Voroplavba je velmi náročná na schopnosti [[vorař]]ůvorařů (jimž se již ve 14. století říkalo [[plavec|plavci]]). Vorař je umělé slovo vzniklé údajně až v 50. letech 20. století při dokumentaci zanikající voroplavby. Povolání dědilo z generace na generaci, plavecké osady existovaly už od středověku. Plavci skládali mnoho stupňů náročných zkoušek. Vltavské vory musely bez úhony proplout i velmi náročnými úseky, jakými bývaly například [[Svatojánské proudy]] u [[Slapy (okres Praha-západ)|Slap]]. Plavbu vedl [[vrátný]], při plavbě musel mít u sebe vrátenský patent, který dostal po složení zkoušek v Praze. Plavecké party na Vltavě měly 4 až 8 členů. Plavba trvala dny i týdny, zpět chodili plavci pěšky, popřípadě na jízdních kolech, která si s sebou přivezli na vorech. Parta mohla během sezóny od zámrazu do zámrazu udělat desítky tzv. rázů, tedy celých cyklů.
 
Každý vor byl vpředu svázán pevně a natěsno a vzadu volněji nebo vůbec – proto se odpředu rozšiřoval. První vor se nazýval předák, předáková tabule nebo vrátenskej vor – na levé (vrátenské) straně veslo obsluhoval vrátný – kapitán plavby – a na pravé (pacholčí) straně další člen posádky. Druhý byl slabák, pacholčí vor. Na něm bývala kuchyně s ohništěm a protisměrné veslo „opačina“. Na slabáku bylo také firma – označení majitele a vrátného. Třetí vor byl „šrekovej“ – na něm byla jedna z brzd, 3–7 metrů dlouhá kláda zapouštěná kolmo do dna řeky. Poslední vor se jmenoval zadák a byl opatřen jedním veslem nebo kormidlem.