Eugen Fink: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Thijs!bot (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: fi:Eugen Fink
Téměř úplně přepsané heslo, linky a liter.
Řádek 1:
'''Eugen Fink''' ([[11. prosinec|11. prosince]] [[1905]] [[Kostnice (město)|Kostnice]] - [[25. červen|25. června]] [[1975]] [[Freiburg im Breisgau]]) byl německý filozof.filosof Jehoa učitelemfenomenolog, bylžák a asistent [[Edmund Husserl|E. Husserla]], Fink se zasloužil o vydání jeho díla a odkazu. Po 2. světové válce a Husserlově smrti se ale odklonil od Husserlova učení a kriticky navázal na jeho fenomenologii.
 
==Život==
Věci nazývá ''jsoucnem'', je jich nekonečné množství, nekonečná variabilita a fenomény se k nim vztahují.
Po maturitě v Kostnici studoval filosofii, germanistiku, historii a ekonomii v Münsterru, v Berlíně a nakonec ve Freiburgu, kde u E. Husserla a M. Heideggera roku [[1929]] promoval. Husserl byl roku 1930 pensionován, jezdilo za ním ale stále víc studentů, zejména zahraničních, a Husserl tedy Finka pověřil, aby pro ně vedl soukromé semináře. Jedním z jeho svěřenců byl i [[Jan Patočka]], který se s Finkem velmi spřátelil. Když byl roku 1933 Husserl nacisty z univerzity odvolán, opustil univerzitu i Fink a zůstal Husserlovým soukromým asistentem. Po jeho smrti roku [[1938]] se velmi zasloužil o záchranu Husserlovy pozůstalosti v belgické Lovani, kam se odstěhoval. Roku [[1940]] byli ale všichni Němci v Belgii internováni a po obsazení země nacisty byl Fink odveden na frontu. Po válce byl profesorem filosofie ve Freiburgu, kde v roce 1965-66 vedl spolu s M. Heideggerem slavný seminář o Hérakleitovi, a roku 1971 se pro zdravotní potíže nechal penzionovat.
Člověk je ''nitrosvětské jsoucno'', vztahující se k všeobjímajícímu celku jsoucího.
Touha člověka po vyjádření jsoucího vede k ''vědění'' - čím větší vědění, tím je jsoucí jsoucnější. Podle Finka je úkolem (cílem) filozofie zkoumání jsoucího a nejvyšší vědění o tom, co je nejvíce jsoucí.
 
==Myšlení==
Rozlišuje ''jevení se jsoucího'' - jako vzhled, statická podoba a ''jevení se bytí jsoucího'' - vyjevování - dynamická složka. Jsou to dvě roviny fenomenality jsoucnosti, proces jevení má vždy tyto dvě složky.
Hlavním tématem Finkova myšlení, jeho „kosmické antropologie“ byla otázka světa, kterou zkoumal v návaznosti na Husserla, ale zejména také na Heideggera. Proti příliš individuálnímu a introspektivnímu východisku svých učitelů se snažil ukázat člověka v jeho vztahu ke světu a k Vesmíru. Fink nechápe svět jako věc či nádobu, „v níž“ se věci vyskytují, nýbrž jako „horizont“ a tedy nezbytnou podmínku každého jevení jsoucího. V této souvislosti si všímal různých forem lidského vztahování k celku světa, zejména fenoménu hry.
 
Zabýval se také interpretací antické filosofie, filosofií G. W. F. Hegela a F. Neitzscheho, otázkami lidské konečnosti a filosofií výchovy, kde formuloval slavné „[[aporie]] výchovy“. Na Finkovu filosofii výchovy navázali u nás zejména [[Jan Patočka]], [[Radim Palouš]] a [[Jaroslava Pešková]].
Řeč je vždy vyjádřením myšlení, projevuje se ve ''vědeckém myšlení'' a v ''jazyku přirozeného světa''.
 
== Dílo Odkazy==
===Na internetu===
* ''Hra jako symbol světa''
* [http://www.ph-freiburg.de/eufink/ Archiv Eugena Finka ve Freiburgu - de]
* [http://www.bautz.de/bbkl/f/fink_eu.shtml Heslo v encyklopedii – de]
 
===Literatura===
* E. Fink, ''Oáza štěstí''. Praha 1992
* E. Fink, ''Hra jako symbol světa''. Praha 1993
* E. Fink, ''Bytí, pravda, svět: předběžné otázky k pojmu „svět“''. Praha 1996
 
[[Kategorie:Němečtí filozofové|Fink,Eugen]]
[[Kategorie:Fenomenologové|Fink,Eugen]]
[[Kategorie:Narození 1905|Fink,Eugen]]
[[Kategorie:Úmrtí 1975|Fink,Eugen]]