Křesťanský socialismus: Porovnání verzí

[[Katolická církev]] byl zpočátku velmi kritická k myšlenkám socialismu, ještě v roce 1878 vydal papež [[Lev XIII.]] [[Encyklika|encykliku]] ''Quod Apostolici Muneris'', ve které ostře kritizoval "socialismus, [[komunismus]] a [[nihilismus]]" a varoval, že vzrůstající protektorská role státu povede k potlačení zbožnosti a uctívání státu místo [[Bůh|Boha]]. Ovšem v závěru 19. století katolická církev ztrácela pozici důležitého činitele v evropské společnosti a ve veřejném životě – tradiční katolické země Francie a Rakousko-Uhersko byly poraženy protestanským Pruskem a následné reformy (ale také nesouhlas s [[Dogma o papežské neomylnosti|dogmatem o papežské neomylnosti]]) vedly k vypovězení [[konkordát]]u ze strany habsburské monarchie a [[Odluka církve od státu|odluce církve a státu]] ve Francii. Vedoucí představitelé katolické církve pochopili, že se církev se dostává ideově na okraj zájmu a také prostí věřící se obracejí s nadějí spíše k myšlenkovým proudům vůči církvi nepřátelsky naladěným – liberalismu a socialismu. Ojedinělé hlasy a skupiny v katolické církvi, které požadovaly přijetí aspoň některých socialistických myšlenek (které mohly být interpretovány v souladu s Ježíšovým učením i katolickou věroukou) dostaly institucionální zaštítění v roce 1891, kdy Lev XIII. vydal encykliku ''[[Rerum novarum]]'', neboli Práva a povinnosti kapitálu a dělnictva, ve které se církev poprvé vážně zaobírala postavením [[Dělník|dělníků]]. Tato encyklika sice zdůraznila nedotknutelnost soukromého vlastnictví a zavrhla socialistické hnutí, protože podporuje nenávist chudých vůči bohatým, ale současně odsoudila špatné zacházení s dělníky a přiznala nutnost jim zajistit určitá práva (například [[Minimální mzda|minimální mzdu]]), právo zakládat [[odbory]], které by tato práva hájily, a rovněž povolila zakládání křesťanských politických stran, které by v národních [[Parlament|parlamentech]] hájily zájmy pracujících i zájmy katolické církve. Myšlenky encykliky ''Rerum Novarum'' později doplnily nebo upravily další [[Sociální encykliky|"sociální" encykliky]], zejména ''[[Quadragesimo anno]]'' Pia XI. (1931), ''[[Mater et magistra]]'' Jana XXIII. (1961) a ''[[Centesimus annus]]'' Jana Pavla II. (1991).<ref name="Kugler">{{Citace kvalifikační práce