Ludwig Winder: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Literatura: dopl. |
m kor. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 43:
Po maturitě se Winder vydal do [[Vídeň|Vídně]] za nejstarším bratrem Ottou z otcova prvního manželství a nastoupil zde do redakce [[Levice|levicově]] [[Liberalismus|liberálního]] deníku ''Die Zeit''. Jako reportér lokální redakce měl v letech 1907–[[1909]] příležitost důkladně poznat život hlavního města a seznámit se s labyrintem [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherské]] [[Politika|politiky]]. Pro jeho další vývoj bylo důležité setkání s dílem [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]], [[Karl Kraus|Karla Krause]] a [[Arthur Schnitzler|Arthura Schnitzlera]].<ref> KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Lehr- und Wanderjahre: Wien – Bielitz – Teplitz – Pilsen – Wien – Prag (1907–1914), s. 29–31.</ref> V létě roku 1909 Vídeň opustil a přijal místo v redakci ''Bielitz-Bialaer Anzeiger'' ve [[Slezsko|slezském]] [[Bílsko-Bělá|Bílsku-Bělé]]. Během tohoto pobytu vydal svou druhou básnickou sbírku ''Das Tal der Tänze'' (''Údolí tanců''; [[1910]]). V roce [[1911]] odešel Winder do [[Teplice|Teplic]], kde působil v listu ''Teplitzer Zeitung'' jako redaktor [[Fejeton|fejetonů]] a divadelní referent. Do místního divadelního [[Repertoár|repertoáru]] se neúspěšně pokoušel prosadit uvedení hry [[Richard Dehmel|Richarda Dehmela]] ''Michel Michael'', o čemž svědčí dochovaná korespondence s jejím autorem. V březnu [[1912]] se v Teplicích seznámil s Hedwig Grabovou, která se o tři roky později stala jeho ženou.<ref> KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Lehr- und Wanderjahre: Wien – Bielitz – Teplitz – Pilsen – Wien – Prag (1907–1914), s. 36.</ref> Krátce poté navázal spolupráci s [[Plzeň|plzeňským]] [[Liberalismus|liberálním]] deníkem ''Pilsner Tagblatt'', jehož redakci však téhož roku opustil a ještě jednou se vrátil do Vídně, kde byl v letech 1912–[[1914]] soukromým [[Sekretář (administrativa)|sekretářem]] excentrického [[Hrabě|hraběte]] Königsegga, jemuž pomáhal psát dílo o lovech na lvy. V létě 1914, krátce před vypuknutím [[První světová válka|světové války]], odešel Winder do [[Praha|Prahy]], aby tu nastoupil na uvolněné místo redaktora fejetonů a divadelního referenta deníku ''[[Bohemia (deník)|Bohemia]]''.<ref> KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Lehr- und Wanderjahre: Wien – Bielitz – Teplitz – Pilsen – Wien – Prag (1907–1914), s. 37.</ref>
V ''Bohemii'', která byla po ''Wiener Zeitung'' druhým nejstarším listem rakousko-uherské monarchie, publikoval Ludwig Winder během 25 let na 3000 článků, fejetonů, divadelních a literárních kritik.<ref> KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Prag (1914–1939), s. 53.</ref> V roce [[1917]] vyšel v [[berlín]]ském nakladatelství Schuster & Loeffler jeho první román ''Die rasende Rotationsmaschine'' (''Zuřivá rotačka''), který si získal zaslouženou pozornost a ještě téhož roku se dočkal druhého vydání. Po dalším úspěchu v roce [[1922]] s jeho patrně nejslavnějším románem ''Die jüdische Orgel'' (''Židovské varhany'') byl již Winder přirozenou součástí pražských spisovatelských kruhů. Když v roce [[1924]] zemřel [[Franz Kafka]], věnoval mu [[nekrolog]], v němž o jeho tehdy z větší části neznámém díle vyslovil několik zajímavých postřehů.<ref>KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Prag (1914–1939), s. 62–63.</ref> O jeho přijetí do užšího ''Pražského kruhu'' napsal [[Max Brod]] ve svých vzpomínkách: „[[Felix Weltsch|Weltsch]], [[Oskar Baum|Baum]] a já jsme ho přijali do úzkého kruhu „čtyřky“ takříkajíc místo Kafky; ukázalo se, že Winder dovede být znamenitým přítelem, byl blízký především Oskaru Baumovi, projevoval však i vůči nám oběma tolik pochopení a srdečnosti, že jsme si ho poznenáhlu zamilovali a mohli jsme být k sobě všichni navzájem naprosto upřímní (což je vzácný dar).“<ref>{{Citace monografie | příjmení = Brod | jméno = Max | odkaz na autora = Max Brod | titul = Život plný bojů: autobiografie | překladatelé = Bedřich Fučík a Hana Žantovská | vydavatel = Nakladatelství Franze Kafky | místo = Praha | rok = 1994 | vydání = 2 | počet stran = 348 | edice = Pražské hvězdné nebe; sv. 1 | strany = 270 | isbn = 80-85844-00-1}}</ref> Mezitím Winder vystoupil také jako [[dramatik]], jeho [[Drama|hra]] ''Doktor Guillotin'', která měla v roce 1924 [[Premiéra|premiéru]] v [[Bádensko-Württembersko|Bádenském]] zemském divadle v [[Karlsruhe]], byla opakovaně inscenována v [[Německo|Německu]], [[Rakousko|Rakousku]] a [[Československo|Československu]]. Do roku [[1929]], kdy spisovatel oslavil své čtyřicáté narozeniny, spadá vydání již šestého románu ''Reitpeitsche'' (''Jezdecký bič''), jeho další román ''Dr. Muff'' potom [[René Schickele]] označil za „nejkrásnější knihu roku [[1931]].“<ref>KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Prag (1914–1939), s. 65.</ref> Po roce [[1933]] se v článku ''Entscheidung des Geistes'' (''Rozhodnutí ducha'') vyslovil proti snahám ovlivňovat německojazyčný tisk v Československu, za kterými stál [[Joseph Goebbels|Goebbelsův]] Říšský svaz spisovatelů. Román ''Steffi oder Familie Dörre überwindet die Krise'', který přeložila [[Helena Malířová]] pod názvem ''Štefka vpadá do rodiny'', byl v roce [[1934]] oceněn Československou státní cenou za literaturu. Po vzniku tzv. [[Druhá republika|Druhé republiky]] si však nedělal žádné iluze, což je zřejmé z jeho posledního článku v ''Bohemii'' z [[28. prosinec|28. prosince]] [[1938]]. Zatímco Brod a Weltsch opustili zbytkové území Československa v den [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupace]], Winderovi se útěk podařil až létě, [[29. červen|29. června]] [[1939]], kdy s rodinou ilegálně přešel [[Polsko|polské]] hranice. Jejich cesta vedla přes Polsko a [[Skandinávie|Skandinávii]] do [[Anglie]]: do [[Londýn|Londýna]]
O šest týdnů později byli Winderovi evakuováni do Reigate, kde žili v jednom hostelu pro uprchlíky. Když byl v roce [[1941]] hostel zrušen, odešla rodina do Baldocku, malé vesnice v hrabství [[Hertfordshire]], ca. 65 km od Londýna. Ještě v létě téhož roku byla Winderovi diagnostikována [[Věnčitá tepna|koronární]] [[trombóza]]. Při plném vědomí, že jeho dny jsou sečteny, však pokračoval v práci na románech ''Der Kammerdiener'' (''Komorník'') a ''Geschichte meines Vaters'' (''Příběh mého otce''). Ludwig Winder své srdeční chorobě podlehl 16. června 1946. Na jeho smrtelné posteli ležela [[Kniha žalmů]]. Podle své ženy řekl 1. června při pohledu do novin: „Ó, už červen. Ale žádný červenec!“<ref>SERKE, Jürgen. ''Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou.''Kapitola Ludwig Winder, s. 163–165.</ref><ref>GASSMANN, Arno A. ''Lieber Vater, lieber Gott? Der Vater-Sohn-Konflikt bei den Autoren des engeren Prager Kreises (Max Brod - Franz Kafka - Oskar Baum - Ludwig Winder)'', s. 210–211.</ref>
|