Wikipedista:Atilla/Pískoviště: Porovnání verzí

== Správa Francie ==

Již krátce po nástupu do úřadu prvního konzula byl Napoleon nucen podniknout první kroky, aby se vypořádal s důsledky finanční krize, která vznikla následkem tristního hospodaření Direktoria. Vydal nové předpisy, díky nimž finanční úředníci&nbsp;– výběrčí, berní, vrchní berní a ředitelé daní, byli schopni zajistit, že peníze daňových poplatníků směřovaly do veřejných pokladen pravidelně a v přesně stanovený den.<ref name="Lacour-Gayet, 147">Lacour-Gayet, s. 147.</ref> Původně se tak dělo jednou měsíčně, po bankovní krizi v roce 1805 pak každý desátý den.<ref name="Ellis, 70">Ellis, s. 70.</ref> Tento nový systém vykazoval maximální výnosy s minimálním počtem úředníků a v průběhu konzulátu i v prvních letech císařství mohl stát díky jeho efektivitě disponovat částkou 750–800 milionů franků ročně.<ref name="Lacour-Gayet, 147" /> Dozor nad peněžním aparátem prováděl osobně Napoleon, jenž si od ministra financí nechával třikrát do měsíce předkládat výkazy ze všech oddělení finanční správy. Tato 35–40 stránková folia důsledně pročítal a v případě nejasností se dožadoval vysvětlení, což přinutilo úředníky, aby účetní knihy drželi v naprostém pořádku.<ref>Lacour-Gayet, s. 148.</ref> Mimořádně významným počinem v oblasti finančnictví, který přetrval do dnešních dnů, bylo založení Francouzské banky (6.&nbsp;ledna 1800). Napoleonovým záměrem bylo vytvořit instituci, která by byla v zásadě soukromou společností, kde by měl stát jen omezenou účast a menšinový podíl, avšak zajistil by její legislativu. Hlavní iniciativu při jejím založení proto převzal J.&nbsp;F.&nbsp;Perregaux, jenž do Paříže svolal skupinu finančníků, která navýšila základní kapitál banky na 30&nbsp;milionů franků. Jejím řízením bylo pověřeno patnáct ředitelů, které volilo 200 největších podílníků, čímž došlo k hmotnému zainteresování francouzské finanční elity na prosperitě projektu.<ref name="Ellis, 71" /> Opatřením ze 7.&nbsp;germinalu r.&nbsp;XI^{[[Francouzský revoluční kalendář|franc.]]} (28.&nbsp;březen 1803), které bylo základem měnového systému, tzv. {{Cizojazyčně|fr|''franc de germinal''}}, Napoleon přísně reguloval kovový obsah nových mincí všech hodnot. Systém byl založen na bimetalickém standardu, jenž vymezil poměr zlata ke stříbru 1:15,5.<ref name="Ellis, 71">Ellis, s. 71.</ref> Další velkou finanční reformu provedl císař Francouzů za pomoci ministra financí Gaudina a šéfa státní pokladny Molliena po uzavření míru v Tylži v roce 1807.<ref name="Tarle, 198">Tarle, s. 198.</ref> Součástí této reorganizace bylo vytvoření nového ústředního úřadu {{Cizojazyčně|fr|''Cour des comptes''}}, který sloužil k účinnějším revizím státních financí.<ref name="Ellis, 70" /> Výsledkem změn ve finanční správě bylo, že důchody císařství plně kryly státní výdaje, včetně nákladů na vydržování armády ve válečném stavu.<ref name="Tarle, 198" />