Clarence Hudson White: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 50:
V roce 1899 byl White již tak dobře známý, že měl vlastní samostanou výstavu v obou klubech – Camera Club of New York a také v Boston Camera Clubu, a také vystavoval v londýnském fotografickém salónu London Photographic Salon organizovaném společností [[The Linked Ring]]. Když Newark Camera Club uspořádal velkou výstavu piktorialistické fotografie, vystavoval White svých 135 děl. Tato výstava byla později nainstalována v muzeu [[Cincinnati Art Museum]]. Kromě této série výstav vyšla jedna z Whiteových jednoduchých rodinných kompozic, portrét jeho syna Maynarda, ve Stieglitzově novém žurnálu ''[[Camera Notes]]''.<ref>Peterson 1993, str. 28–29</ref>
Téhož roku zemřel Whiteův otec v relativně mladém věku 52 let. Jeho smrt zřejmě neovlivnila ani Whitea ani jeho zájmy; White pokračoval v pořádání výstav, zatímco cestoval na středozápad a východní pobřeží, kde portrétoval přátele a zákazníky. Na jedné z těchto cest navštívil [[Terre Haute, Indiana]], kde se seznámil se socialistickým vůdcem [[Eugene Debs|Eugenem Debsem]]. Stali se blízkými přáteli a kromě toho se spřátelil také s dalšími socialistickými vůdci, včetně [[Clarence Darrow]]a,
V roce 1900 se White stal členem umělecké skupiny The Linked Ring, a stal se jak porotcem tak i vystavovatelem na fotografickém salónu v Chicagu a na třetím fotografickém salonu ve Filadelfii. Je pravděpodobné, že se díky Whiteovi podařilo uskutečnit schůzku Edwarda Steichena se Stieglitzem. White poskytl Steichenovi úvodní dopis a trval na tom, aby se s ním Stieglitz brzy sešel. Steichen se na cestě do Paříže zastavil v New Yorku a se Stieglitzem se stali dlouholetými přáteli a kolegy. Ve stejné době uspořádal F. Holland Day přes Stieglitzův nesouhlas významnou výstavu v Londýně nazvanou The New School of American Photography (Nová škola americké fotografie). Na výstavu byly zařazeny také více než dvě desítky Whiteových fotografií a stejná výstava byla později k vidění v Paříži a v Německu. Ve svých spisech Day psal: “Pan White je jediný mně známý člověk, který si vybral kameru jako médium svého výrazu.„<ref>White (1979), str. 12</ref>
Řádek 60:
V té době bylo použití fotografií k ilustraci literatury novým a neprověřeným jevem, ale od roku 1901 White realizoval tři různé projekty ilustrace literárních děl. Nejprve poskytl snímky pro knížku ''Eben Holden'' [[Irving Bacheller|Irvinga Bachellera]], která se stala celostátně nejprodávanější. Dále pak ilustroval druhou knihu básní ''Songs for All Seasons'' svého strýce Ira Billmana a článek ''Beneath the Wrinkle'' pro americký ilustrovaný měsíčník [[McClure's Magazine]], oboje v roce 1904.
Až do té doby White podnikal všechny své fotografické aktivity a zároveň stále pracoval ve Fleek and Neal v Newarku. V důsledku nedávných ohlasů se nakonec rozhodl, že bude schopen se uživit fotografií. Ukončil práci účetního a začal se živit pouze jako profesionální fotograf. Napsal svému příteli F. Hollandovi Dayovi: „Takhle se to stalo – konec v 17:00 a v 19:30 už jsem byl připraven začít v Chicagu, kam mě volal pan
Brzy poté White získal Zlatou medaili na prvním Mezinárodním salonu umělecké fotografie v [[Haag]]u a několik jeho fotografií bylo na zahajovací výstavě členů Photo-Session ve Stieglitzově nové [[Galerie 291|Galerii 291]].
| |||