Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 5 měsíci
V&nbsp;roce 1899 byl White již tak dobře známý, že měl vlastní samostanou výstavu v&nbsp;obou klubech – Camera Club of New York a také v&nbsp;Boston Camera Clubu, a také vystavoval v&nbsp;londýnském fotografickém salónu London Photographic Salon organizovaném společností [[The Linked Ring]]. Když Newark Camera Club uspořádal velkou výstavu piktorialistické fotografie, vystavoval White svých 135 děl. Tato výstava byla později nainstalována v&nbsp;muzeu [[Cincinnati Art Museum]]. Kromě této série výstav vyšla jedna z&nbsp;Whiteových jednoduchých rodinných kompozic, portrét jeho syna Maynarda, ve Stieglitzově novém žurnálu ''[[Camera Notes]]''.<ref>Peterson 1993, str. 28–29</ref>
 
Téhož roku zemřel Whiteův otec v&nbsp;relativně mladém věku 52 let. Jeho smrt zřejmě neovlivnila ani Whitea ani jeho zájmy; White pokračoval v&nbsp;pořádání výstav, zatímco cestoval na středozápad a východní pobřeží, kde portrétoval přátele a zákazníky. Na jedné z&nbsp;těchto cest navštívil [[Terre Haute, Indiana]], kde se seznámil se socialistickým vůdcem [[Eugene Debs|Eugenem Debsem]]. Stali se blízkými přáteli a kromě toho se spřátelil také s&nbsp;dalšími socialistickými vůdci, včetně [[Clarence Darrow]]a, [[StephenStephena MarionMariona Reynolds]]Reynoldse nebo [[Horace Traubel]]a a po mnoho let si vyměňovali korespondenci a kdykoli byli společně ve stejném městě, vedli spolu dlouhé filozofické diskuse. Whiteova víra v&nbsp;socialistické hodnoty byla jednou z&nbsp;mála témat jiných než fotografie, pro které projevil takové nadšení. Po delší návštěvě Reynoldse White napsal: „Nikdy jsem nestrávil týden tak plný inspirace, aniž bych použil fotoaparát“.<ref>White (1975), str. 85</ref> Jeho rodina, „přesvědčených republikánů“<ref name=MPW/> doufala, že tento zájem bude jen dočasný, ale White sympatizoval s&nbsp;touto vírou po celý svůj život.
 
V&nbsp;roce 1900 se White stal členem umělecké skupiny The Linked Ring, a stal se jak porotcem tak i&nbsp;vystavovatelem na fotografickém salónu v&nbsp;Chicagu a na třetím fotografickém salonu ve Filadelfii. Je pravděpodobné, že se díky Whiteovi podařilo uskutečnit schůzku Edwarda Steichena se Stieglitzem. White poskytl Steichenovi úvodní dopis a trval na tom, aby se s&nbsp;ním Stieglitz brzy sešel. Steichen se na cestě do Paříže zastavil v&nbsp;New Yorku a se Stieglitzem se stali dlouholetými přáteli a kolegy. Ve stejné době uspořádal F. Holland Day přes Stieglitzův nesouhlas významnou výstavu v&nbsp;Londýně nazvanou The New School of American Photography (Nová škola americké fotografie). Na výstavu byly zařazeny také více než dvě desítky Whiteových fotografií a stejná výstava byla později k&nbsp;vidění v&nbsp;Paříži a v&nbsp;Německu. Ve svých spisech Day psal: “Pan White je jediný mně známý člověk, který si vybral kameru jako médium svého výrazu.„<ref>White (1979), str. 12</ref>
V&nbsp;té době bylo použití fotografií k&nbsp;ilustraci literatury novým a neprověřeným jevem, ale od roku 1901 White realizoval tři různé projekty ilustrace literárních děl. Nejprve poskytl snímky pro knížku ''Eben Holden'' [[Irving Bacheller|Irvinga Bachellera]], která se stala celostátně nejprodávanější. Dále pak ilustroval druhou knihu básní ''Songs for All Seasons'' svého strýce Ira Billmana a článek ''Beneath the Wrinkle'' pro americký ilustrovaný měsíčník [[McClure's Magazine]], oboje v&nbsp;roce 1904.
 
Až do té doby White podnikal všechny své fotografické aktivity a zároveň stále pracoval ve Fleek and Neal v&nbsp;Newarku. V&nbsp;důsledku nedávných ohlasů se nakonec rozhodl, že bude schopen se uživit fotografií. Ukončil práci účetního a začal se živit pouze jako profesionální fotograf. Napsal svému příteli F. Hollandovi Dayovi: „Takhle se to stalo – konec v&nbsp;17:00 a v&nbsp;19:30 už jsem byl připraven začít v&nbsp;Chicagu, kam mě volal pan DarroweDarrow, abych ilustroval jeho knihu… Očekávám, že budu moci dělat věci, na které už nějakou dobu myslím, a těch pár věcí, které mi přijdou do cesty – v&nbsp;důvěře a v&nbsp;něžném milosrdenství.“<ref>White (1975), str. 78</ref >
 
Brzy poté White získal Zlatou medaili na prvním Mezinárodním salonu umělecké fotografie v&nbsp;[[Haag]]u a několik jeho fotografií bylo na zahajovací výstavě členů Photo-Session ve Stieglitzově nové [[Galerie 291|Galerii 291]].