Clarence Hudson White: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: možné subjektivní formulace |
|||
Řádek 51:
Téhož roku zemřel Whiteův otec v relativně mladém věku 52 let. Jeho smrt zřejmě neovlivnila ani Whitea ani jeho zájmy; White pokračoval v pořádání výstav, zatímco cestoval na středozápad a východní pobřeží, kde portrétoval přátele a zákazníky. Na jedné z těchto cest navštívil [[Terre Haute, Indiana]], kde se seznámil se socialistickým vůdcem [[Eugene Debs|Eugenem Debsem]]. Stali se blízkými přáteli a kromě toho se spřátelil také s dalšími socialistickými vůdci, včetně [[Clarence Darrow]], [[Stephen Marion Reynolds]] nebo [[Horace Traubel]] a po mnoho let si vyměňovali korespondenci a kdykoli byli společně ve stejném městě, vedli spolu dlouhé filozofické diskuse. Whiteova víra v socialistické hodnoty byla jednou z mála témat jiných než fotografie, pro které projevil takové nadšení. Po delší návštěvě Reynoldse White napsal: "Nikdy jsem nestrávil týden tak plný inspirace, aniž bych použil fotoaparát".<ref>White (1975), str. 85</ref> Jeho rodina, "přesvědčených republikánů“<ref name=MPW/> doufala, že tento zájem bude jen dočasný, ale White sympatizoval s touto vírou po celý svůj život.
V roce 1900 se White stal členem umělecké skupiny The Linked Ring, a stal se jak porotcem tak i vystavovatelem na fotografickém salónu v Chicagu a na třetím fotografickém salonu ve Filadelfii. Je pravděpodobné, že se díky Whiteovi podařilo uskutečnit schůzku Edwarda Steichena se Stieglitzem. White poskytl Steichenovi úvodní dopis a trval na tom, aby se s ním Stieglitz brzy sešel. Steichen se na cestě do Paříže zastavil v New Yorku a se Stieglitzem se stali dlouholetými přáteli a kolegy. Ve stejné době uspořádal F. Holland Day přes Stieglitzův nesouhlas významnou výstavu v Londýně nazvanou The New School of American Photography (Nová škola americké fotografie). Na výstavu byly zařazeny také více než dvě desítky Whiteových fotografií a stejná výstava byla později k vidění v Paříži a v Německu. Ve svých spisech Day psal: "Pan White je jediný
Přibližně ve stejné době White napsal Stieglitzovi, že "myslel jsem si, že umělecká fotografie bude mým životním dílem a jsem připraven žít velmi jednoduchý život s mou malou rodinou, abych to zrealizoval."<ref>Fulton, str. 176</ref> Jeho slova byla velmi prorocká, protože celý život finančně bojoval. Byl známý jako chudý podnikatel a skvělý fotograf.
O něco více než o rok později Stieglitz cítící rostoucí počet fotografů, kteří měli stejné přesvědčení o umění média, založil skupinu [[Photo-Secession]], první organizaci v Americe na podporu piktorialismu a výtvarné umělecké fotografie. Pozval Whitea a 10 dalších, aby se stali „charterovými členy“, i když Stieglitz sám přísně kontroloval co skupina dělala. Stieglitz začal okamžitě plánovat jak nejlépe podpořit práci své nové organizace a během krátké chvíle uspořádal v [[National Arts Club]]u výstavu fotografií skupin, včetně několika snímků od Whitea. Brzy poté Stieglitz vytvořil další nový časopis, který nazval ''[[Camera Work]]'', aby dále zobrazoval práci Photo-Secessionistů. White měl pět svých fotografií v červencovém čísle roku 1903 a pět v lednu 1905. Být součástí Fotoaparátu a být členem Photo-Secession znamená, že White byl jedním z vnitřních kruhů Stieglitzových přátel v době, kdy byl Stieglitz považován za jednoho z nejlepších propagátorů umělecké fotografie na světě.<ref>Bunnell (1961), str. 44</ref>
A little more than a year later, Stieglitz, sensing a growing number of photographers who held his same beliefs about the artistry of the medium, founded the [[Photo-Secession]], the first organization in America to promote pictorialism and fine art photography. He invited White and 10 others to become "charter members", although Stieglitz himself strictly controlled what the group did. Immediately Stieglitz began planning how to best advance the work of his new organization, and within a short while he organized an exhibition of the groups' photographs, including several by White, at the [[National Arts Club]]. Soon thereafter Stieglitz created another new magazine he called ''[[Camera Work]]'' to further display the work of the Photo-Secessionists. White had five of his photographs reproduced in the July 1903 issue and five more in January 1905. To be included in ''Camera Work'' and to be a member of the Photo-Secession meant that White was one of the inner circle of Stieglitz's friends at a time when Stieglitz was considered to be one of the top promoters of art photography in the world.<ref>Bunnell (1961), p 44</ref>
| |||