Licence: Porovnání verzí

Za [[duševní vlastnictví]] lze obecně považovat vše, co je nehmotným soukromoprávním předmětem a zároveň, co je oddělitelné od [[Osoba|osoby]]. Duševní vlastnictví tedy na rozdíl od osobnosti představuje majetek, a to majetek nehmotný, chápaný v nejširším slova smyslu jako vlastnění jakéhokoli předmětu, který je alespoň potenciální majetkovou hodnotou.<ref name=":3">JAKL, Ladislav, ed. Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví. Praha: Metropolitan University Prague Press, 2012. ISBN: 978-80-86855-87-5. Telec,Ivo, Tůma,Pavel: Licenční smlouva v pojetí nového občanského zákoníku</ref> Pojem duševní vlastnictví není v českém právním řádu pozitivně vymezen, [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanský zákoník]] používá pojem průmyslové nebo jiné duševní vlastnictví, kam se řadí předměty chráněné autorským zákonem.<ref name=":4">''Občanský zákopníkzákoník: Komentář''. Praha: Wolters Kluwer, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN: 978-80-7478-638-9</ref> Výraz licence je pak oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví.<ref name=":3" />

Produkce originálních informací organizujících společnost (kreativní produkce) je podstatou a měřítkem její kulturní vyspělosti. Zahrnuje [[objev]]y, [[vynález]]y, politické teorie, hudbu, [[Divadelní hra|divadelní hry]], umělecká, filmová a další díla. Hlavní myšlenkou práva duševního vlastnictví je ekonomické ohodnocení a právní ochrana výstupů kreativní produkce.<ref name=":1">MYŠKA, Matěj, Radim POLČÁK, Jaromír ŠAVELKA, Libor KYNCL a Iveta SVIRÁKOVÁ. ''Veřejné licence v České republice'' [online]. Verze 2.0. strana 22, 23, 35-39. Masarykova univerzita, 2014. <nowiki>ISBN 978-80-210-71937192-3</nowiki>6. Dostupné také z: <nowiki>http://is.muni.cz/repo/1203341/Myska_et_al._-_Verejne_licence_2.0_-_online.pdf</nowiki></ref>

Prostřednictvím [[licence]] poskytuje autor někomu jinému (nabyvateli) právo užít jeho dílo. Toto právo umožňuje dílo rozmnožit, originál či jeho rozmnoženiny rozšiřovat, pronajmout, půjčit či vystavit, též zpřístupnit v nehmotné podobě prostřednictvím médií.<ref>http://zakony.centrum.cz/autorsky-zakon/cast-1, hlava I, díl 4., Výjimky a omezení práva autorského</ref> Výjimkám a omezením [[Autorské právo|práva autorského]] se věnuje díl 4. první části zákona 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů ([[Autorský zákon (Česko, 2000)|autorský zákon]]).

Lze rozlišit dva základní typy licence, a to licenci výhradní a nevýhradní. Nevýhradní licence umožňuje autorovi dále vykonávat veškerá práva spojená s dílem i poskytnout licenci třetím osobám, taková licence nemusí mít písemnou formu. Naopak písemná forma je vyžadovaná u licence výhradní, ta autorovi neumožňuje poskytnout licenci třetí osobě a obvykle je i on povinen se zdržet výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil.<ref>Autorské právo info-Informační portál z oblasti autorského práva. Dostupné na: http://www.autorske-pravo.info/vyhradni-nebo-nevyhradni-licence</ref> Nabyvatel licence může licenci poskytnout třetí osobě, pokud je tak ujednáno v licenční smlouvě, a tedy se souhlasem poskytovatele. Pak se jedná o tzv. podlicenci.<ref name=":3" />