Petr Iljič Čajkovskij: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Další orchestrální skladby: Odkaz + oprava. |
Dvořák a Čajkovskij značka: nevhodná syntaxe v nadpisu |
||
Řádek 41:
}}</ref>
== Čajkovskij a [[Antonín Dvořák]] ==
K prvnímu setkání obou skladatelů došlo počátkem roku [[1888]] při Čajkovského návštěvě [[Praha|Prahy]], kam přijel na pozvání [[Umělecká beseda|Umělecké besedy]].<ref>{{Citace monografie
Čajkovskij se dvakrát sešel s [[Antonín Dvořák|Antonínem Dvořákem]]. K prvnímu setkání obou skladatelů došlo počátkem roku [[1888]] při Čajkovského návštěvě [[Praha|Prahy]], kde dvakrát vystoupil jako dirigent. První koncert se konal v [[Rudolfinum|Rudolfinu]] a na programu byla předehra-fantazie ''[[Romeo a Julie (Čajkovskij)|Romeo a Julie]]'', ''[[Klavírní koncert č. 1 b moll (Čajkovskij)|Klavírní koncert č. 1 b moll]]'' se sólistou [[Alexander Siloti|Alexandrem Silotim]] (Čajkovského příbuzný), ''Elegie'' ze Suity č. 3, ''[[Houslový koncert D dur (Čajkovskij)|Houslový koncert D dur]]'' se sólistou [[Karel Halíř|Karlem Halířem]] a ''Předehra 1812''. Na druhém koncertu – tentokrát v [[Národní divadlo|Národním divadle]] – zazněla ''Serenáda pro smyčcový orchestr'', ''Téma s variacemi'' ze Suity č. 3, několik klavírních skladeb (opět v podání A. Silotiho), znovu ''Předehra 1812'' a závěr druhého jednání baletu ''[[Labutí jezero]]'' (poprvé mimo Rusko). Čajkovskij si po představení zapsal do deníku: „''Mimořádný úspěch. Okamžik absolutního štěstí.''“<ref>"[http://www.antonin-dvorak.cz/cajkovskij Čajkovskij, Petr Iljič (1840 – 1893)]"</ref> Čajkovskij pak v roce 1890 pozval Antonína Dvořáka, aby koncertoval v Rusku.<ref>"[http://www.rozhlas.cz/klasika/skladatele/_zprava/petr-iljic-cajkovskij--1161670 Petr Iljič Čajkovskij]". Český rozhlas.</ref>▼
| příjmení1 = Burghauser
| jméno1 = Jarmil
| titul = Antonín Dvořák
| vydavatel = Horizont
| místo = Praha
| rok = 1985
| počet_stran = 128
| strany = 66
▲
| příjmení1 = Floros
| jméno1 = Constantin
| titul = Peter Tschaikowsky
| vydavatel = Rowohlt Taschenbuch Verlag
| místo = Reinbek bei Hamburg
| rok = 2006
| počet_stran = 160
| strany = 56-57
}}</ref> Čajkovského přijetí v Praze je třeba vidět v kontextu s [[Rusofilství|rusofilstvím]], které bylo v některých vrstvách české společnosti tehdy rozšířeno.
[[Antonín Dvořák]] byl na obou koncertech přítomen a s ruským skladatelem navázal blízký osobní kontakt. Pozval ho domů na oběd a debatoval s ním o hudbě. Čajkovskij si zapsal do deníku, s jakým pohnutím mu Dvořák vyprávěl o svém vztahu k [[Johannes Brahms|Brahmsovi]]. Podle Dvořáka to byl právě on, kdo mu prosazováním jeho skladeb pomohl prosadit se i mimo Čechy.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Petzold
| jméno1 = Richard
| příjmení2 = Fahlbusch
| jméno2 = Lothar (eds)
| titul = Tschaikowski, Peter I., Erinnerungen und Musikkritiken.
| vydavatel = WMA-Verlag
| místo = Wiesbaden
| rok = 1974
| počet_stran = 264
| strany = 47
}}</ref> Umělecká beseda také uspořádala na počest Čajkovského slavnostní schůzi, na které byl proveden Dvořákův klavírní kvintet A dur op. 81; Čajkovský se v deníku o něm pochvalně vyjádřil. Při rozloučení na nádraží se oba skladatelé vzájemné obdarovali tištěnými partiturami svých skladeb: Čajkovskij obdržel Dvořákovu 4. symfonii d moll, Dvořák pak Čajkovského Suitu č. 3 G dur op. 55.
Na přelomu listopadu a prosince téhož roku 1888 přijel Čajkovskij do Prahy znovu. Za Dvořákovy přítomnosti zde dirigoval Symfonii č. 5, Klavírní koncert č. 2 a 6. prosince, poprvé mimo Rusko, operu [[Evžen Oněgin (opera)|Evžen Oněgin]]. Výsledkem kontaktů obou skladatelů bylo Dvořákovo koncertní turné do Ruska, do Moskvy a Petrohradu, které se uskutečnilo v únoru a březnu 1890. Podle Dvořáka ale neměly jeho koncerty ani zdaleka takový ohlas, jaká očekával. Dokonce si stěžoval na intriky, které se proti němu kuly v místních hudebních kruzích.<ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Döge
| jméno1 = Klaus
| titul = Antonín Dvořák
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2013
| počet_stran = 357
| strany = 183
| isbn = 978-80-7429-297-2
}} (Dále jen Döge 2013</ref>
Při poslední Čajkovského návštěvě Prahy v říjnu 1892, kdy zde byla provedena jeho opera ''Piková dáma'', se už oba skladatelé nesetkali. Dvořák byl tou dobou už v [[New York]]u. Čajkovského úmrtí o rok později Dvořáka zasáhlo. Jeho ''Biblické písně'' op. 99 se často dávají do souvislosti se smrtí jeho ruského přítele.<ref>Döge 2013, s. 212.</ref>
== Spekulace o příčině úmrtí ==
Řádek 55 ⟶ 100:
| kapitola = 35
| strany = 238-241
}}</ref>
== Charakteristika hudby ==
| |||