Veselé paničky windsorské: Porovnání verzí

Vznik komedie ze Shakespearova středního období je zajímavý už jen tím, že se o něj údajně zasloužila sama královna [[Alžběta I.]], která si přála vidět Falstaffa, komickou postavu prostopášného šlechtice z historických her o [[Jindřich IV. (Shakespeare)|Jindřichovi IV.]], v roli zamilovaného. Hra byla napsána a její inscenace připravena k příležitosti udílení Podvazkového řádu na královském letním sídle [[Windsor]]u v květnu [[1597]]. Traduje se, že autor měl na tvorbu komedie jen čtrnáct dní{{Doplňte zdroj}} a že současně pracoval na druhém dílu Jindřicha IV., odkud převzal některé postavy pro ''Veselé paničky windsorské''. Královna se měla účastnit [[Premiéra|premiéry]], proto hra obsahovala v textu i poklony pro Alžbětu, ta ale nakonec nedorazila. Komedie prodělávala drobné úpravy při změnách obecenstva a existuje i několik písemných verzí různého rázu (tak je tomu i u dalších Shakespearových her, například [[Zkrocení zlé ženy]]) z doby [[1597]]–[[1601]].<br />

Veselohra je umístěna do Shakespearovy současnosti, ačkoliv děj her o Jindřichovi IV., kde jinak Falstaff vystupuje, se odehrává o zhruba dvě stě let dříve, a městečka Windsor nedaleko [[Londýn]]a, což je spíše výjimečné. Vystupují zde obyčejní měšťané, jejich sloužící i zchudlí šlechtici, žádný velmož nebo významný šlechtic. Svou pointou a některými příhodami hra připomíná zábavné středověké historky o tom, jak potrestat někoho, kdo se chová namyšleně a chce odloudit ženu jinému. Přitom nikomu nehrozí poprava, ale veřejná ostuda a zesměšnění.<br />

Rytíř Jan Falstaff, starý záletník, poslal dva totožné milostné dopisy paní Brouzdalové a paní Pažoutové. Obě měšťanky jsou dobrými přítelkyněmi, a tak se dohodnou na pomstě, aby ztrestaly Falstaffa. Jeho bývalí posluhovači však povědí o milostných dopisech jejich manželům.<br />

Pan Brouzdal se setká s Falstaffem v přestrojení a pod jménem Břídil. Falstaff mu vypráví o tom, že stráví noc s s jeho manželkou. Paní Brouzdalová spolu se svou přítelkyní paní Pažoutovou pošle Falstaffovi vzkaz, že ho miluje. Při první schůzce ho pak schovají před manželem do koše se špinavým prádlem a sluhové následně koš hodí i s rytířem do řeky. Pan Brouzdal tak neodhalí nevěru své ženy a je zesměšněn. Falstaff se později opět před přestrojeným panem Brouzdalem vychloubá, jak od jeho paničky rafinovaně uprchl schovaný mezi prádlem.<br />

Při své druhé schůzce s windsorskými paničkami je Falstaff potupně zesměšněn. Když se vrátí pan Brouzdal, který tentokrát dobře překontroluje koš s prádlem, je rytíř převlečen za starou tetu z Brainfordu, kterou pan Brouzdal zbije a vyžene, jelikož onu starou dámu nechová v lásce. Později se opět Brouzdal setkává se záletným rytířem a ten mu vypráví, jak od jeho manželky uprchl v převleku.<br />

Při třetí schůzce se paní Brouzdalová s rytířem setká v lese. Falstaff se měl na schůzku převléci za Hernova ducha. Když spolu rozmlouvají, objeví se zde [[Skřítek (mytologie)|skřítci]], [[elfové]], rarášci se svíčkami, kterými rytíře „připalují“, což podle legendy vypovídá o jeho nedobrém srdci. Nakonec pan Brouzdal zjišťuje skutečnou pravdu o své „nevěrné“ ženě a omluví se ji za svou zbytečnou žárlivost.<br />