Defenzor: Porovnání verzí

'''Defenzor''' (latinsky ''defensor'' -– obhájce) byl volený obránce náboženských zájmů nekatolických českých stavů v 16. a 17. století ([[25. srpen|25. srpna]] [[1575]] -– [[1620]]). V roce [[1575]] předložily české nekatolické stavy na [[Český zemský sněm|zemském sněmu]] [[Česká konfese|Českou konfesi]] (''Confessio Bohemica''), která představovala společné vyznání víry a kterou císař [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmilián II.]] (králem 1564-15761564–1576) ústně přislíbil. Poté bylo zvoleno k ochraně náboženských svobod 15 defenzorů, po pěti za panský, rytířský a měšťanský stav. Měli jim být podřízeni superintendenti v každém kraji a všichni evangeličtí duchovní. Již následujícího roku defenzoři úřad složili, když král prohlásil, že se povolení nevztahuje na [[Jednota bratrská|české bratry]], ani na města. Po vydání [[Rudolfův majestát|Rudolfova majestátu]] [[9. červenec|9. července]] [[1609]] byl úřad obnoven a počet defenzorů byl navýšen na třicet (po deseti za panský, rytířský a měšťanský stav). V čele sboru defenzorů stál [[Jan Jiří ze Švamberka]]. V té době tvořili katolíci jen asi 15% obyvatel, měli však výrazné zastoupení ve vyšší šlechtě a podporu panovníka, [[Svatý stolec|Svatého stolce]] a [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitského řádu]]. Počátkem března [[1618]] zaslali defenzoři stížný list, v němž vyjadřovali nesouhlas s pobořením protestantského kostela v [[Hrob (okres Teplice)|Hrobu]] a snahou o uzavření kostela v [[Broumov]]ě. Defenzoři svolali do Prahy na březen [[1618]] sjezd a obrátili se na císaře. Následoval sjezd protestantské šlechty v [[Karolinum|Karolinu]] v květnu 1618, který vyústil v [[Pražská defenestrace (1618)|defenestraci]] a v [[České stavovské povstání|druhé české stavovské protihabsburské povstání]]. Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] se na bývalé defenzory vztahovala císařova proskripční listina, která do Prahy dorazila [[20. únor]]a [[1621]].